Adolf kontra Winston. Kniha




McCarten výřez přebal copyMáte lidi, kteří Nejtemnější hodinu Anthony McCartena (*28. dubna 1961) vnímají jako román a náležím „do party“; ale pokud mám být objektivní, samo sebou běží (a nikoli jen) o dílo non-fiction. Co více, bezesporu o vynikající práci v tomto žánru.

 

 


Klíčem k ní přitom zůstane skálopevné autorovo přesvědčení o tom, že vzhled celé druhé poloviny dvacátého století a taktéž dneška ovlivnilo pouze pár krátkých, dopředu pečlivě vyspekulovaných souvětí... Pronesených - a pečlivě promyšlených a stylizovaných - Wintonem Churchillem, který byl toho května 1940 britským předsedou vlády.


Skutečně tomu tak bylo? Nevím. Kniha Nejtemnější hodina je však skladbou komponovanou natolik brilantně, až po dočtení stejný pocit jednoduše máte; ale jest ten pocit oprávněný? Váhám.
Sir Churchill byl do určité míry, a teď se neuražte, teatrální, byť souběžně schopný a sofistikovaný kecal a osobně sice s radostnou horlivostí pozéra sevřel v dlaních i gangsterský samopal Thompson (a nechal se takto zvěčnit), avšak „na plážích“ (což cituji z nejslavnějšího Winstonova projevu) samo sebou trpěli a umírali jiní. Je ovšem pravda, že těmto pěšákům někdo velel, a McCarten přebalže by velení vypadalo jinak, kdyby tvůrce projevu předtím nebodoval na půdě parlament!


Ale kdyby těch obyčejných a neteatrálních Britů nebylo dost? Ale kdyby jich dost bylo, ale nebojovali by účinně? Kdyby, kdyby; nechme toho. Kdyby selhali, pak by se Británie skutečně stala Hitlerovou a Mosleyovou; pak by Ostrovy třeba až dodnes zůstávaly nacistické. Na kteréžto téma ostatně sepsali dobrá díla mnozí tvůrci i včetně autora špionážních románů Lena Deightona, jehož esesácká fikce z paralelní historie (https://www.nejlevnejsi-knihy.cz/kniha/ss-gb-9210444.html) byla rovněž přeložena do češtiny.


Anthony McCarten je z Nového Zélandu a živí se jako scenárista (mj. Teorie všeho, 2014, nominace na Oscara); rovněž Nejtemnější hodina současně vznikala pro filmová plátna a představitel Churchillův (a kdysi Draculův) Gary Oldman zrovna tento týden získal Oscara.


Anthony McCarten: Nejtemnější hodina. Přeložil Martin Pokorný. Euromedia Group, a. s. – Knižní klub v edici Universum. Praha 2018. 288 stran + 8 stran příloh. ISBN 978-80-242-6056-3

 


Z knihy
Původ slovního spojení „krev, dřina, slzy a pot“ lze vysledovat ke druhé knize Ciceronova spisu O věštění (44 př. n. l.) a k Liviovým Dějinám Říma (asi 29 př. n. l.), kde se poprvé a opakovaně objevuje spojení sudor et sanguis čili „pot a krev“. O mnoho staletí později napsal John Donne v básni „anatomie světa“ z roku 1611: „Marné jest vlhčit jej či měkčit tvými slzami, potem či krví.“ V roce 1823 hovoří v satirické básni „Zájem latifundistů“ o „krvi, potu a slzách“ lord Byron. A v básni Roberta Browninga „Ixión“ z roku 1883 se objevují slova: „Slzy, pot, krev: každý záškub, kdysi děsivý, dnes krásný.“


Stejně tak Churchilla ovlivnily proslovy politiků a vojenských velitelů. V roce 1849 měl italský vlastenecký revolucionář Giuseppe Garibaldi na svatopetrském náměstí v Římě před obleženými vojáky řeč, kterou jim chtěl vlít novou odvahu. Jedna její věta v překladu zní: „Nenabízím vám žold, ubytování ani proviant; nabízím vám hlad, žízeň, spěšné pochody, bitvy a smrt.“  A o nějakých padesát let později Theodore Roosevelt v roce 1897 v proslovu před námořnickým učilištěm vylíčil, že „díky krvi, potu a slzám, námaze a úzkosti naši předkové v uplynulých dobách dosáhli triumfu“.


„Amatéři si vypůjčují, profesionálové kradou,“ řekl buď Picasso, nebo T. S. Eliot, podle toho, kdo od koho slavný výrok ukradl.


V roce 1900 začal Churchill uvažovat o vlastní verzi, když se pustil do líčení doby strávené v búrském zajateckém táboře. V knize Z Londýna přes Pretorii do Ladysmithu sebevědomě předpověděl, že britské vítězství v jihoafrické válce je „jen otázkou času a peněz, vyjádřených v podobě krve a slz“. Byl s touto formulací očividně spokojen, protože ji ještě téhož roku využil znovu v článku pro Saturday Evening Post : „V opbdobí míru to vše bude působit velmi tíživě a brutálně, ale až nadejde příští válka, vyžádá si méně krve a slz.“

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Ivo Fencl

Ivo Fencl foto Eva Smolíková

(16. 4. 1964 v Plzni) Labilní i silná (souběh) osobnost, která se realizuje prvořadě psaním, ale i četbou. Bude vám vykládat, že tvoří jen kvůli jisté Jorice (své femme fatale), ale máme podezření, že těch důvodů skrývá víc.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB