Slovenští básníci nezapomínají na české

 

refrémy času výřez přebalKniha Refrény času (Bratislava 2018) vám, pokud ji získáte, umožní přečíst si přes dvě stě básní slovenských a českých autorů; přesně spočteno 207. Větší počet je od českých tvůrců (110), ale jen o málo nižší od Slováků (97).

 

 

Co do počtu osobností jsou obě strany hranice vyrovnané: přispělo po osmnácti spisovatelích. Za naši zem Theofil Halama, Josef Hrubý, Karla Erbová, Zeno Kaprál, Lydie Romanská, Jarmila Čermáková, Vladimír Machek, Petr Musílek, Jiří Žáček, Zdeněk Lebl, Alois Marhoul, Alena Vávrová, Eva Frantinová, Roman Szpuk, Ivo Harák, Jan Kunze, Lukáš Bárta a Jakub Fišer. Za Slovensko Jozef Mihalkovič, Vlastimil Kovalčík, Teofil Klas, Jozef Mokoš, Jaroslav Rezník, Štefan Moravčík, Michal Chuda, Miroslav Bielik (odpovědný redaktor celého svazku a předseda Spolku slovenských spisovatel´ov), Zlata Matláková, Ján Švantner, Ján Tazberík, Peter Mišák, Margita Ivaničková, Štefan Cifra, Ingrid Lukáčová, Boris Brendza, Ol´ga Gluštíková a Martin Chudík.

 

Nejméně prostoru dostal docent Jozef Mokoš (*1941), který se tu prezentuje jen básněmi Jesenné litánie a Písanie(é) do snehu. V medailonu je zván taktéž hercem, loutkohercem, režisérem, dramaturgem, překladatelem, básníkem i prozaikem pro děti, dramatikem a vysokoškolským pedagogem a dávný jeho debutrefrémy času přebal Praskanie krvi (1962) zůstává kultovní sbírkou let šedesátých.

 

Naopak nejvíc místa (hned pro deset básní) má Ján Tazberík (*1950), jinak též kritik, vysokoškolský pedagog a někdejší ředitel „Národného osvetového centra“. Debutoval roku 1977 sbírkou Pramene svetla.

 

Ne nezajímavě pojali svůj příspěvek sborníku niterný kritik a vysokoškolský pedagog Ivo Harák (*1964 v Brně), který nám představil cyklus pěti básní s „posledním trubadúrem“, a plzeňský advokát Jakub Fišer (*1981 ve Stodě) s verši Post coitum, Házeli po sobě, In flagranti, Nebe po ovoci, Vyprodáno, Až mě budou věšet a Vzduch.

 

Alena Vávrová (*1952) je absolventkou Univerzity Karlovy a pátráme po vlastní objektivitě při četbě působivých veršů té ženy, která nám ve své knížce nejméně jednu báseň věnovala (Pevnosti IF); a Spím v ztrouchnivělé bárce (str. 81) zřejmě bude jedním z nemnoha poetických „vzletů“ světa, který uměl neuchopit Exupéryho jméno nadarmo.

 

Eva Frantinová (*1956) byla i jest lektorkou, houslistkou, autorkou osmi prozaických knih, publicistkou a pozoruhodnou levicovou básnířkou, již od své debutové Noci bez krajnic (1979). Má mimo jiné Cenu Karla Hynka Máchy, kterou by si znovu zasloužila už za v Refrénech času přítomnou Báseň na jeden zátah.

 

Doktorka Karla Erbová (*1933) se vypracovala, lze-li vůbec užít slov „vypracovat úkol“ v případě poezie, v první dámu českého verše a V půl páté kohouti či Pózuje vítr i Pršely hřebíky jsou důkaz její geniality. Ještě pod jménem Papežová debutovala teprve roku 1966, napsala i čtyři prozaické knihy a mimo jiné je laureátkou Ceny Jana Zahradníčka.

 

PhDr. Lydie Romanská (*1943) byla vysokoškolskou pedagožkou i sbormistryní a vedle šestnácti sbírek veršů jí uveřejnili rovněž pár povídkových sbírek, román a dvě knižní studie. Hlásí se k teorii čisté poezie Henri Bremonda.

 

Petr Musílek (*1945), to je opět nejen básník, nýbrž i prozaik, autor pro děti, esejista a scenárista. Od své prvotiny Tichý svědek (1981) vydal šest knih veršů. - Martin Chudík (*1988 v Bratislavě) absolvoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Komenského, ale rovněž je fotografem a pracoval pro Ministerstvo kultury Slovenské republiky; dnes na Ministerstvu životního prostředí téže země. Chudík, vůbec nejmladší autor Refrénů času, spoluzaložil tzv. BRAK, neoficiální Bratislavský literární klub, a je redaktorem internetového magazínu iLeGaLit, který tímto doporučuji.

 

Roman Szpuk (*1960) rovněž fotí, avšak i kreslí a především žije. Je pozorovatel života i počasí na Churáňově, vydal patnáct sbírek a knihy lyrických próz, překládal Adalberta Stiftera. - Můj bohužel už zesnulý kamarád a kolega Josef Hrubý (1932-2017), nejstarší z básníků tvořivších Refrény, získal svého času Magnesia Literu a tady je připomenut sedmi básněmi, i když na jednu v obsahu zapomněli. - „Lojza“ Marhoul (*1951 v Praze-Podolí) byl nedávno kýmsi znectěn především následkem toho, že je vzpřímeně chodícím absolventem prestižní hotelové školy v Mariánských Lázních. Je-li totiž někdo absolventem podobně zaměřené školy, je to kuchař a jistě tudíž své verše kuchtí. Nezval kuchtit rovněž. A dobře. Civilistní a vtipný Alois Marhoul napsal i básně lepší než mnohé Nezvalovy a dalším jeho hříchem zřejmě bude schopnost asertivně je recitovat v plénu i třeba na Malé Straně. Když je něco takto působivé při přednesu před římským fórem, přece to jistě nebude tak dobré na papíře, mne si ruce kritik, ale to se mýlí. Marhoul přispěl Refrénům času skromně, jen čtyřmi básněmi Proč mají andělé křídla?, Lampář, Peklo a Možná neexistuju; ale ty čtyři básně přežijí celou knihu. Neřekl jsem, že knihu nepřežijí i četné jiné tu obsažené verše, ale některé třeba pouze na papíře (i to je dost, ba možná nejvíc), zatímco stravujete-li se Aloisem Marhoulem, tak v duchu hodujete i recitačně. Mluvíte sami se sebou. AM debutoval roku 1984 knihou Černý pasažér a od té doby vydal nejméně tucet dalších publikací. Jak si možná vzpomenete, každoročně uděluje za pomoci poroty nikoli snad Nobelovu, nýbrž Mobelovu cenu.

 

Refrény času jsou věnovány stému výročí založení společného státu Čechů a Slováků, který zanikl navzdory tomu, že byl pozitivem v historii obou těch národů, a právě rok 1918 omezil skrze editory Štefana Cifru a Lydii Romanskou počet přispěvatelů na 18 + 18. Po úvaze byli autoři první - české - i druhé - slovenské - části knihy seřazeni od nejstarších k nejmladším.

 

Refrény času. Antológia súčasnej slovenskej a českej poézie. Napsalo 36 básníků. Editovali Lydie Romanská a Štefan Cifra. Redakční kruh slovenské části tvořili Štefan Cifra, Miroslav Bielik, Boris Brendza a Jaroslav Rezník

 

Medailony Lydie Romanská, Štefan Cifra a Jaroslav Rezník. Úvodní slovo Lydie Romanská a Tomáš Magnusek. Slovenská slova „Na cestu“ Štefan Cifra a Miroslav Bielik. KNIHU ILUSTROVAL MARTIN KELLENBERGER. Vydal Spolok slovenských spisovatel´ov. Bratislava 2018. 248 stran. ISBN 978-80-8194-084-2 (Spolok slovenských spisovatel´ov). ISBN 978-80-87515-00-6 (Obec spisovatelů ČR)

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 18 Květen 2018 09:11 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB