Hvížďalovy rozhovory s herečkou Magdou a prvou dámou soudnictví Ivou

 

Hvížďala výřez přebal„Nejtalentovanější herec, s kterým jsem kdy hrála, byl a je Marián Labuda.“ Magda Vašáryová

 

 

Je to dlouhá série. Rozhovory Karla Hvížďaly (jinak i skvělého esejisty). Bělohradský, Havel, Klaus, Schwarzenberg, rabín Karol Sidon, Lanďák, Suchý, Gruša, Škvorecký, Lustig, Wernisch... Výtvarník Jiří Stach, fotograf Josef Koudelka, ekonom Jan Švejnar, politolog Jacques Rupnik, sociolog Jiří Přibáň. A víc z těchtoHvížďala přebal osobností Hvíždala dokonce zpovídal opakovaně, tedy i další knihou, nebo knihami. To nepočítám kratší rozhovory ze sborníků a tisku (Foglar).

 

Horší to má Mistr Interviewer (tak se jmenuje knižní rozhovor s ním, který realizovala s Hvížďalou samým kritička Milena Marešová a vydán byl roku 2010) s dámami.

 

Ano, sice mu otázky zodpověděla Zdena Salivarová (1990) a roku 1992 Iva Kotrlá, dvě spisovatelky, ale ticho jinak po pěšině; nepočítám-li opět rozhovory v souborech (Marta Kubišová, básnířka Vladimíra Čerepková, terapeutka Jitka Vodňanská anebo redaktorky Marta Bystrovová a Marie Divišová-Lamperová).

 

Novými „knižními“ výjimkami se staly až výtvarnice Adriena Šimotová (2005, 2011), architekta Eva Jiřičná (2011) a vloni ve společném svazku Magda Vašáryová a bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová.

 

Obě ženy mají v knize stejně místa (okolo 135 stran) a reagují na tematické okruhy otázek, které jsou u Brožové dva (Rodinná tradice a boj o nezávislou jistici; Studium, vysoké školy a nezávislost justice) a v případě Magdy Vašáryové čtyři (dlouhá úvodní část, Dětství a studentská léta, Nacionalismus a politika a Epilog)

 

Po úvaze nazval Hvíždala svou novou knihu Vlčice. Říká se tak v Anglii sedmi královnám vládnuvším i někdy i válčícím ve dvanáctém až sedmnáctém století. Síly jedné slovenské herečky a jedné české právničky chce Karel Hvíždala srovnat se silou jejich a sami suďme, nakolik srovnání sedí. Obě ženy jsou, pravda, z učitelských rodin, jejichž příslušníci našli ve dvacátém století odvahu postavit se „oběma vládnoucím nenormalitám“, zdůrazňuje publikace ve finále.

 

„Obě se také od mládí potýkaly s přijetím víry v Boha a věděly proto odmalička (či alespoň tušily),“ pokračuje autor úvodem, „že legitimování myšlenek autoritou, obecným míněním nebo sociálním vytvářením pravdy je odporné a nebezpečné. Chceme-li však tyto rozhovory řádně číst, měli bychom se zbavit představy, že filozofický esej má někomu sloužit, poezii má líčit krásu a rozhovor má někoho oslavovat; pak totiž všechny tyto žánry ztrácejí smysl, který už v sobě mají a který je pro každého čtenáře úplně jiný. Pomáhá nám na jedné straně si uvědomit, že ten druhý vždy přesahuje naši představu o něm, jak napsal Emmanuel Levinas. Jen takový způsob čtení nám na druhé straně umožní znejistit se ve vlastním postoji a objevit v sobě někoho jiného, vést dialog se sebou prostřednictvím dialogu, který čteme. Musíme odmítnout číst slova jako naše domovy, v nichž se cítíme dobře. Chceme-li se skutečně něco dozvědět, musíme se naučit tyto stránky číst jako Chagallův obraz Já a vesnice nebo je poslouchat jako Janáčkovu Symfoniettu.

 

Karel Hvížďala, Magda Vašáryová, Iva Brožová: Vlčice. Mladá fronta 2017. 288 stran. ISBN 978-80-204-4589-6

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 23 Duben 2018 08:15 )  

Ivo Fencl

Ivo Fencl foto Eva Smolíková

(16. 4. 1964 v Plzni) Labilní i silná (souběh) osobnost, která se realizuje prvořadě psaním, ale i četbou. Bude vám vykládat, že tvoří jen kvůli jisté Jorice (své femme fatale), ale máme podezření, že těch důvodů skrývá víc.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB