Pečlivý Slomkův průvodce Seifertovou Prahou



Slomek výřez přebal
V edici Průvodce nakladatelství Academia, jejíž svazky mají ty pravé parametry pro batůžek, vydal loni vždy pečlivý Jaromír Slomek knihu Prahou Jaroslava Seiferta.Třicet kapitol jsou zároveň tzv. Zastavení, spojená většinou s básníkovou životní a pracovní poutí. 

 

 


Laureát Nobelovy ceny se narodil 23. září 1901 v žižkovské Bořivojově ulici 104 (Zastavení druhé) a křtili ho svěcenou vodou kostela svatého Rocha na Olšanském náměstí. Svatý Prokop (na Sladkovského náměstí a vizte kapitolu čtvrtou) ještě totiž nebyl zkolaudován, ba ani dobudován.


Jako kluk si ovšem Seifert už hrál na jeho schodišti, odkud jej několikrát vyhnal charakteristický kostelník v čapce.


Prvních pět let (1907–1912) chodil Seifert do školy ve Vlkově 31 a následovaly ústavy v Kubelíkově 37, v Londýnské 34 a na Vysočanském náměstí. Moc tomu nedal, učil se špatně, zlobil a Slomek přebalvěru že byl pozoruhodná a taktéž charismatická osobnost. Pěkný kluk. Jistěže však roli v jeho pozoruhodné kariéře hrálo i to, jak se jeho životaběh vpravil mezi světové války (kdyby se Seifert narodil jen o pár let dřív, bylo by to krušné), jak se milovali jeho rodiče (a kdy zemřeli) a nikoli v poslední řadě stvořilo básníka i právě prostředí Prahy. A zprvu Žižkova. Také v tomto smyslu není proto Slomkova práce ani v tom nejmenším k zahození.


Básník postupně bydlil v Seifertově 20, v Jeronýmově 10 (to na přelomu jinošství a dospělosti), v Argentinské 17 (1928–1930), do roku 1933 v Rooseveltově 33, v ulici Na Pískách v čísle 32 (do roku 1935) a v letech 1935–1938 na Pražském hradě (Jiřská 4). V tom případě jde v celičké Slomkově práci o jediný objekt, který už byl zbourán, takže ho nenajdeme.


15. června 1938 se ovšem Seifert nastěhoval i se dvěma dětmi a manželkou do vlastní vily v břevnovské ulici U Ladronky 23 a už to neměnil. „Nepočítám-li několik krátkých pobytů v jiných čtvrtích Prahy,“ vzpomíná sám ve Všech krásách světa, „vyměnil jsem pobyt ve východním pražském předměstí, které bylo místem mého mládí, za pobyt v předměstí západním, které je dnes místem mého stáří.“


Ale ještě se vraťme. Oženil se, a toť zastavení desáté, 19. ledna 1928, a to na žižkovské radnici na Havlíčkově náměstí. Nu, a zdálo by se, že při psaní téhle knížky stačilo znát už zmíněné Všechny krásy světa plus Seifertovy básně, v kterých vyfotografované objekty zohledňuje. A citovat. Svým způsobem je to také pravda, nicméně necelá a seznam Pramenů je samozřejmě podstatně delší. A neignoruje ani Kováříkovy Literární toulky Prahou, ani paměti Václava Černého, Lumíra Čivrného, Josefa Hiršala, Jaroslava Putíka a Karla Ptáčníka, ani Kunderovu Knihu smíchu a zapomnění, v které je ovšem Seifert přejmenován na Goetha.


Slomek navíc vnesl do knížky vlastní reflexe (třeba o budování Seifertova pomníku v Táboritské ulici v Zastavení prvním) a především, jak jsem už naznačil, uměřeně i trefně cituje z patnáctisvazkového básníkova Díla (2001–2016). Rovněž pak připomíná obě místa posledního rozloučení s básníkem dne 21. ledna 1986, a to pohřeb v Rudolfinu a v chrámu svaté Markéty v Břevnově.

Pro řadu v edici vydávaných „akademických“ průvodců jsou skutečně podstatné i fotografie, z nichž tu pochází povícero z archivu poetovy vnučky Jany Plichtové, ale aktuální a barevné pořídili vedle Slomka i Robert Sedmík, Antonín Nový a Jaroslav Krejčí.

 


Jaromír Slomek: Prahou Jaroslava Seiferta. Recenzenti Jiří Opelík a Hana Klínková. Academia. Praha 2017. 304 stran. ISBN 978-80-200-2622-4

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 08 Březen 2018 08:40 )  

Ivo Fencl

Ivo Fencl foto Eva Smolíková

(16. 4. 1964 v Plzni) Labilní i silná (souběh) osobnost, která se realizuje prvořadě psaním, ale i četbou. Bude vám vykládat, že tvoří jen kvůli jisté Jorice (své femme fatale), ale máme podezření, že těch důvodů skrývá víc.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB