Druhý lexikon socialistických lidovostí

Email Tisk PDF


Nejedlý výřez přebalJsou tomu dva roky, co Jan Nejedlý a Jakub Šofar vypustili „do oběhu“ pestrý Lexikon lidové tvořivosti z dob socialismu (=podtitul) Po práci legraci, o kterém krátce referovali i Literární noviny (http://www.literarky.cz/blogy/ivo-fencl/23253-lexikon-socialistickych-lidovosti).

 


Dobře jest možné, že se ono dílo letos stane už trilogií. I kdyby ne, loni titíž tvůrci a sběratelé humorů (ale nejen humorů) vydali pokračování Po práci legraci II.


Je ještě o něco obsáhlejší a zachovalo původní struktury, u kterých umím vznést jedinou námitku. Přítomnost anekdot jistě není nemístná (jednu ostatně tvoří i motto knihy), ale přece jenomNejedlý přebal může vzbudit dojem, že je materiál tímto způsobem „dofukován“. Nebo ne? Anekdoty, a to i jen ty někdejší antisocialistické, mají jiné, vlastní knihy.


Avšak to ze mě asi promluvil politruk. I já koneckonců prožil v socialismu čtvrt století.


„Druhý díl“ navazuje na první, a to plynule, ba je s ním propojen. Poznámky pod hesly označené římskou jedničkou odkazují totiž právě na první svazek, jehož téma rozšiřují „o další groteskní fasety“. Kromě nových hesel jsou zde i ta doplněná a hesla obnovená. A rozptyl témat? Zvětšil se.


„Už to není jen politika, kultura a vybraný spotřební artikl, ale i víc běžného života včetně záležitostí kolem erotika,“ zdůrazňuje Nejedlý.


Větší prostor je věnován i cizím zemím: Slovensku, SSSR a NDR. A víc pozornosti se dostane vojenskému, ba vězeňskému humoru. Jen ten bachařský si autoři rádi odpustili.


Po upozornění čtenářů autoři opravili některé omyly: za Gotta chudých totiž minule označili Luboše Pospíšila, ač jím byl Pavel Bartoň. Atp.


V rámci Dodatků obsahuje svazek i tzv. Kroniku 1948-1989 (nesoustavný a komprimovaný průlet texty) a dva doslovy: Modrou knížku do knihovny každého intelektuála Jakuba Šofara a Dospívání v době temna Jana Nejedlého (uvedené sekvencí povídky Šimka a Grossmanna Čistá láska vítězí). Kronika obsahuje mimo jiné někdejší poliejní přísahu, sekvenci stati A. M. Brousila Vývoj a smysl Jiráskových Hronovů, písničku Mandelinková, část básně Ivana Skály z roku 1975 (Položili legitimaci), báseň Pavla Kohouta Novoroční 1952, část diskusního příspěvku Jiřiny Švorcové, výsek edičního plánu vydavatelství Práce z roku 78 i slavný Lauferův Dopis Svobodné Evropě.

 


Jestliže v případě prvého svazku děkovali tvůrci „za inspiraci, vzpomínky a soudružskou výpomoc“ mimo jiné Jiřímu Gruntorádovi, Michalu Jarešovi a Jiřími Šlupkovi Svěrákovi, tentokrát jsou zavázáni také Vladimíru Křivánkovi, Michalu Šandovi a Vladimíru Novotnému.

 


Jan Nejedlý, Jakub Šofar: Po práci legraci II. Lexikon lidové tvořivosti z dob socialismu. Předmluva Jan Nejedlý. Doslovy Jakub Šofar a Jakub Nejedlý. Ilustroval Marek Rubec. Vydalo nakladatelství BizBooks ve společnosti Albatros Media. Brno/Praha 2017. 216 stran. ISBN 978-80-265-0699-7

 

Ukázky:


Skoro jako pes Goro. – Lidové vyjádření míry, respektive nedostatečnosti se inspirovalo japonským televizním seriálem Goro, bílý pes z roku 1980. Dojemný příběh přátelství holčičky Reiko Kitamori a jejího oddaného psíka, který za ní putuje přes celé Japonsko až do Tokia, je méně povedenou variací angloamerické klasiky Lassie se vrací či pozdějšího ruského „dojáku“ Bílý Bim, černé ucho. Emotivní, avšak často zamotaný a nepravděpodobný děj, kdy Goro zázračně uniká střelám mafiánů a policistů, působil na diváky i dík exotickým kulisám spíše úsměvně. Lidovou slovesnost obohatil seriál o přirovnání „zmatený jako Goro před Tokiem“ či o hádanku: „Je to bílý a furt se to vrací?“ – Goro, bílý pes.“


-
Bumtarata, bum, bum, bum,
jede kombajn jako dům.
Na něm sedí kombajnista,
bolševik a komunista.
Ze Slabikáře, 1956

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 13 Únor 2018 08:31 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB