Obrazy Ivana Mládka jsou s výjimkami jen recesí



 

ivan-mladek-obrazem-i-slovemIvan Mládek je autorem mnoha knih. V nejnovější se představuje především jako výtvarník. Jeho obrazy jsou s výjimkami pouhou recesí a jejich úspěch stojí a padá s osobností autora – a teprve za druhé s názvem díla umístěným do kontrastu s dílem samým.

 

 

 

 

Pokud si odmyslíte baviče i tyhle kontrastní filipiky, objevíte mezi čtyřiasedmdesáti tu předváděnými výtvory jenom nějakých sedm nebo osm, které zaujmou samy o sobě. Mé tipy na ně jsou Demonstrace proti domácímu násilí (kdyby se plátno jmenovalo jinak), Van Gogh maluje slunečnice, Dáma s hranostajem, Skladatel, Fotbal, Bar a Vyhnání z ráje. Většina ostatního je příšerná; co hůř, nijak zvlášť k popukání nejsou ani komentáře na jednu, někdy jednu a půl strany, jež Mistr připojil. Za pozornost nicméně stojí dělení celku na antiperspektivismus, „eklektismus“ a minimalismus.

 

Do prvé z těch skupin náleží první ze dvou Mládkových Snídaní v trávě, na níž spolupracoval s Jaroslavem Myslivečkem. Zjara 1989 ti dva obraz převáželi ze Švýcarska do Francie a již tou dobou „bohatli“ prodejem svých prací přes Art-centrum. Celníci je pár hodin zadrželi a teprve poté, co Češi v autě vyštrachali právě Snídani v trávě, mávli v šoku rukou.

 

Druhá ze zde přítomných Snídaní, totiž ta minimalistická, je o něco hezčí. Navzdory tomu, že Mládek zatvrzela zobrazuje lidi jen jako ohnuté obdélníky. V komentáři pábí o neblahých důsledcích existence původní Snídaně v trávě (1863) Édouarda Maneta; neboť ve Francii údajně 1. stoupl počet úmrtí na „klíšťatovou encefalitidu“, 2. ve Švýcarsku na uštknutí zmijí a 3. v Rusku na napadení medvědem.

 

Příkladem Mistrova „eklektismu“ má být Nedělní procházka. Jedná se o antifeministický olej na plátně o rozměrech 70 x 100 cm, jenž autor věnoval právě feministce, a zatímco muži uvnitř hospody „nasávají“, jejich ženy jsou - navzdory mrazu – uvázány přede dveře jako psi.

 

Oproti tomu vlastně daleko méně provokativní je Dopadení doktora Ratha, kterého vidíme v ohrožení pistolí a objetí čtyř policistů, zatímco ještě nepustil krabici s nápisem FRAGILE. Provokace se přesto dočkáme! A ačkoli Ivan Mládek absolvoval Vysokou školu ekonomickou (anebo snad právě proto?), připojil hned vedle text tvrdící, že „nezbytným“ motorem naší ekonomiky byla, je a bude korupce.

 

A další z hrdinů jeho výtvarných prací? Inu, olej Opaření Venclovského golfským proudem je vlastně již druhou verzí téhož nápadu alias akvarelu z poloviny let sedmdesátých. Na dalším plátně prosí Donald Trump roku 1977 o ruku Ivanu Zelníčkovou, ale až poté, co mu postupně nevoněly jiné dvě dámy z pouhého vigvamu a iglú. Kněžnu Libuši sledujeme, an spatřila (nikdy nerealizovanou) Národní knihovnu na Letné Jana Kaplického a Miloš Zeman je dle Ivana „abnormálně inteligentní charismatická osobnost“, jejímž „vroubkem“ je pouze „nevyléčitelné levičáctví“. Car Alexandr prodává právě Američanům za pakatel Aljašku, že prý omylem, a hle, zde stojí sám veliký Albert Einstein vysvětlující Pygmejům teorii relativity. Obraz Velká kuřácká revoluce je pak korunován stuhou s nápisem Kubera a kupředu kráčejí taky Burlaci na Volze, Masaryk a Vilém Tell. Olej Old Shatterhand a Vinnetou však je zklamáním, zrovna jako banální „Jožin z bažin žere Pražáka“. Chabý je i obrázek Spejbl a Hurvínek meditují s dalajlámou – a olej Paní Babišová přebaluje malého Andreje zdůrazňuje skrze motiv Bratislavského hradu miliardářův původ. Nevalný olej Hole in one vydražil Mládek, pravda, za neuvěřitelných 450 tisíc.

 

A když jsme už u golfu, tak dobrým příkladem zmiňované kontrastnosti co fóru je Jamka pro nejslabší golfisty. Sám IM však této hře neholduje a zřejmě ji vnímá jako poněkud snobskou činnost, která není žádným přínosem; irituje jej dokonce a zdá se mu, že jen málo se jedná o samotný sport. I navrhuje umístit poblíž hřišť např. soustruhy.

 

Už zmíněný obraz Skladatel (o dost zdařilejší) je pak tvůrcovou vzpomínkou na neskutečně talentovaného kolegu Pavla Skálu, který bohužel jako „špatný řidič“ předčasně zahynul při dopravní nehodě.

 

Ivan Mládek očividně nemá v oblibě jakékoli rituály a podvědomě k nim řadí taky venčení psů, přičemž v jednom komentáři podezírá pejskaře z úmyslu „balit“ během procházek příslušníky druhého pohlaví.

 

Celou knížku otevírá interview, jež Mládek poskytl někdejšímu řediteli Fakultní nemocnice Na Bulovce Petru Zajícovi, a skrz odpovědi se vrátíme časem až k autorovu prastrýci Bohuslavovi, po kterém se zachovala až pozoruhodně detailistická perokresba krajiny (asi 1910). Ale slušně kreslil i Mládkův dědeček; náš svazek přináší reprodukce hned šesti pláten Mládkova otce, jinak právníka a zemského finančního rady (po válce už jen zaměstnance ministerstva financí). Jak seznáme již při pohledu na jeho Zámecké schody či Pražské mosty, maloval lépe než syn. První výstavu měl přesto až dvacet let po smrti.

 

Na dotaz po malířských oblíbencích jmenoval tu Ivan Mládek provokativně Jana Vyčítala a Josefa Ladu; a jak dál říká, myšlenka antiperspektivy jej napadla, když se pokusil zilustrovat svůj text Rychlík jede do Prahy (interpretovaný Luďkem Sobotou).

 

V rámci úvodního rozhovoru přináší kniha i tři Mládkovy oleje vytvořené „ve spolupráci“ a jde (právě) o Vlak a Čínského malíře. Na obou se podílel Jaroslav Mysliveček. Kooperaci s Mládkem započal už plátnem Na občanské plovárně, nicméně již bohužel nežije a zde přítomná Archa Noemova vznikla pro změnu ze spolupráce s Jiřím Wolfem. Její stejnojmenná Myslivečkova-Mládkova verze dnes visí v Bank of America v San Francisku a snímek se bohužel nepodařilo získat.

 

Úvodní rozhovor je, dodejme, ilustrován také zmenšeninami dvou docela zajímavě kubistických olejů.

 

Ivan Mládek (*1942) absolvoval Vysokou školu ekonomickou a roku 1959 založil Storyville Jazz. Následovalo Old Time Trio (1966) a již roku 1970 pojmenovali organizátoři festivalu v Lucerně jeho trio Banjo Bandem Ivana Mládka.

 

Rok nato natočil u Supraphonu první skladbu, od roku 1973 nahrával v rozhlase, roku 1975 Banjo Band zprofesionalizoval. Napsal přes 600 písní a natočil takřka 50 dlouhých zvukových nosičů. Vyšlo mu také 14 posterů jeho antiperspektivních olejů a vytvořil řadu pozoruhodných stolních her. Jedna z nejlepších je o cestě člověka životem.

 

Pro televizi napsal řadu zábavných cyklů a seriálů a s kapelou odehrál tisíce představení, a to i v Polsku, Německu, Švýcarsku, Belgii, Rakousku, USA a Rusku. Na Světové výstavě hudebních nástrojů v americkém Anaheimu představili (2001) první sériově vyráběný keyboard, jenž si nechal patentovat.

 

Kniha Ivan Mládek obrazem i slovem nabízí jen výběr těch obrazů, které se podařilo dohledat a ofotografovat v soukromých sbírkách. Plátna Mládek zásadně nedatuje.

 

 

Ukázka:

osobně bych výběr veškerých daní a povinného pojištění nahradil¨přímou prací pro společnost. Říká se, že polovinu dnů v roce pracujeme pro sebe a polovinu pro stát. Nebylo by jednodušší a pro lidi průhlednější, kdyby půl roku chodili do práce, nic by nedanili a neplatili žádná pojištění – a druhý půlrok chodili do roboty? Nemuseli by podávat žádná daňová přiznání, nemuseli by vyplňovat dotazníky od pojišťoven a hlavně by nemuseli pořád platit na všechny strany. Půl roku by s čistou hlavou vydělávali a půl roku byli s čistou hlavou v robotě. Samozřejmě by se našli chytráci, kteří by půl roku vydělávali a pak zmizeli. Kromě roboty by se muselo znovu zavést i nevolnictví. Lidé by nesměli opustit svůj okres, aby tito vyčůránkové nemohli podvádět. Robota a nevolnictví byl v podstatě geniální systém, který byl neuváženě populistickými monarchy zrušen. Jsem přesvědčen, že kdyby se uspořádalo referendum o znovuzavedení roboty a nevolnictví, náš lid by rozhodl jednoznačně. Už má dost nesrozumitelné a vyděračské demokracie.

 

 

Sedmiramenný rabín

Svůj vtípek Sedmiramenný rabín věnuji svým kamarádům a známým židovského původu, kterým Bůh nadělil buňky na obchod a roztáčej naši ekonomiku. Nestačí mít jenom spoustu „zlatých ručiček“, to bychom umřeli hlady, musí plody jejich dřiny a umu někdo umět prodat. A to umí právě nejlépe Židé, respektive ti, co mají větší procento židovské krve než ostatní Češi. Posledními genetickými výzkumy se došlo totiž k závěru, že Češi mají v sobě slovanských genů jen 40%, románských 20%, německých 10%, židovských 10% a zbývajících 20% všemožných jiných. A možná právě díky poměrně vysokému procentu židovské krve, která pulzuje v žilách všech Čechů, na tom nejsme ekonomicky tak špatně. A je dost pravděpodobné, že čím jsme méně Židé, tím jsme méně obchodně zdatní, méně praktičtí, méně ctižádostiví, méně výřeční a tím pádem méně úspěšní. Češi, kteří nemají skoro žádné židovské geny, za to nemohou a společnost by jim měla pomáhat. Pořád mluvíme o sociálních jistotách a společenské solidaritě, podle mne by se měla vypracovat celoplošná genetická studie českého obyvatelstva a všichni, u kterých se zjistí, že mají méně než 3% židovské krve, by měli mít nárok na nějaký speciální invalidní důchod. Aby se životní úroveň v České republice ještě víc vyrovnala a abychom se ještě víc přiblížili k vysněné občanské společnosti.

 

 

Ivan Mládek obrazem i slovem.

Obrazy a komentáře k nim autor.

Úvod Petr Zajíc.

Mladá fronta. Praha 2018. 

ISBN 978-80-204-4921-4

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Ivo Fencl

Ivo Fencl foto Eva Smolíková

(16. 4. 1964 v Plzni) Labilní i silná (souběh) osobnost, která se realizuje prvořadě psaním, ale i četbou. Bude vám vykládat, že tvoří jen kvůli jisté Jorice (své femme fatale), ale máme podezření, že těch důvodů skrývá víc.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB