Neférová reedice pohádek Vojtěcha Kubašty?


Kubašta přebalMé dětství se prolíná - vedle spousty jiného krásna – i s několika knihami obchodně, nepochybně však také výtvarně zdatného Vojtěcha Kubašty (1914-1992, viz ).

 

 

 


Vzpomínám na ty doby moc rád; například na jeho Gullivera. Jak jen jsme já a mladší sestra jeho prostorové pohádky milovali, kolikrát jen jsme je pročítali, prohlíželi a samozřejmě hlavně rozhýbávali. Už nějakou dobu jsem na tu šťastnou éru zapomínal a (ej)hle, před pár lety (2016) vydal Albatros znovu Červenou karkulku, Perníkovou chaloupku, Tři prasátka a Kocoura v botách, načež zrovna teď následují Šípková Růženka, Sněhurku a sedm trpaslíků, Popelka a pohádka O neposlušných kůzlátkách.


Tím původním vydavatelem ovšem bývala do zahraniční produkty sunoucí Artia, podnik za socialismu dost specifický, a síla nostalgie jest mocná, takže i dnes koupí nová vydání mnohý prarodič. Jenže ouha. Pamatuje-li stařenka verze původní, cukne sebou. A ani děda nemůže být spokojen, ale daleko spíše otráven. Proč?


Podobnost novinek posledních let je značně vnějšková a kubaštovky 21. století mrzce podlezly kdysi vysoko zdviženou laťku. A výsledek? Ale ano! On se dětem dneška BUDE zamlouvat. Stále. Z hlediska věčnosti a hlubšího mravního principu ale stojí leda za zlámanou grešli a nikoli za vyžadovaných dvě stě korun!


I srovnejme jen tu Červenou karkulku s první její verzí (1957) O Červené Karkulce.


A ne že bych se ocital šoku, avšak umím si představit i různé plačící abonenty.


Ale jejich chyba. Měli se na to, co kupují, nejprve řádně kouknout. Nehltat, ale vybírat s rozmyslem. Neudělali to, jednali zbrkle, i mají, co jim patří. Odvar.


A je, řekl bych, nutno uznat, že vydavatel naprosto nic nepředstírá a nikoho nemate. Vždyť už titul sám je jiný a rovněž obrázek na obalu se kardinálně liší. A jak? Zatímco kdysi se daly uvést lačný vlkův jazyk i jeho oko do pohybu a Karkulčinou hlavou mohlo děcko současně posunovat za kmenem stromu sem a tam, dnes to vše zmizelo do nenávratna a zbývá jen statický obrázek, kde už holčička uvnitř chaloupky zírá na vlka v čepci.


A co je nejhorší? Podle mě to, že si plno mladých nakupujících řeklo: „Oj, jen tohle je ten mytický Kubašta? Hm, tak to za socialismu fakt kupovali kraviny.“


Jenže on to není „ten“ Kubašta, nýbrž skutečně odvar třetího řádu, a to ze všech stran; bohužel. Neb zadní desky původní publikace kdysi Kubašta vytvořil dosti rafinovaně a můžete to sami posoudit na obrázku. Je to hotové kouzlo o knize v knize a ještě v knize atd. Zato dnešní zadní obal nepřináší víc než banální anotaci a dva mrňavé obrázky a v podstatě je pouhou reklamou.


A že budiž? Nu, nevím. A nahlédněme dovnitř a devastace tam, musím konstatovat, pokračovala. Zatímco původní kniha má devět listů (včetně desek), ta nynější jich má jen sedm (včetně desek), anžto chybí úvodní i závěrečná dvoustrana. Na té úvodní, pohyblivé, přitom Karkulka odcházela z idylického domova a závěrečnou před šedesáti lety charakterizoval následující text:


„Nastal večer. Za okny jakoby rozesel hvězd a les utichl spánkem, ale ve světničce bylo živo a veselo. Maminka přinášela na stůl dobroty, které za celý den navařila, tatínek čepoval ze soudku pro myslivce to nejlepší víno a všichni společně jedli, pili, hodovali. I na myslivcova psa a černého kocourka se dostalo. Všichni se na sebe usmívali a vyprávěli si znovu a znovu, jak se všechno seběhlo, až do klekání. Neboť klekání, jak víte, patří ke zvonečku na konci pohádky a tedy i pohádky o Červené Karkulce.“


To vše je dnes v háji zeleném a snad mi sice povíte: „Byla to nastavovaná kaše,“ jenže ta nová verze je prostě tak trošku paskvil. Začíná rovnou Karkulčiným setkáním s vlkem, ale i to bylo oholeno alias ožuleno, takže chybí celý pohyblivý fór, díky němuž mohla holčička vykouknout za keřem a znovu hlavu skrýt, což se dělo skrze ptáčka v hnízdě vysoko nad ní, který seděl na vajíčcích. Ve sběrateli žádané verzi je tento pěvec za papírovým kmenem vertikálně spojen s Karkulčinou hlavičkou a mohou se schovávat oba naráz; vždy jedním jediným popotažením dětskými prsty. A aktuálně? Ptáka už nenajdete a Karkulka za keříkem sice je, ale pouze nehybně zkoprnělá. A jediný pohyb na dvoustraně tak zajišťuje jen hlava vlka, již lze jako kdysi ovládat prostřednictvím jeho vrtícího se ocasu.


Prostě zkáza, redukce a nedostatečnosti. Zjednodušení. Nu, aspoň že hned následující výjev (obrátil jsem list) se téhož nedočkal, takže vtip tkví i dnes v malovaném příborníku, za který zatáhneme, abychom zdánlivě pouze odhalili pokličky uvnitř, ale zjistíme, že se navíc otevřely dveře do babiččina domku a vlk za oknem se přesul do nich. Že to znamená i konec v duchnách štrikující babičky, je přitom jasné.


Ale zrovna tak uznejme, že se zjednodušovatel pak přece chytil za nos a nová verze dál již té původní takřka odpovídá.


Takže i přejedený vlk opět v posteli klimbá jako kdysi a kolíbající se hlavu ovládá dítě z dáli papírovým proužkem. A myslivec se taky roku 2016 blíží k lidožroutovi s nožem (dříve „tesákem“) a rozdíl je jen v tom, že ten nynější není již tmavý třicátník, nýbrž stařec s bílým plnovousem. Ale kraťme lamentace a snad stačí shrnout, že se dostalo podobných úprav i dalším Kubaštovým publikacím. Proč asi?


Kdybych se v Albatrosu zítra zeptal dejme tomu ředitele Ondřeje Müllera, jistě by mi problémy s reedicí ozřejmil, ale uvažujme sami. O kolik by se asi snížila cena antikvárních vydání, kdyby dnes trh zaplavily repliky úplně totožné? To netuším; ale vím, že vydání z let 2016 a 1957 by stejně tímtéž artefaktem nebyla, a původní by zůstala objektem schraňování a vydražování nadále. Nebo snad ne? --- A jádro pudla vězí spíš v čemsi jiném.


Kdyby totiž ještě i dnes vyrobili knihu v podobě někdejší, prodražila by se výroba až tak, že by si ji už nekoupil za nutně nasazenou cenu nikdo.


A závěrečné otázky? Jsou, myslím, jasné: Bude tomu tak už navždy?


Už nikdy se přesné repliky Kubaštových pohádek nedočkáme?


Už nikdy? --- Odpověď prostě ponechme budoucnosti.

 


Vojtěch Kubašta: Červená karkulka
Pro Albatros připravilo nakladatelství B4U Publishing. Praha 2016. 10 stran. ISBN 978-80-00-04430-9

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 18 Duben 2018 14:40 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB