Kája Saudek na Slovensku



saudek přebalRoku 1953 začaly na Slovensku vycházet takzvané Technické noviny. V letech 1969-1971 si tento týdeník rozšířil čtenářskou obec přetištěním dvou maďarských sci-fi komiksů Tajemství Venuše a Vzpoura robotů. Pak se redaktorka Ema Filipovičová dohodla na spolupráci s Kájou Saudkem.

 

 

 

Nebyl to pro ni ani pouhý nápad chvíle, ani se nejednalo o pracovní rutinu. Znala samozřejmě filmy, na kterých se výtvarník podílel (Kdo chce zabít Jessii, 1966; Čtyři vraždy stačí, drahoušku, 1970), a nepochybovala ani o jeho talentu pro skutečný komiks. Dokonce byla připravena i Kájou tvořené texty v bublinách překládat do slovenštiny.

 

V Technických novinách bylo také díky Filipovičové uveřejněno pět jeho seriálů: Stín na hranici času (1971), Objev (1972), Vzhůru, do hlubin! (1973), Zkáza balónu Kysibelka (1974) a Příběh plechového pokladu (1976-77). Redakční praxe nicméně byla taková, že se v originále dochovalo dodnes jen několik málo stran. První knižní vydán (2018) je tudíž velice pracně pořízeno přímo z Technických novin, přičemž byla vyhledána čísla, která se k tomu hodila lépe.

 

Seriály sice jsou černobílé, ale Stín na hranici času původně k plošnému kolorování užíval doplňkovou modrou. Jak nás ve svém doslovu ke knize nazvaném Made in Czechoslovakia informuje Jan Prokůpek, neosvědčilo se to z důvodu nepřesnosti soutisku a další čtyři komiksy se již o nic podobného nepokusily.

 

Stín na hranici času (18. 5. 1971 až 21. 12. 1971) má 33 pokračování. Hrdiny jsou dvojčata Káj a Jáj, tedy alter ega Káji a Jana Saudkových. Zcela nelze vyloučit, že měl seriál ještě jednu verzi, protože existuje varianta stránek 14 a 15, na které mají dvojčata překvapivě tmavé a nikoli světlé vlasy a trika.

 

Druhá nebo třetí verze pak pochází z roku 1980, kdy byl komiks překreslen pod titulem Trať se ztrácí ve tmě.

 

Desetidílný seriál Objev vycházel od 2. května do 18. července příštího roku a Vzhůru, do hlubin! bylo publikováno od 25. dubna do 14. srpna 1973. Tato třetí akvizice Technických novin sice pracuje s figurami (dvacetiletých) bratří jménem Tom a Hron, nicméně není sporu, že jde opět o Káju a Jana.

 

Následovala desetidílná Zkáza balónu Kysibelka (23. 7. 1974 až 1. 10. 1974) a rovněž ona disponuje už předchozí variantou (1973), která ovšem nepřekročila čtyři stránky. Stojí za zmínku, že pod různými jmény (nadporučík Vondruška, nadporučík Filip Stuliján) vystupuje v obou těchto různě dlouhých komiksech legendární loupežník Lips Tullian, jehož příhody sice směl Kája Saudek publikovat dosti dlouho, ale pak byly zakázány.

 

Také sedmnáctidílný Příběh plechového pokladu (13. 7. 1977 až 5. 4. 1977), jehož poslední část Technické noviny kdoví proč neotiskly, se dočkal nové, české verze v Tajemství zlatého koně (1979); a ta dnes je – stejně jako Trať se ztrácí ve tmě – přece jen známější.

 

Na Slovensku nato otiskoval Kája Saudek ještě výtečný komiks Studna (1984 až 1985), kvůli němuž jsem si kdysi v Praze kupovával čtrnáctideník Film a divadlo. Jako už předtím, i zde kreslíř využíval vizáže známých herců, a to například včetně Lasici a Satinského. Jedná se ovšem o adaptaci stejnojmenného románu Joža Nižňánského, jinak i autora Čachtické paní.

 

Ve slovenském měsíčníku Elektron posléze připravoval Saudek v letech 1987-1988 s neznámými spoluautory i cyklus Obrázkový vecitopis Elektrónu o historickém vývoji šicího stroje, fotoaparátu či vodovodu. Již dříve však využila jeho umu Slovenská televize (1983), a to ve známém vzdělávacím cyklu Okna vesmíru dokořán. Nu, a roku 1989 pak provázely jeho ilustrace i stejnojmennou Grygarovu knihu.

 

Kromě druhého a třetího příběhu vyšly tedy ke všem seriálům české varianty, jen Objev a Vhůru do hlubin! je podle mých informací nemají. Zapadly svým způsobem nejhloub.

 

Co se Objevu týče, s nejvyšší pravděpodobností jej Saudek vymýšlel až během práce. Dá se to odhadnout, i když jisté to samozřejmě není. Jde o sci-fi o titulní pistoli na deset tisíc trhavých nábojů. Zbraně se přijeli zmocnit hned tři agenti cizích mocností, ale vynálezce ji nakonec radši odpálí, ačkoli tím přijde i o plány a zřejmě už nebude schopen objev realizovat podruhé.

 

Celá zápletka je poněkud krkolomná a některé prvky nejsou vysvětleny. To ale v podobném typu komiksu zase tak nevadí; a zvlášť, je-li takto kvalitně nakreslen.

 

V parodii na sci-fi Vzhůru, do hlubin! (avšak již Objev se blížil parodii), která mimochodem časově předchází známému Pecharovu/Pištěkovu komiksu Profesor Dugan, spolupracují Tom a Hron na Slovensku u rodičů na výrobě robota, vysílajícího zvuk střelby. Fakticky tedy strašáka na ptáky. Ale přijíždí kráska, a to v úžasnějším vynálezu. Jde o všestranný vůz, který také létá (minimálně rychlostí 670 mil za hodinu), pluje a potápí se.

 

Když vletí Tom a Hron i s dámou do mořských hlubin, auto se stane ponorkou a oni doputují až do zvláštního skleníkového kraje, který zde zůstal po Atlantidě. Staré civilizace uchovali totiž v dutině pod ostrovní sopkou několik desítek čtverečních kilometrů pevniny, která jinak zmizela během čtvrté potopy světa. Jak se ukáže, roku 1945 objevili to místo nacistické ponorky mizející z Německa do Argentiny, a jejich osazenstvo se tam ukrývá dosud. Co víc, s raketou „VW4“. Dodatečně chtějí tito pacholci zničit celý svět a jsou si jisti, že zeměkouli přinejmenším přeorají povrch. Proč útok po desetiletí odkládali? „Dřív“ by museli vynechat Německo, Japonsko a Itálii, a to „nebylo v jejich silách“.

 

Nacisti donutí bratry, aby dořešili let rakety vzhůru. Tom a Hron tedy provedou výpočty, ale záměrně špatně. Aby taky ne. V duchu spolu s nimi vidíme zničenou Bratislavu.

 

Nyní mají být Tom a Hron prostě popraveni, ale kupodivu je jim splněno poslední přání: proplout se ve voze. Dívka, která je sem unesla, chce současně raketu odpálit dřív – a bratři se při projížďce vrátí a ještě dámu stačí naložit. VW4 vyletí kráterem sopky, exploduje však už nad ním a všichni šťastně přistanou u rodičů bratrů. Ve stále krásném a v míru žijícím Slovensku (adorace míru se však opět blíží parodii).

 

A cizinka? Prý musí zpět „do komiksu“, ale slibuje, že se vrátí.

 

***

 

Při shromažďování těch lépe vytištěných čísel Technických novin pomohli Filipu Konečnému Pavel Nosek a Pavel Herian.

 

Saudek. Technické noviny 1971-1977. Grafická úprava, skenování a digitální restaurování Filip Konečný. Doslov Tomáš Prokůpek. Vydalo nakladatelství Plus ve společnosti Albatros Media; číslo publikace 32 000. Praha 2018. 112 stran. ISBN 978-80-259-0774-0

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Ivo Fencl

Ivo Fencl foto Eva Smolíková

(16. 4. 1964 v Plzni) Labilní i silná (souběh) osobnost, která se realizuje prvořadě psaním, ale i četbou. Bude vám vykládat, že tvoří jen kvůli jisté Jorice (své femme fatale), ale máme podezření, že těch důvodů skrývá víc.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB