Moderní pohádka o chlapci, který prodal ďáblovi svůj smích



Tolar výřez přebal„Jsou dětské tety, které se domnívají, že dítěti se musí docela všecko předkládat dětsky... Ale dětské mrzačení textů je infámie, která v dítěti uráží člověka.“ James Krüss

Teach me laughter, save my soul. Anglické přísloví

 

 

 

S novým doslovem Zdeňka Karla Slabého a v překladu Vlasty Tafelové (1920-2006) reeditovalo loni nakladatelství Albatros klasickou dětskou knížku Jamese Krüsse (1926-1997) Tom Tolar aneb Prodaný smích. Bezvadné vázané vydání ilustroval jak černobíle, tak barevně Luděk Bárta (nar. 1961); možná jste podobně jako já z dětství zvyklí na pozoruhodné obrázky Stanislava Dudy k tomuhle dílu, ale Bártovy umějí zaujmout stejně, jsou už pro novou generaci, a sice realističtější, ne však totálně. Knížce moc sluší.

 

Faktem ovšem zůstalo, že dávné ilustrace Dudovy (1972) pro 92. svazek edice Střelka byly jaksi neskutečnější a symbolističtější. Chechtající se Tim tam prostě povinně muselTolar přebal mít uvnitř obřích úst tři zlaté zvonky a baron Natas (obráceně čteno Satan) je zde nejen ďáblem, nýbrž taky Janusem dvou tváří. Ano, dvou, i když oči mu Duda ve své vizi přisoudil „jen“ tři.

 

Krüssův příběh rozpracovává starý mýtus a vypráví o chlapci, který sice není občanem Monte Carla, ale přesto či taky proto vymění svůj překrásný, zvonivý smích za schopnost vyhrát jakoukoli sázku. Udělá to dřív, než dozrál, a ještě neví, že smích není „kramářské zboží“ (jako třeba margarín) a že ti, kdo s ním obchodují, „obchodují špatně“.

 

Co slyším? Někdo z vás namítl, že ta premisa neobstojí? Že i slavný Chaplin obchodoval se smíchem? A že podobně kupčí veškeří klauni, komici, baviči a šašci? Ale ne! Oni přece prodávají své talenty rozesmát a Krüss, ten měl na mysli cosi niternějšího. A totiž byznys se schopností být až dětsky šťasten a neodumřít a neztrácet radost z vlastní existence a třeba i drobností. Z detailů a obrovských maličkostí, jak o nich píší Gilbert Chesterton či náš Karel Čapek.

 

A jak to tedy bylo? Když byl Tim Toler ještě malý, měl trochu po právu pocit, že velmi, velmi potřebuje peníze. A tu se namanul anglicky kostkovaný pán a uzavřeli obchod, zdánlivě pro Tima výhodný, ale on litoval již brzy. A to Natas užíval jeho smíchu, zatímco tvář toho malého obchodníka zůstala zatažená, zasmušilá a méně živá.

 

Měla takovou zůstat navždy, ale naštěstí na to nedošlo. Víc než zajímavým prvkem knížky z roku 1962 jest přitom důraz na Orient. Cestujeme s hrdinou i po muslimských zemích a on nejprve hledá a potom provází barona. Získat smích zpět nebude však jen tak.

 

James Krüss je výtečný vypravěč a děj dělí na třiatřicet stručných kapitol a do čtyř částí: Ztracený smích, Zmatek nad zmatek, Bludné cesty a Znovunalezený smích. Postavy jsou načrtnuty, ale hned je vidíme, a mezi nimi vedle Tima vyniká i dobrotivý pan Krešimir či Arab Selek Bej. Roku 1979 se kniha dočkala televizního zpracování (třináctidílného seriálu), loni vznikl film (https://www.csfd.cz/film/484504-legenda-o-timmovi-neboli-o-chlapci-ktery-prodal-svuj-smich/prehled/) a jedním z mott přitom zůstala i následující básnička:

 

Tak platí! Princezna se bude

smát!

Vždyť smích nás odlišuje

od zvířat.

Jak poznat člověka? To

snadné je,

vždycky se v pravou chvíli

zasměje

 

A tam, kde se někdo chichotá, ztrácí ďábel moc, prohlašuje Krüss, a kdo ví, jestli na světě najdete lepší knihu na té prosté myšlence zbudovanou...

 

James Jacob Hinrich Krüss byl z Helgolandu, jenž vlastně až do roku 1890 náležel Anglii. Za války se dal budoucí spisovatel dobrovolně k letectvu, ale jak vzpomíná, simuloval nemoce tak často, že přečetl „polovinu knihovny leteckého útvaru v Oschatzu v Sasku“. Krüss nepopíral, že tenkrát Adolfa Hitlera považoval za dobrého muže, jemuž se pouze vymkly věci z rukou.

 

Ve třiadvaceti letech (1949) se seznámil s Erichem Kästnerem, a to již také pilně spolupracoval s rozhlasem. Adaptoval, učil se hutně psát a roku 1956 vydal první svůj román pro mládež Maják na Humřím útesu. Do konce života vytvořil na sedmdesát dalších knih (včetně mnoha pokračování Majáku) a roku 1968 byl vyznamenán medailí Hanse Christiana Andersena. Získal i další ocenění. Se vzpomínkou na dětství se přestěhoval na Kanárské ostrovy a zajímavě naň ve své trilogii Setkávání potkávání vzpomíná Zdeněk Karel Slabý:

 

„James Krüss byl několikrát v Praze a první jeho cesta vždy vedla do redakce Zlatého máje. Už jeho vstup míval vždycky něco společného s oslavou a ohňostrojem, nehledě na to, že obvykle v rukou nesl dvě láhve šampaňského. Byl výbušný, překypoval energií, nápady a možnostmi a nezapomněl se nikdy pochlubit, kolik knížek mu za poslední rok vyšlo.

 

A bylo jich skutečně neskutečně mnoho – a překladů do angličtiny, japonštiny, francouzštiny, ruštiny, polštiny či češtiny ještě víc. Ale jednou se mi svěřil, že za text k písničce Uda Jürgense dostal mnohem větší honorář než za tlustý román.“

 

Krüss byl i překladatel, a to mimo jiné Roberta Louise Stevensona, Juliana Tuwima, Jana Brzechwy, Dušana Radoviče a v neposlední řadě Oty Hofmana, lze-li ovšem za překlad považovat tři svazky, ve kterých převyprávěl „tauovské“ filmy. Vlastní jeho knihy jsou pak přeloženy takřka do čtyřiceti jazyků. Roku 1959 vydal i rozsáhlou antologii německých veršů pro děti, psal úspěšné televizní série, roku 1968 přivedl Albatros na svět jeho esejistickou knížku Naivita a smysl umění, roku 1971 se stal spoluautorem knížky Meluzína Minka iniciované Zdeňkem Slabým (a celou ji přeložil do němčiny).

 

Na Tolarův příběh James Krüss volně navázal svazkem Loutky Tima Tolara aneb Prodaná lidská láska (1979).

 

 

James Krüss: Tim Tolar aneb Prodaný smích. Překlad Vlasta Tafelová. Ilustrace Luděk Bárta. Jako 3. svazek Edice knihovna pro děti 21. století řízené Radkem Malým, Evou Menclovou, Ondřejem Müllerem, Jaroslavem Provazníkem a Hanou Šmahelovou vydal Albatros. Praha 2017. Pro čtenáře od devíti let. 320 stran. ISBN 978-80-00-04689-1

 

 

Z kapitoly Margarín:

Baron vstal a s rukama za zády začal přecházet sem a tam po pavilonu. Pronášel přitom malou řeč:

 

„Vy víte, pane Tolare, že značkový margarín, který máme v plánu, musí dostat nějaký název, přitažlivý, výrazný název, nejlépe aby navazoval na něco známého. Dlouho jsme se o tom názvu radili, protože je to hrozně důležité. Dobrý název zboží jsou hotové peníze.“

 

Tim přikývl. Pořád ještě nechápal, co s tím má on společného. Ale brzy se to měl dovědět.

 

„Po všech možných návrzích,“ baron stále přecházel sem a tam, „měl Selek Bej nápad, který jsme hned jednomyslně přijali jako daleko nejlepší. Selek Bej je pro nás – to bych rád předeslal – přes své podivínské názory velmi užitečný muž. Ale to jen tak na okraj. Jeho návrh zní: Margarín Tima Tolara.

 

Natas se zastavil a zadíval se na chlapce tmavými brýlemi, které teď skoro neodkládal.

 

V Timově tváři se nic nezměnilo. Zdálo se, že je mu ten návrh lhostejný, nebo ho snad ani nepochopil. Baron mu tedy začal líčit všechno, co z toho vyplývá:

 

„Musíte si uvědomit, pane Tolare, že nikde na světě ještě neexistuje značkový margarín. Když vpadneme na trh vtipně, překvapivě, s velkou nabídkou, podaří se nám možná ovládnout světový trh. V některých jihoamerických státech budeme moci dokonce na obchod s margarínem koupit monopol. To znamená, pane Tolare, že vaše jméno bude znát od úst k ústům z New Yorku do Tokia, ze Stockholmu do Kapského Města. I nejmenší hokynářství někde v zapadlé perské vesničce bude prodávat margarín pojmenovaný po vás. A všude bude na žlutém podkladě modrá fotografie smějícího se chlapce – vaše fotografie!“

 

Teprve poslední slova Tima zaujala. Zeptal se tiše:

 

„Jak se budu smát, když to nedovedu?“

 

„To je maličkost, pane Tolare, a hned k tomu dojdu. Především jednu otázku: Souhlasíte s názvem margarínu?“

 

Tim váhal s odpovědí.

 

Pochopil teď, proč společnost tolik potřebuje tuto značku. On, Tim Tolar, je slavný bohatý dědic, jehož podobizna a jméno se znovu a znovu objevují v novinách celého světa. Neproslaví se tedy jeho jméno díky margarínu, ale naopak – margarínu má pomoci Timovo proslulé jméno.

 

„Musím se rozhodnout brzy, barone?“

 

„Ještě dneska, pane Tolare! V tomhle paviloně! Margarín sice přijde na trh až za rok, ale nejdůležitější věci musí být rozhodnuty v těchto dnech. Do příprav se musí vrazit hrozná spousta peněz. Hrajeme o tak vysokou sázku, že při neúspěchu může celá naše společnost přijít na buben.“

 

Tim mimoděk strčil ruku do kapsy a náhle ucítil plnicí pero Seleka Beje. V uších mu doznívala Natasova slova, že margarín může celou společnost přivést na buben. Chce tomu snad Selek Bej napomoci svým plnicím perem? Je Selek Bej Timovým tajným spojencem?

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 11 Červenec 2018 16:02 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB