Ví tu někdo, kdo je Han Solo?



 

Solo plakát„I have a bad feeling about this.“ Han Solo

 

 

 

Řečnická otázka v titulu mé neukázněné recenze si žádá odpověď, nu, a v případě skalních fanoušků filmové řady Hvězdné války je jí veselý smích. Han Solo je samozřejmě jednou z hlavních postav této Georgem Lucasem kdysi vysněné infantilní ságy a ztvárnil jej herec Harrison Ford. První film se objevil roku 1977 a on i jeho následovníci vydělaly neskutečné peníze, staly se objektem nefalšovaného kultu a zůstává otázkou, zda by se nová a nová pokračování netočila i po konci tohoto našeho světa, až slunce vyhasne.

 

Koncem druhé dekády dvacátého prvního století, kdy už práva na fenomén (a říši hraček) vlastní studio založené kdysi Waltem Disneym, došlo i na jistě už dávný nápad zmapovat život Hana Sola do chvíle, než se etabloval jako mírně ambivalentní, ale v podstatě kladný hrdina ve snímku číslo jedna. Inu, do toho. Scénáře se ujali Jonathan a Lawrence Kasdanovi, režijní taktovky Ron Howard (jehož předchůdci na stejném postu byli propuštěni), a když bylo dílo schváleno a došlo na premiéru, všichni jako obvykle čekali milionové a miliardové zisky; ale ty se nekonaly. Solo: A Star Wars story se naopak stal prvním produktem řady, který si na sebe zatím nevydělal. Proč?

 

Ptejme se raději, jak mohly tak neskutečně uspět filmy předchozí, a důvodů je řada a byly už vícekrát analyzovány na spoustě stran, v podstatě však se dá říct, že Lucas odpověděl na hlad po pohádkové fantasy, který tu byl vždycky (u velké části obecenstva i čtenářstva) a kterýžto opět probublal na svobodu po deziluzi z dobytí Měsíce.

 

„Tvrdá“ sci-fi, jakou uměl Clarke, se v posledních desetiletích vůbec potýká s žánrem někdy až neuvěřitelných fantasmagorií, kdy je v rámci podivných pravidel možné vše, a fakticky sci-fi opakovaně podléhá; a souvisí to i se všeobecným úprkem lidstva do virtuální reality, který by nakonec vážně mohl vyvrcholit ve stylu Spielbergova Ready Player One, o kterém jsem zde již psal.

 

Zvlášť Star Wars byly ovšem svým guru Lucasem namíchány a protřepány excelentně, takže nezaujaly jen děti, nýbrž ohromily a ohromují i statnou várku dospělých. Jejich scénáře stavěly přitom vždy na až archetypických příbězích a dodržely vše, co předtím Hollywood testoval po sedmdesát let, přičemž ještě COSI přidaly. Ale „s jídlem roste chuť“ a Disney začal další a další filmy přímo chrlit. Snad proto také došlo k jisté únavě materiálu alias diváctva a skoro se zdá, že se film Solo bude muset zahojit na prodeji přidružených hraček.

 

Ale mezi finanční propadák a opravdu nepodařený výtvor nesmíme klást rovnítko, ba někdy vše funguje právě naopak. A půjdete-li tedy na Sola s vědomím, že neuspěl (asi jako já jsem šel se synem), budete zatroleně zaskočeni. A jak to? Uvidíte totiž spádný milostný příběh (cudného charakteru) se silným ženskými (a to i robotickými) postavami a se solidně, ne-li přímo skvěle načrtnutými, neřku-li propracovanými charaktery. A to, co se semele na plátně, vás vtáhne a pohltí, asi jako nějaká améba anebo k pohlcování zřízená černá hvězda. Nu, a možná už ani nevydechnete. Co víc, dokonce budete proti své vůli dojati a podlehnete tónům s klasickými Williamsovými motivy. Film se prostě povedl a co ještě víc, nikde jsem si nevšiml ani žádných náznaků toho, že by museli šetřit. Jest to podívaná, je to i drama a je to ovšem i slzopudná love story. Nějaké ty zrady přijdou, ale tak to ve válce chodí. A u žen. A jistěže se prvořadě cílí na staré fanoušky, nicméně nepochybujte, že neodolají ani dnešní pětiletí. Tvůrci to dovedou zařídit. Neponechali nic náhodě a dle mého názoru se utkali s jediným skutečně kardinálním problémem.

 

Tušíte možná jakým. Jak sehnat herce, který vypadá jako mladý Ford, a současně umí dobře hrát.

 

Ten úkol se, myslím, ukázal jako nesplnitelný, nicméně Alden Ehrenreich v hlavní roli je pro mě pořád tisíckrát lepší než jakýkoli digitálně vygenerovaný Harrison Ford z časů, kdy točil filmy typu Smutní hrdinové, anebo ještě dřív. Byl tu žádán věk „okolo pětadvaceti“, i stal se mladý herec důstojným Harrisonovým předchůdcem či následovníkem, podle toho, jak to berete. A autoři? Splnili víc i méně podvědomé touhy většiny vnímatelů, když jim názorně předvedli, jak a kdy přišel hrdina k příjmení „Sólo“, anebo první jeho setkání s chlupatým Chewbaccou, budoucím parťákem. Či moment, ve kterém získá (vyhraje!) svou vesmírnou loď Millenium Falcon. „Jo, a tak to vážně bylo!“ vyhrkne nejspíš onen skalní fanoušek. „A já vám to přece říkal.“ A nejinak si to prý představoval.

 

Už jinou kávou ovšem je zde přítomná žena, a tedy bytost, v které se - slovy písně - „kdekdo splet“. A bylo by jistě překrásné natočit Sola jako kosmicky nekonečný milostný příběh, avšak to by neodpovídalo pozdějšímu charakteru už dospělejšího hrdiny a nalomenému srdéčku. A tak musí být zklamán, nebo aspoň do jisté míry, a musí být onou dívčinou zrazen, i když třeba ne úplně. A jest to prvek, který připomene i sekvence řady bondovek, a... A... A vlastně buďme rádi. Přibližuje tuto pohádku realitě a oddaluje film od potenciální možnosti, že by se stal kýčem. Slova „ať tě provází síla!“ tu přitom snad ani jednou nezazní a buďte si naprosto jisti, že i kdyby film zhlédl někdo, kdo dosud o univerzum Hvězdných válek ani malíkem nezavadil, pochopí vše. Vše. A bude mu to vše dokonce dostatečně kvalitním startem pro průzkumů už dříve natočeného materiálu.

 

Asi nebylo tak úplně lehké tohle dokázat, nicméně povedlo se a Solo funguje i jako samostatná jednotka, kterou bych s klidem nazval „fantasy western“. Možná jsem blázen, avšak nemám z tohoto pop-díla nijak špatný pocit; a to navzdory tomu, že jeden z hrdinů tu nepochybně propadl i fyzické lásce k ocelové robotce!

 

 

Solo: A Star Wars Story. USA 2018. Scénář Jonathan a Lawrence Kasdanovi. Režie Ron Howard. Hrají Alden Ehrenreich, Woody Harrelson, Emilia Clarke, Clint Howard a další. 135 minut

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 20 Červen 2018 07:04 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB