Propaguje nová kniha Rogera Moorhouse nacismus?


Moorhouse výřez přebal„I oficiální písemnosti Říše měly končit slovy Heil Hitler. Pozoruhodně však nikoli ty, v nichž někdo někomu dával výpověď.“

 

 

Roger Moorhouse (www.rogermoorhouse.com) je britský historik a mimo jiné autor non-fiction knih Atentáty na Hitlera (2006, česky 2007), Berlín ve válce (2010) nebo Aliance mezi ďábly (2014, česky 2017). Jako třetí jeho práce převedená do českého jazyka vyšla koncem roku 2018 Třetí říše ve 100 objektech (2017) a jedná se o sto číslovaných kapitol pojatých takřka jako katalogová hesla výstavy fotografií, listin i skutečnějších artefaktů. Vznikla plastická mozaika na téma éry nacismu, ale hesla byla v Čechách ještě podrobena revizi zohledňující tuzemské reálie. Jeden z obou překladatelů je rovněž doplnil 59. kapitolou o vzniku Protektorátu Čechy a Morava, ovinutou okolo veřejně kdysi vylepované vyhlášky, provázející vstup vojsk generála Blaskowitze na naše území, okleštěné již předtím otřetí říše Sudety. Prvý překlad textu této vyhlášky je dnes rarita a hemží se překvapivým množstvím hrubek:

 

Slovo rozkaz je opakovaně psáno rozkas.

Výraz vrchního nahrazuje slátanina neivršiho (sic).

Místo dnešním zde stojí nešnim, slova německé, české, hlavní anebo armádní jsou psána jako pro Ostraváky (krátce), na místě jsem uhlídáme hovorové sem a místo březen existuje v překladu Brězen. Na pozici slova oddíl odil, místo pěchota vytiskli Pjechota.

 

Dalo by se to třeba i tolerovat - s přimhouřením obou říšských očí - , kdyby tato slavná vyhláška měla nějakých deset stránek, jenže sestává z nadpisu a podpisu, mezi kterými se skví jedna stručná věty. Je tudíž takřka vyloučeno, řekl bych, že se nejednalo o sabotáž, a okupanti ostatně zareagovali. Vydali vyhlášku novou.

 

Dívejme se ale na Moorhouseovu knihu jako na celek a s vědomím, že o příčinách ani dnes neumírající fascinace Třetí říší vznikly už mnohé studie. Spokojme se raději jenom s konstatováním, že každá fascinace generuje peníze, i točí se další a další filmy a seriály a vycházejí nové a nové knihy, jsou zveřejňovány články. „Nemůže tomu konkurovat nic z produkce jiných politických hnutí či moderních diktatur,“ konstatuje profesor Overy (historik taktéž britský) a často jde pouze o to, jakým způsobem téma uchopit, aby autor nemohl být právně napaden, že nacismus propaguje. V některých případech se nezbavíte ani za nic pocitu, ne-li jistoty, že dokumentaristé a jiní autoři vlastně byli Třetí říší fascinováni, a nejen to, obdivují ji a tajně snad vzývají. Není tomu tak samozřejmě u všech, ale jasné je, že se kráčí vstříc diváckému i čtenářskému zájmu, přičemž také mezi čtenáři je těch fascinovaných dost. A jistě to nebude herec Jiří Krampol (pouze chci uvést konkrétní příklad), nicméně jsem také tohoto herce slyšel na holešovickém Světě knihy v momentě, kdy se přiznal, kolik desítek publikací na dotyčné téma již zhltal.

 

Ptejme se ale příměji: Nevychází Moorhouseova kniha vstříc neonacismu? Sám do značné míry věřím, že ano; proč asi by jinak začínala úhlednou fotografií Adolfa Hitlera, kráčejícího ruku v ruce s očividně šťastnou holčičkou? A proč by jinak hned její první kapitola „bodovala“ barevným obrázkem Hitlerových akvarelových barev? Ale odstupme „od satana“, ale pokusme se objektivní. Dá se pak uznat, že dost kapitol nezohledňuje témata zrovna moc fascinující a ještě další témata šelmu fascinace dokonce krotí. Jsou to například hesla o rozhlasu, o zatemňování, o potravinových a úmrtních lístcích, o pracovních kartách, identifikačních vojenských známkách, plynových maskách, o pověstné vysílačce v Gliwicích a ještě slavnějším stroji Enigma, nebo o Bankovce z doby hyperinflace, o Kasičce zimní pomoci a o příkazech pro uvalení tzv. ochranné vazby.

 

Z hlediska podprahové propagandy už spornější jsou „zbrojní“ sekvence o granátech, pancéřových pěstích, dýkách SA, pistolích, samopalech, ponorkách a tancích Tygr i raketách „V“, anebo prostě o polních čepicích Afrikakorpsu a - pro Hitlerovu říši tak typických - letadlech Messerschmitt a Junkers.

 

To všechno je samozřejmě únosné, avšak řada dalších kapitol hraje na jistotu a vyvolávání fascinaci asi ani nekašíruje, takže vidíme vlajky s hákovými kříži, runy, Mein Kampf, plakát k filmu Věčný Žid, Hitlerův kartáček knír (v samostatné kapitole) i jeho nejasně zemřelou neteř Geli Raubalovou. Jeho stranickou legitimaci, pouzdro na rtěnky Evy Braunové i hůl velkoadmirála Dönitze. Také ovšem skutečnou Göringova kapsli s cyankáli.

 

Dále pak talíř s motivem Berghofu, aparát dvorního führerova fotografa Heinricha Hoffmanna, volební plakát NSDAP, odznak a pivní korbel téže strany, říšskou orlici i Čestný kříž německé matky, týdeník Der Stürmer, pohled na berlínský olympijský stadion, uniformu Hitlerjugend i maskovací převlečník Waffen-SS, holínky i palčáky wehrmachtu a dokonce lebkou se zkříženými hnáty označkovanou plechovku od Cyklonu B. Objevíme též kapitolu o (kontextuálně licoměrném) heslu Arbeit macht frei, přímo o bráně do Osvětimi a další o auťáku Brouk, které Ferdinand Porsche zkonstruoval na Hitlerovu prosbu. I chybí nakonec tudíž snad jen včelka Mája, Vinnetou, vdova po Karlu Mayovi a Richard Wagner s celým svým rodem.

 

V kapitole o indoktrinaci nazvané Hitler pro děti navíc uzříme snímek sedm centimetrů vysoké figurky Adolfa Hitlera, vyráběné kdysi v Ludwigsburgu, a zvíme, že některé měly pohyblivé pravačky, aby děti mohly umělými ručičkami hajlovat.

 

Tatáž firma navíc produkovala postavičky Rudolfa Hesse, Hermana Göringa či Benita Mussoliniho.

 

V další kapitole, překlad jejíhož názvu zní Jeden národ, jedna říše, jeden vůdce, líčí Moorhouse situaci v Rakousku od roku 1933 do anšlusu, po němž byl Hitler - patrně upřímně - překvapen nadšením davů jej v zemi vítajících. Jen manifestace ve Vídni se tenkrát zúčastnilo čtvrt milionu „třeštících“ občanů Rakouska, a to navzdory tomu, že se političtí představitelé země führerovi do té chvíle po pět let vzpouzeli.

 

Kapitola Stín muže se věnuje sloganu užívanému už za první světové války: Nepřítel naslouchá. Roku 1940 vznikl dokonce film Pozor! Nepřítel naslouchá a roku 1944 byl tento nepřítel na plakátech, vývěskách, ba krabičkách zápalek vždy symbolizován stínem. Stínem muže v klobouku, jehož kraje krempy jsou zahnuty. Špionem. Sami Němci přitom chápali, že jsou v reálu častěji odposlouchávání nacisty.

 

Na podzim 1941 došlo v Říši k bodu zlomu v oblasti antisemitismu, když bylo nařízeno nošení židovské hvězdy, které těsně předcházelo deportacím. Také její obrázek v knize nechybí. Zachycuje ji látkovou, samozřejmě šesticípou a s nápisem Jude. Židé ji byli nuceni nosit na srdci a svrchním oděvu, přičemž obyvatelé táborů měli na levé straně košile a levé nohavici navíc barevné látkové trojúhelníky se špicí směřující k zemi.

 

Komunisté a jiní političtí vězni měli ty trojúhelníky rudé, „kriminálníci“ včetně pytláků zelené (často se stávali kápy), lidé z Německa původně vyhoštění nosili trojúhelníky modré, Svědci Jehovovi fialové, asociálové a „příživníci“ černé a takový Kevin Spacey by zřejmě byl donucen nosit růžový a už roku 1938 by se ocitl v Sachsenhausenu.

 

U židovských vězňů se podobný „vingl“ našíval na obráceně směrovaný žlutý trojúhelník, až výsledek připomínal Davidovu hvězdu, přičemž po roce 1939 přibyly do trojúhelníků iniciály s národnostmi. „Na pomnících věnovaných obětem táborů se po válce často objevovaly ty červené, přičemž typickým příkladem je Sachsenhausen, kde jich na obelisku z roku 1961 je čtyřiapadesát,“ dočteme se: „Vyjadřovala se tím fikce komunistů, že v táborech trpěli jen političtí.“

 

V jiných kapitolách ovšem Moorhouse poukáže i na jedince, kteří se Hitlerovi vzepřeli, a také na to, že armáda se vyhýbala hajlování až do Stauffenbergova pokusu o vůdcovo zavraždění (1944). - Avšak i sám führer povětšinou místo vzorného pozdravu jen máchl v lokti ohnutou rukou. - Pravda ovšem je, že roku 1939 vydržel stát k údivu mnohých se vztyčenou pravicí po hodiny. Ten den mu bylo padesát.

 

K výše zmíněným jednotlivcům patřili například manželé Hampelovi, kteří rozhazovali dopisnice s výzvami k Hitlerovu svržení, ale byli udáni a gilotinováni 8. 4. 1943. Po válce se stali hrdiny vůbec posledního románu Hanse Fallady I ve smrti sami.

 

Moorhouseova kniha pronacistická nechce být, ale některé kapitoly si jistí čtenáři mohou vyložit různě, o tom asi sporu nebude, a například v hesle Zvony lübeckého kostela Panny Marie připomene autor, že Spojenci svrhli na Německo dvacetkrát víc bomb než Německo na Anglii a zabili jen tím způsobem šest set tisíc civilistů. Další pasáž hovoří o třinácti stech Češích, kteří životem splatili atentát na Heydricha (iniciovaný Benešem, jak je zdůrazněno), a spatříme poštovní známku vydanou jeden rok po protektorově smrti. Na šedesátihaléřovce prodávané po pěti korunách skví se Heydrichova posmrtná maska s runovým symbolem SS.

 

Nalistovat se dá také snímek notového záznamu pochodu Die Fahne hoch!, jenž jeho autor Horst Wessel osobně poslal Hitlerovi k novému roku 1930. Ale hned 14. ledna byl postřelen, a ještě než zemřel, stvořil z něj doktor Goebbels mučedníka a z písně druhou německou hymnu, hned po Deutschland, Deutschland über alles. Skladba je dodnes zakázaná.

 

Kniha Třetí říše ve 100 obrazech reprodukuje rovněž Hitlerovu skicu neuvěřitelných 117 metrů vysokého oblouku, jenž měl dominovat Berlínu a na jehož povrchu měla být jména 1,8 milionu německých padlých z první světové války. Führer skicu podepsal třemi křížky a řekl, že prý beztak každý uhádne, že jde o jeho práci.

 

Knížka Rogera Moorhouse tedy nacismus oficiálně neadoruje, přesně v tom směru se nicméně nejspíš otírá o hraniční hrany.

 

 

Roger Moorhouse: Třetí říše ve 100 objektech. Příběhy všedních i unikátních předmětů a staveb.

Předmluva Richard Overy. Přeložili odpovědný redaktor David Pazdera a Jiří Ohlídal, jenž připsal kapitolu Rozkas pro obyvatele. Mladá fronta 2018. ISBN 978-80-204-4750-0

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

Ivo Fencl

Ivo Fencl foto Eva Smolíková

(16. 4. 1964 v Plzni) Labilní i silná (souběh) osobnost, která se realizuje prvořadě psaním, ale i četbou. Bude vám vykládat, že tvoří jen kvůli jisté Jorice (své femme fatale), ale máme podezření, že těch důvodů skrývá víc.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB