Katalog, který je ryzí knihou o Bohumilu Konečném



Hosnedl výřez přebalZjara, přesně 19. dubna, uplynulo sto let od narození Bohumila Konečného. Tento Plzeňák do školy chodil s Miroslavem Horníčkem, ale talent měl jiný. Výtvarný. Kreslil již za studií a roku 1937 ilustroval první knihu (kterou napsal Jan Drda). Rok poté přestoupil pan malíř z Vysokého učení technického na Akademii výtvarných umění.

 

 

Roku 1939 ilustroval svou první foglarovku Boj o první místo a pro Mladý hlasatel začal s provázením povídek Otakara Batličky. Do roku 1941 (kdy vyhrál konkurz u firmy Baťa) vyhotovil taktéž nějakýchHosnedl přebal pětašedesát barevných obálek pro edici Rozruch; tak například k detektivce J. S. Fletchera Tajemství starého domu (1939, číslo 79).

 

V létě 1944 se šťastně oženil a do únorového převratu spolupracoval s časopisy Vpřed či Květen. Pro ten kreslil komiks Zuzanka a její svět. Například roku 1947 ilustroval knihu Edvarda Cenka Vzhůru na Mont Blan a téhož roku i Čuka a Geka.

 

Po osmačtyřicátém se hodně věcí změnilo, ale opět kreslil i plakáty, jako již pro firmu Baťa. V šedesátých letech pak vytvořil asi osmdesát obálek s hrdiny knih Karla Maye a v nakladatelství Karla Maye v Bamberku vyšlo třináct knih (1966-1967) s jeho obálkami. Nejednalo se ovšem zdaleka jen o mayovky, ale také o díla Williho Meincka (Marco Polo) či Johna Retcliffa (Nena Sahib).

 

V Československu mu vyšly soubory Batličkových povídek a vrátil se k Foglarovi. Roku 1969 ilustroval také fikerovku Nejdřív já či román Zana Greye Western Union. Politický vývoj ale opět trhl oponou.

 

V sedmdesátých letech tak Konečný pracoval i jako ilustrátor Světa motorů a Světa v obrazech. V letech 1975-1977 mu Pionýrská stezka zveřejnila komiks o M. Beňovském Král Madagaskaru, ten ovšem kreslil i Gustav Krum. Oba zpracovali scénář cimrmanologa Jaroslava Weigela.

 

Roku 1983 ilustroval mj. knížku Miloše Zapletala Ostrov přátelství. Po záchvatu mrtvice zemřel 14. ledna 1990 a dá se říct, že v zapomnění... Ale roku 1994 uspořádal jeho přítel František Ulč výstavu v Mladé Boleslavi. A pak...

 

Na nejpodnětnější výstavy došlo až roku 2007 v Západočeském muzeu a pražské Aventinské Mansardě, a to díky kooperaci nadšeného pedagoga Jana Hosnedla právě s Františkem Ulčem, ale i Martinem Baxou, Petrem „Vokounem“ Náhlíkem a tehdejším ředitelem Škodovky Janem Bernardem. Následovala výstava v Obecním domě (2008-2009), jistěže opět za Ulčovy spolupráce s Hosnedlem, a tentokrát pod záštitou ministerstva kultury. A současně vznikla monografie Tomáše Pospiszyla a film Ladislava Moulise.

 

Jan „Housenka“ Hosnedl (*1975) obdivoval Bohumila Konečného od dětství a stalo se mu naštěstí to, že učil a byl zástupcem ředitele právě v gymnáziu na Mikulášském náměstí, které roku 1993 sám absolvoval. Během dne otevřených dveří roku 2004 rozbalila tam pak paní archivářka třímetrové Konečného plátno s karikaturami někdejších profesorů (1936), a když objevili v archivu i tablo s karikaturami tehdejších kreslířových spolužáků, Hosnedl víc nelenil a kontaktoval nejen pana Ulče, ale taky vdovu po malíři Evu. A stali se přáteli.

 

František Ulč, dodejme, zemřel roku 2010, a Eva Konečná roku 2017.

 

Je rok 2018 a probíhá další a v jistém smyslu putovní (Mariánská Týnice, Plzeň, Praha, Zlín) výstava, přičemž za deset uplynuvších let se objevila řada dosud nevystavených originálů. A Jan Hosnedl provází vše takřka dousetstránkovým vázaným katalogem Ženy a dobrodružství Bohumila Konečného.

 

Text této knihy vyšel faktograficky zejména ze sešitové monografie Františka Ulče (má šest set stran ve 23 sešitech) a ze vzpomínek Františka Ulče i Evy Konečné, zaznamenaných autorem „osobně a při natáčení dokumentárního filmu BIMBA – příběh zapomenutého malíře“. Cituje se ale i z dochované Konečného korespondence s Foglarem či dopisů, které si malíř vyměňoval s kolegou a přítelem Janem Černým-Klatovským. Z korespondcence s Ulčem i se spolužákem z reálky Jaroslavem Loučímem... Pregnantní, dynamický, s energií se řinoucí a bohatě kresbami a fotografiemi doplněnou úvodní Hosnedlovu studii uvádí na stránkách 6-7 hejtman Plzeňského kraje Josef Bernard a dva náměstci plzeňského primátora Martin Baxa a Petr Náhlík. A co následuje? Nic méně než zcela fascinující Výběr z díla Bohumila Konečného lákavě a přehledně rozčleněný do následujících sedmnácti kapitol:

 

Dětství, škola a rodina

Začátky v pražských časopisech Ahoj a Hvězda

Westernová dobrodružství

Časopis Mladý hlasatel

Humoristické listy a další práce pro nakladatelství J. R. Vilímek

Foglarovka Přístav volá

Práce pro firmu Baťa

První české pin-up girls

Poválečné časopisy Vpřed, Mladý technik a Květen

50. léta – budovatelské plakáty a plakáty na export

Povídky Otakara Batličky v nakladatelství Profil

Foglarovky z nakladatelství Olympia

Edice Růže a Western union

Konečného obálky v nakladatelství Karla Maye

Kauza Amazona-Octobriana

Ilustrování v 70. a 80. letech

Volná tvorba Bohumila Konečného.

 

Publikaci uzavírají seznamy knih a časopisů Konečným ilustrovaných. Tato bibliografie vznikla díky Hosnedlovu archivu, ale i na podkladě archivu Jaroslava Holuba a monografií Františka Ulče a Vladimíra Prokopa. Seznam si přitom neklade nárok na úplnost, a to zejména v případě časopisů, kde není reálné dohledat všechny otištěné ilustrace; zvláště když je u některých nesignovaných autorství sporné. A objevíte-li tedy nové skutečnosti (i například jen obrázek v časopise Ohníček) či nesrovnalosti, vyzývá vás Jan Hosnedl, abyste jej kontaktovali na adrese Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript .

 

Na jedinečnosti počinu samo sebou nic neubírá ani to, že se Konečnému loni věnoval i zmíněný už Vladimír Prokop ve skvělé monografii Ilustrátoři dobrodružství: http://literarky.cz/blogy/ivo-fencl/25091-nejen-zdenk-burian-aneb-ilustratoi-dobrodrustvi

 

Jan „Housenka“ Hosnedl: Ženy a dobrodružství Bohumila Konečného. Vydal Středoškolský klub ASK ČR při Gymnáziu. Plzeň 2018. 184 stran. ISBN 978-80-270-3870-1

 

Ukázka:

Za Konečným začal v této neutěšené době docházet mladý chlapec Petr Sadecký (1943-1991). Manželka Bohumila Konečného popsala první setkání takto: „Někdy v roce 1953 odpoledne, kdy jsem byla v pokojíku u své asi tak roční dcerky, zazvonil zvonek u vchodových dveří a já jsem šla otevřít. Stál v nich úhledný, skoro hubený, tmavovlasý asi 10-12letý chlapec s brýlemi, po pozdravení se hned představil a zeptal se, zdali je doma pan Konečný. Byl – ve své pracovně – a brzy se dozvěděl, že Petr Sadecký je jeho velkým obdivovatelem, adresu zná od Foglara či od Zdeňka Buriana, přesně si to již nepamatuji. Od této chvíle to byl stálý a častý náš host, který dokud byl malý, vydržel tiše a dlouhou dobu sledovat mého muže při práci. Jak rostl, stále více byla zřetelnější jeho neuvěřitelně vysoká inteligence.

 

Petr Sadecký mezitím odmaturoval a udělal přijímací zkoušky na FAMU, obor estetiky a kritiky. Ke Konečným však stále docházel, mohl se tam přebírat v originálech. Byl tam mnohokrát i zcela sám. Konečný ho přijal téměř jako svého syna. Petr Sadecký začal v polovině šedesátých plet jezdit i do zahraničí. Znal neutěšené podmínky, ve kterých se Bohumil Konečný nachází, současně také viděl, že na Západě je dobrodružná literatura stále „v kurzu“. Navrhl tehdy, že by mohl Bohumil Konečnýn tvořit pro zahraniční vydavatelství, on že by zprostředkovával objednávky a prodej. Konečný věděl, že by to nebylo legální, nakonec v zoufalé existenční situaci souhlasil. Během dvou let pak namaloval pro Sadeckého asi 80 barevných obálek s hrdiny z knížek Karla Maye a dalších.

 

Sadecký přišel ještě s myšlenkou na dobrodružný komiks o bojovnici Amazoně. První nápad se objevuje v dopise adresovaném Konečnému z vojny v Litoměřicích (4. listopadu 1965): „Ženský James Bond. Myslím, že Vám tu leží víc než holá palba. Neboť zde bude erotická palba. Já postavím děj, text, některé nápady, vám to bude pracovat ve směru sexuálních fórů dějových i textových, a především kresebných. (...) Stopování u Maye je ryze mužnou a ryze romantickou záležitostí. Zde k romantice přibude erotika.“

 

Konečný začal podle Sadeckého scénáře tento komiks připravovat. Objevoval se v něm Stalin, Mao Ce-tung, Amazona bojovala s radioaktivním mrožem. Na komiksu se podíleli i další malíři, zejména Zdeněk Burian, který vytvořil několik barevných obálek.

 

Počátkem roku 1967 přišel pro Bohumila Konečného naprostý šok – bez jakéhokoli varování emigroval Petr Sadecký do Německa...

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB