Vladimír Novotný (v podstatě) jako beletrista. Neboli Řádečky

Novotný výřez přebalMnohými obávaný, ale pracovitý bohemista Vladimír Novotný (*1946) začal psát začátkem roku 2012 záznamy, které nazval Řádečky. Posléze a postupně vyšly v pěti svazcích a ty knihy mají 1482 stran. Jako nic, že?

 

 

Sním, že se jednou postarám, aby byly ty publikace reeditovány ve svazku jediném, nicméně je tu otázka, zda se - navzdory jinému původnímu plánu - náhle či nenáhle nevynoří svazek šestý. A sedmý, osmý, devátý, třebas i desátý. Pak by ovšem představovaná si mnou budoucí reedice musela být tištěna asi petitem, čímž míním, že malilinkým písmem.

 

Ba ne. Vyšly už objemnější folianty a jsou docela čitelné.

 

Vladimír Novotný doplnil názvy svých střípkovitých vzpomínek podtituly a vtipně si tu hrál. Grafik hru napodobil a čaruje s rozvržením oněch podtitulů na bílýchNovotný přebal obálkách. A ejhle, aluze.

 

Tu na klasické dílo bratří Mrštíků, tu na práci Ladislava Klímy, tu na... Aj, utíkám do studovny. Abych ale nebyl příliš nekonkrétní. První svazek Z roku na vsi vyšel roku 2014, druhý byl O roce na vsi (2015), třetí se jmenuje Rok jsem ve své vsi (2016), čtvrtý Rok za rokem ve vsi (2017) a pátý Ani ne rok na vsi. Záznamy v zatím či navždy posledním svazku totiž Vladimír Novotný ve vší skromnosti ukončil ne 31. prosincem, nýbrž již v létě, 19. srpna 2016, kdy měl sedmdesáté narozeniny.

 

Co deník reflektuje? Autorovy duchovní, snové i nesnové, intelektuální i emotivní, kulturní a společenské a pouze v jisté míře i ryze soukromé zážitky. Mohou-li podobné reflexe vnímatele až fascinovat?

 

Ano. Jsou to velmi různorodé postřehy, přesto ale tmelené jedinečností osoby. Jejich charakter se asi nejvíc mění pouze během Novotným oblíbeným výletů do zahraničí (například do Francie), ale po určité výměně názorů s autorem samým dospěl jsem, stejně jako on, k názoru, že „sem“ tohle „taky patří“.

 

Ne každého nabíjí jen zalézání do nory (Isaac Asimov si léta zatahoval rolety) a život samozřejmě není jen o čtení a psaní.

 

Ale žití není ani pouhé přesunování se z místa na místo a přerušované dialogy s osobami blízkými i méně blízkými.

 

Co tedy život vlastně představuje?

 

Byl bych namyšlený, kdybych odpovídal, zeptám se však ještě jednou a jinak. Co vynechat?

 

To je totiž skutečná, věčná a jedinečná otázka. Otázka romanopiscova i autora deníku.

 

Co vynechat?

 

Pokud nevynecháte nic - a výsledek je přesto ke čtení -, jste Bůh.

 

A vyredukujete-li příliš? - Znal jsem jednoho štramáka-spisovatele. Říkal: „Nikdy nemůžeš vynechat dost.“

 

Ale byl to básník.

 

K Novotného obsažným knihám uvedeným předmluvami Pavla Rejchrta, Aleše Hamana, Milana Šedivého a Vojtěcha Němce se nejsnáze dostanete na www.kniznieshop.cz. Zda i na jeho chalupě v Chodouni u Zdic, netuším.

 

 

Vladimír Novotný: Řádečky. Vydala Nová Forma, Týn nad Vltavou – Malá Strana. 2014-2018. 1482 stran

 

 

Z pátého svazku

LEDEN

Probouzím se do nového roku, v němž mi bude... sedmdesát, opravdu sedmdesát? Neuvěřitelné. Když jsme Milanu Kunderovi před necelými sedmi lety v jeho pařížském příbytku předávali s Alešem Hamanem sborník ke spisovatelovým osmdesátinám, rozmarně označil číslovku na obálce za evidentní tiskovou chybu: mělo tam prý být padesát nebo možná šedesát. Nutno v jeho duchu přistupovat k otázce věku z podobně stoického nadhledu. Vždyť celá řada lidí, kteří vstoupili do mého životaběhu, už nedlí mezi námi. Kéž bych si aspoň pět let zachoval určitou čilost, určitou čipernost, určitou činorodost. K tomu mi dopomáhej i důchod, povím-li to víc rozverně než rozmarně. Novoročně poznovu opakuji: kéž by.

 

Řádečky 1Řádečky 2Řadečky 3

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB