Quentin Tarantino podle knihy Toma Shonea



Shone výřez přebalFilmový kritik Thomas Shone je mimo jiné autor publikací řady Retrospektiva. Vedle profilů Woody Allena a Martina Scorsese pro ni napsal knihu o Quentinu Tarantino (*1963). O němž u nás již vyšla (připomeňme) v překladu Jiřího Vikašky a redakcí Iva Železného i daleko obsáhlejší práce Jima Smithe s prostým titulem Tarantino (2009, 384 stran).

 

 

Co objevíme tentokrát? - Po úvodních dvou kapitolách Začátky a Scénáře především oddíl Režisér. Ten se zprvu zaměří na filmy Gauneři a Pulp Fiction, aby následovala sekvence o takzvaném Mezidobí. Rekognoskuje další snímky. Krátkého Muže z Hollywoodu (jako součást povídkového díla Čtyři pokoje) a dlouhý (a upíří) film Od soumraku do úsvitu.

 

Následuje pojednání o Jackie Brownové, natočené podle románu Rum Punch od Elmore Leonarda (dodnes jediná Tarantinova adaptace cizí předlohy), a poté spektákly Kill Bill a Grindhouse: Auto zabiják.Shone_přebal Pro posledně jmenované dílo se stal vzornou inspirací starý brakový „dvojfilm“ (1957) Rock All Night/Drogstrip Girl.

 

Co v Tarantinově kariéře následovalo, asi všichni víme: Hanebný pancharti, Nespoutaný Django a Osm hrozných. – Listuji-li ovšem opatrně touto (zapůjčenou) publikací, napadá mě, že stejně důležité jako její text jsou tu asi velké barevné fotografie, které před devíti lety Smithovi chyběly. Neměl je ani kam umístit. Zde je oproti tomu fotek víc než máku a kupříkladu hned na stránce 11 vidíme Tarantina s „dlouholetým spolupracovníkem“ (a producentem) Harveym Weinsteinem. Oba se účastní hollywoodské premiéry Hanebných panchartů (2009). Jen o stránku dál je Quentin s mou oblíbenou herečkou Daryl Hannah, pro niž napsal roli Elle Driverové v Kill Billovi, a na stránce 18 se režisér předvádí jako pan Hnědý v Gaunerech. Často se, pravda, stává hercem vlastních filmů.

 

Následuje - vedle dalšího - tři roky starý snímek Tarantinova otce a také fotografie režiséra Howarda Hawkse (1896-1977), zachycující jej v „sesli“ a momentě, kdy natáčí western Rio Bravo (1959). Mladého Tarantina Rio Bravo i další filmy dotyčného režiséra silně ovlivnily.

 

Tom Shone to ví – a udělal dobře, když rovněž vypíchl některé Tarantinovy zajímavé výroky. I když... Mějme se v těchto případech radši na pozoru, jinak bychom mohli podlehnout magii, a to právě té, kterou nás výjimečný filmař nenápadně prahne omotat a očarovat.

 

Přesto si troufněme citovat: „Když pracuji na filmu, snažím se aspoň trochu redefinovat žánr. Z každého z filmů udělám tarantinovskou verzi. Považuji se za studenta filmu, skoro jako bych se připravoval na profesuru v oboru kinematografie, a v den, kdy zemřu, tuto konečně získám. To studium trvá celý život.“

 

Anebo: „Když se mě lidé ptají, jestli jsem chodil do filmové školy, odpovím: Ne, chodil jsem do kina.

 

O svém průlomovém trháku Pulp Fiction pak tentýž režisér prohlásí: „Jedna z věcí, na které jsem nejvíc pyšný, je to, že jsem udělal povídkový film. Tři oddělené příběhy. Pak jsem se pokusil, aby ty tři povídky dohromady vyprávěly jeden celistvý příběh, a povedlo se mi to.“

 

A co dál?

 

Django,“ tvrdí. „byl rozhodně mým prvním politickým filmem. Podle mě na něj Osm hrozných logicky navazuje a vyvozuje určité závěry. Může to znít divně, ale svým způsobem byl Django otázka a Osm hrozných odpověď.“

 

Tato knížka již nestačila zmínit připravovanou novinku Tenkrát v Hollywoodu, ale ve finále aspoň shrne řádku nerealizovaných projektů, o kterých Tarantino pouze uvažoval. Patří sem adaptace hned dvou prací Lena Deightona (Modesty Blaise, Berlin Game), patří sem i televizní seriál podle románu Elmore Leonarda Forty Lashes Less One, patří sem prequel k Hanebným panchartům i pokračování Kill Billa, kde se již dospělá Nikky jde pomstít „Nevěstě“. Patří sem dokonce film předestírající dvojí pohled na bojovníka proti otroctví Johna Browna, ale také „romantická komedie ve stylu Howarda Hawkse“ a dokonce film pro děti! Mnohé tyto výroky je ovšem asi třeba brát s rezervou a někdy mohlo dozajista jít jen o skrytou reklamu na dotyčné předlohy. Ale - jak známo -, na snímku My Name Is Modesty (2004) se pak Tarantino skutečně podílel alespoň jako výkonný producent.

 

Víckrát taky hovořil o tom, že se posléze natáčení vzdá a „zaměří se“ pouze na psaní filmových kritik, ba románů. Nevyloučil práci pro divadlo a roku 2007 navíc koupil biograf New Beverley, kde se udělal programovým ředitelem a kde začal uvádět filmy z vlastní sbírky. „Postupně jsem si uvědomil, že jsem vlastně frustrovaný majitel kina,“ nechal se Tarantino dokonce jednou slyšet. „Odstěhuji se z Los Angeles – někam, kde je dobrý vzduch a mohl bych se tam dožít sta let, třeba do Montany – a koupím si nějaké malé kino. Budu tam mít všechny své filmové kopie, budu je promítat lidem a to bude veškerá moje práce. Ve městě budu platit za toho bláznivého staříka, který má to malé kino. Takový důchod by se mi opravdu líbil!“

 

Závěrem připomenu, že v textu této knihy jsem objevil pouze minimum chyb, a to například opakované použití stejného slovesa (pozůstatek upravování slovosledu překladu).

 

A sotva lze mít za opravdovou „chybu“ dva rozporující se údaje o (extrémním počtu) obsazení, kterého v Tarantinovaných filmech dosáhl Samuel L. Jackson.

 

 

Tom Shone: Tarantino. Retrospektiva

Překlad Petr Štika

V edici Knihy Omega vydalo nakladatelství Dobrovský. Praha 2018

ISBN 978-80-7390-850-8

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Ivo Fencl

Ivo Fencl foto Eva Smolíková

(16. 4. 1964 v Plzni) Labilní i silná (souběh) osobnost, která se realizuje prvořadě psaním, ale i četbou. Bude vám vykládat, že tvoří jen kvůli jisté Jorice (své femme fatale), ale máme podezření, že těch důvodů skrývá víc.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB