Jak si jedno děvče a jeho milý drak založili půjčovnu knih



 

Franklinova-letajici-knihovna výřez přebalKatie Harnettová je půvabnou britskou výtvarnicí (https://www.goodreads.com/photo/author/14931724.Katie_Harnett), která jako „až příliš svižná“ (já si její práci v případě následující knihy chtě nechtě představuji) ilustrátorka dětské publikace Franklinova létající knihovna podle mého názoru nezaujme ani dítě, ani dospělého. Což je smutnější o to, že ani zdaleka tak neodbyla vlastní autorské knihy Ivy and the Lonely Raincloud (2017) a Archie Snufflekins Oliver Valentine Cupcake Tiberius Cat (2016). Zda tyto vyjdou rovněž česky, se uvidí, začít však tu zrovna Franklinovou knihovnou je sporný postup. Proč?

 

 

Pojetí obrázků v této pohádce by se mohlo poněkud zajídat i onomu dobráckému dračisku Franklinovi alias vizi spisovatelky Jen Campbellové. Její jeskynní netvor naštěstí o našem světě neví, funguje si v ploché dimenzi a za nocí se prý zahřívá četbou. Má totiž zásobu knih a „každý den čte si o rytířích na bruslích,Franklinova-letajici-knihovna přebal

 

o pečení a radách, jak vyšlehat sníh.

Čte si o pavoucích, co rádi tančí,

o kung-fu, při kterém zvířátka jančí…“

 

Z anglického originálu (2017) přeložila pohádku Katarína Belejová, původní rýmy přitom nahradila českými a Franklin je sečtělý, v nedaleké vsi ale má zprvu status postrachu. Kdyby jen občané tušili, jakým je dobráckým snílkem, chodívali by ulicemi s anglickým klidem. Ale oni nemají páru o tom, že je obří soused romantik a „usíná pod stránky komiksů schoulený

a sní o Vikinzích a jejich taženích.“

 

K veršovánce přistoupila s vlastní poetikou ilustrátorka Katie Harnettová a jen do jisté míry, ale napodobila neumné kresby dětí. Mockrát se již ukázalo, jak funguje taký přístup, ale tady FUNKCI ve výsledku necítím a například setkání rybáře a draka je znázorněno fádně a jen o málo zajímavější je zprvu další drakův den, kdy pro změnu vyděsí farmářku; i když nechtěl. Farmářčin úprk pohádkovou bestii opět zklame a zamrzí a bestie

„jde domů a dle pradávných pověstí

pomáhá světluškám vytvořit si souhvězdí.“

 

A pak? Asi by se saň obdobně činila až do skonání světa, ale na straně 13 zahlédne kdesi v lesích do knížky zahloubanou holčičku Lunu. Slupne ji co malinu? Ne. Dojde k souznění duší, i když… Všimněme si té zvláštnosti. Autorka náhle ucukne a jako příčinu přátelství akcentuje aliterární záležitosti. A to? Děvče zkrátka od přírody „zbožňuje draky“ (a kdo by ne), zatímco drak Franklin se - před tímtéž děvčetem - jakousi podivuhodnou, instinktivní náhodou kasá, že miluje „hvězdy a kriket“.

 

Znovu se nicméně vrátím k mladé ilustrátorce a přiznejme přece jen, že veškeré soudy o umu či neumu a přístupech k omalování říkanky záleží na vkusu toho kterého vnímatele. A přiznejme si, že právě to, co třeba nudí nás, může u mrněte zarezonovat. Ale sám bych prostě přál autorce ilustrátorku s výraznějším stylem.

 

Ani jeden z hrdinů tohoto vyprávění ještě nedospěl a mají i proto vespolek v noci pocit, že vše, z čeho sami sestávají, jsou skoro jenom nespočetné příběhy jejich oblíbených knih.

 

Příběhy s poklady, příběhy plné klání rytířů a příběhy Vánoc, dobrot i cirků; jenom ne všedního dne, to nikdy. A tak spolu ti dva začnou fakticky bydlit a zařídí se jako knihomilové a knihomolové a ještě přesněji řečeno si Franklin knihovnu nechá i s pohovkou umístit na vlastní hřbet. Oba hrdinové navíc přiberou do podniku několik myšek a netopýrů a frr, vše může vzlétnout. Luna pak draka konečně sblíží s vesničany a netvor je díky tomu může přesvědčovat: „Naslouchejte konečně mému předčítání.“ I čteme:

„Světlušky ozáří barevné poličky,

netopýři předvádí veselé opičky.

Myši si odkašlou a zkusí zpívat,

po chvíli lidé začnou se sbíhat.“

 

Seběhnou se a nelitují a dokonce se nechají vynést až ke hvězdám. Ale také tam především naslouchají a kdo předčítá, není žádný požírač životní esence, nýbrž naopak generátor soudržnosti. Soudržnosti veškerých živých tvorů. Je i tím, kdo děti přesvědčí, že jsou to knihy, co má na Zemi skutečný smysl. Hezké. Ale iluzí bohužel nemám, že o tom Knihovna dost dětí ujistí. Jednalo se totiž o pokus, který tak úplně nevyšel; jsme jistě rádi, že se pokus prodá i v evropské kotlině (třeba i jako knížka pro mateřské školy), ale taky se musíme snažit jako rodičové. Tu zcela pravou věkovou hranici, ve které naše ratolest Franklinovou létající knihovnou nepohrdne, totiž musíme vycítit. Je u každé malé osobnosti individuální.

 

Knihu o založení létající půjčovny nepovažuji za příliš zdařilou. Je snově odtržená od světa, nebo přinejmenším Evropy, a vlastně i dost intelektuálská. A navíc spornou adoraci snění mísí se spornou výtvarnou stránkou.

 

A Jen Campbellová? Pokud vím, je jinak autorkou svébytné publikace Divné hlášky z knihkupectví.

 

Jen Campbellová: Franklinova létající knihovna. Překlad do češtiny a odpovědná redaktorka Katarína Belejová. Výtvarné provedení Katie Harnettová. Vydalo nakladatelství CPress v Brně ve společnosti Albatros Media. 2018. 32 stran. ISBN 978-80-264-1710-1

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 30 Květen 2018 08:04 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB