Nikoli Fričova, ale Frišova vila. Literární klub. A jeden z pražských Večerů přiměřených depresí



Frišova vilaPaní Hana Nováková ( Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ) loni pod patronátem Vráti Ebra založila nový „Literární klub“.

 

 

Do plzeňské Frišovy vily - nahoře na snímku - (https://www.youtube.com/watch?v=f-2Ys_KWIBs) zve k besedám nejen literáty, byť především je. Prvořadí ostatně nejsou a tento názor nezastávám určitě sám.

 

Vyzpovídala již Hanu Gerzanicovou či (stručněji) předsedu Společnosti bratří Čapků Pavla Vespalce. I další. Ona vystoupení jsou, lačně upozorňuji, honorována. Symbolicky. Například knížkami, byť ne vkladními. Kdo ostatně dnes pamatuje vkladních či třeba vojenských knížek, že? („Nepřípadně případná“ to otázka do pranice.)

 

Hanka hosty také fotí, souhlasí-li. Pořady milovnice literatury mají rozmanitý charakter a připravuje tyto pečlivě. I s pomocí Studijní a vědecké knihovny; radí jí např. Marcela Košanová. „Zažil“ jsem vilu letos 30. srpna a jen den poté jsem i další z (pověstných?) Večerů přiměřených depresí v Praze, kde jsem sice četl už vícekrát, ale charakteristická atmosféra pořadu láká.

 

Vůz mě dopravil ovšem pouze do metropole, zpátky už jsem musel z Florence. Moc se v tom nevyznám. Naštěstí kamarád Jiří Franz, chvála Pánu Bohu, „vyznává“ nikoli snad islám, ale jeden prýmový autobus. Nebudu společnost jmenovat, ale někdy po jedenácté večer obvykle cílí až do Ženevy.

 

Vyjeli jsme taky my. Cestou lze sledovat filmy a na výběr jich je poměrně dost. Už po hodině (cena 100 Kč) jsme však vespolek vystoupili na autobusovém nádraží v Plzni. A šedesát minut není tak zlý čas; aspoň proti vlaku Praha-Plzeň ne.

 

Znalý filmař a fotograf Franz, já a další kamarád Jiří Trefanec jsme . v dotyčné sestavě - den předtím navštívili už zmíněnou Frišovu vilu, kde vznikl taktéž plán další výpravy, i ještě k tomu Žižkovu... Uvítá vás - vždy - Zora Šimůnková, a jak vzpomínám, četl jsem i ze svého článku o Plzni (uveřejněném ve starším už čísle literárního časopisu) a z publikace Občan Starého Plzence, která jest o dětství (a jejíž sekvence najdete taky na webu Romány zdarma).

 

Své verše recitovala také Tereza Hosek a hudební doprovod jistila skupina Dorys. Potom... Jenže někdo prostě deprese dlouho nevydrží, a to ani ty přiměřené, i zase v duchu sedím doma, v „naší“ Frišovce, a opět se zbrkle pokouším o přednes svého pokusu o báseň nazvaného Osazenstvo jedné nádražní čekárny. Pokusu to z (podivuhodné) knihy „Poezie mezi staničníky“ (2018) od nakladatelství Epika.

 

Chystal jsem se (a tím fejeton utnu) dokonce (a drze) i na (v téže knize) tištěné a podle mě moc hezké verše Bohumila Ždichynce (celý svazek sestavený Františkem Tylšarem uzavírají), jenže...

 

Jenže čas pro posezení v Literárním klubu i čas na Večery depresí, ty jsou vždy striktně omezeny a mimo to... Nejste-li zrovna herec (a já jím nejsem), je pravděpodobně slušností vystupovat jen sám za sebe.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Ivo Fencl

Ivo Fencl foto Eva Smolíková

(16. 4. 1964 v Plzni) Labilní i silná (souběh) osobnost, která se realizuje prvořadě psaním, ale i četbou. Bude vám vykládat, že tvoří jen kvůli jisté Jorice (své femme fatale), ale máme podezření, že těch důvodů skrývá víc.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB