Další povídky o žácích z Posázaví



 

Švandrlík výřez přebalVýzva intelektuálům: Nezapomeňte si pořídit také druhý svazek prvního zcela kompletního vydání Neuvěřitelných příhod žáků Kopyta a Mňouka od Miloslava Švandrlíka; o prvém díle těch povídek jsme se zmiňovali začátkem března (http://literarky.cz/blogy/ivo-fencl/25842-kopyto-s-moukem-poprve-kompletn). Stále nekončí letošní studené léto a hle, vyrašilo dalších 27 próz v úhledném, modrém svazku. Pozoruhodné přitom je, že celý vícedílný komplet poprvé přebírá veškeré příběhy ze stránek časopisu Pionýr, respektive Větrník, a to přesně v pořadí, v jakém se objevovaly. - Nejen to. Editoři „vytáhli“ z oné dětské tiskoviny i veškeré Nepraktovy ilustrace a jsou zde s námi.

 

 

Těžko si přitom představit, že by Jiřího Wintera nahradil v případě téhle ságy někdo jiný. Je s ní neodmyslitelně spjat a Miloslav Švandrlík si to dokonce pojistil odvážně stavěnou povídkou Únos malíře Neprakty, v níž autora obrázků zapojil do fiktivního děje. Což mohl provést teprve poté, když naznačil, že jsou Kopyto a Mňbouk skuteční. Že žijí u Sázavy a u vědomí toho, že o nich kdosi píše (a občas si třeba něco přidá). Modus je tudíž ten samý, jaký velebil už Foglar v případě Rychlých šípů. „Oni žijí! Jen já vím, kde!“ A jistě, většina recipientů nebyla tak naivní a chápala věc jen jako hru, ale právě oŠvandrlík podobné spiklenectví tenkrát šlo.

 

Jiným způsobem vybočuje patnáctá povídka Mnohostěžník Bohouš, protože se titulní loď vznese. A není to sen. Překvapující to může některým čtenářům připadat; jinak se totiž takřka všechny příhody drží jen možností a zla i dobra reálného světa. Jak je proto možné, že v tomto stále a pouze realistickém prostředí vzletí jakýsi kutr, aniž je to fyzikálně vysvětlitelné? Ale to je právě taky ta hra! Prskat totiž může literární badatel, ale děti se nad tím většinou nepozastaví. A také dospělí si mohou hrát, jak věděl už Eduard Bakalář, ale Švandrlík si psaním hrál především se čtenáři z řad dětí.

 

Tři z dalších povídek svorně představují parodie na rádce: Jak se chovat na starém hradě, Jak se chovat v zoologické zahradě, Jak dělat dobré skutky. Dodejme jen, že Švandrlík uměl i solidně volit názvy, a tak v Posázaví jeho hlavy a knihy dojde i na Vraždu v zeleném domku, Svedenou a opuštěnou, Lidojedy od Zambezi, Hřmící stáda nebo Tajemství hradní studny.

 

Jistě ode mě teď neočekáváte, že začnu školeně hodnotit Nepraktovy obrázky, ale řeknu, že podle mě tak hezké ženy neuměl nakreslit ani Kája Saudek. A Švandrlíkovo psaní? Nuže, byli tu i redaktoři a stanovili mu povinný rozsah. Do toho se vejít dokázal a na malém prostoru jistý talent prokázal. A až se jednou někdo pokusí napsat vlastní pokračování tohoto seriálu, jen horko těžko se mu povede tak neopakovatelně stmelit stručnost s humorem, napětí s pointami a fantazii s realitou. Ale ano, chápu a slyším vás. Právě vy byste takové povídky dokázali ukuchtit, jen kdybyste chtěli.

 

Nu, chtějte. A myslím, že je nutno číst Švandrlíka v dětství, aby nás oslovil mocně, takže navždy. To štěstí jsem měl a nečekejte, že se tedy budu rozčilovat nad tím, že do Pionýrů tenkrát nepsal nějaký český Salinger. Kopyto, Mňouk, jejich zlotřilý spolužák Bičiště, hradní kastelán Štětka, hajný Breburda anebo třeba pedagog Pěnička... mi dobře stačili, ba vyvstal mi před oči jejich svět. A zda to bylo víc tím dětstvím, nebo Švandrlíkovým umem, na to se mě neptejte.

 

 

Miloslav Švandrlík: Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka II.

Vydalo nakladatelství YYZ ve společnosti Albatros Media a. s. Praha 2018

ISBN 978-80-7597-078-7

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 29 Srpen 2018 11:40 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB