Druhá část rozsáhlých vzpomínek Zdeňka Karla Slabého



slabý výřez přebalO vzpomínkách PhDr. Zdeňka Karla Slabého (*1930) na rozličné osobnosti našeho i zahraničního kulturního světa psaly Literární noviny loni: http://www.literarky.cz/blogy/ivo-fencl/21637-zdenk-slaby-a-sila-jeho-pamti. Autor a jeho nakladatelství Volvox Globator letos přišli dle očekávání a časově takřka přesně podle plánu s pokračováním. A zatímco první svazek má 512 stran, tento dokonce končí stránkou 544. (Následovat bude svazek třetí.)

 

 

Co se poezie týká, vzpomíná autor v první knize nejvíc na představitele „nezvalovské generace“ (Biebl, Karel Konrád, Seifert), ale i na tvůrce mladší (Halas, Holan, Hrubín, Závada, Skácel). Co se týče prózy, potkáme spolu s ním kupříkladu Ajtmatova, Preusslera, Pujmanovou, Řezáče anebo Otu Šafránka.

 

Co víc? V přítomném svazku se možná ledaskoho zarazí značný prostor „uzurpovaný“ Foglarem (str. 205-243). Natolik značný prostor, až je členěn v sedm kapitol. Ale kdo Zdeňka Slabého zná, může se snad divit? S Foglarem jej pojilo celoživotní přátelství už od osudného momentu, kdy s přezdívkou Siki vstoupil do slabý přebajeho slavného oddílu.

 

Tato sekvence knihy je už teď i objektem zájmu foglarologů, i dočkáme se ještě taky jejich referencí, byť některý Slabého nepochybně pokárá za to, že Foglara ani nyní nevyzdvihl na piedestal literární kvality.

 

A další autoři, které Z. K. Slabý potkal, nebo se s nimi setkával?

 

V knize jsou seřazeni abecedně kupříkladu i Jan Alda, Adolf Branald, František Branislav, Josef Brukner, E. F. Burian, Jan Čarek, Jan Drda, Ladislav Dvorský, Miroslav Florian, František Flos, Ota Hofman, Egon Hostovský, Vladimír Kovářík (nejen autor Literárních toulek), Miloš V. Kratochvíl, Miloš Macourek, Karel Nový, Ivan Olbracht, Eduard Petiška anebo - plzeňský Bohumil Polan.

 

Avšak rovněž autoři cizojazyční; např. Jerzy Broszkiewicz zůstává duchovním otcem skvělé dětské knihy Velké, větší, největší a Friedrich Feld je původce obdobně báječné knížky Hrající deštník. A geniální James Krüss? Posléze se, jak možná víte, odstěhoval z Evropy na Kanárské ostrovy a samo sebou nenapsal jen knihu Tim Tollar aneb Ztracený smích; ale kdyby do svářícího se světa poslal jen ji, stačilo by to. Za pravdu mi dá každý, kdo ten příběh v dětství vstřebal a ví tedy, že „baron Natas“ se obráceně čte „baron Satan“.

 

A další? Erich Kästner, Astrid Lindgrenová, Willi Meinck, Rudo Moric; ale rovněž malíři. Otec a dcera Ladovi, Kamil Lhoták, Václav Rabas... Spíš výjimečně pak i některé osobnosti světa filmu. Karel Kachyňa, Dana Medřická, Václav Vydra...

 

Jako krajně zaujatý kamarád a fanoušek Zdeňka Karla Slabého a jako autor četných recenzí na jeho (skvělé!) knížky, ale koneckonců i co spoluautor doslovu právě k tomuto druhému Setkávání potkávání už však víc nepovím, abych Zdeňka nepřechválil! A na - očekávatelnou - výtku, že vše vnímá výhradně čidly vlastní osobnosti a korespondence s dotyčnými, odvětím: „Jak jinak? Svět se točí znovu a znovu okolo každého umělce.“

 

 

Zdeněk K. Slabý: SETKÁVÁNÍ POTKÁVÁNÍ. Listování v osudech 2. Volvox Globator. Praha 2017. 544 stran. ISBN 978-80-7511-375-7

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Ivo Fencl

Ivo Fencl foto Eva Smolíková

(16. 4. 1964 v Plzni) Labilní i silná (souběh) osobnost, která se realizuje prvořadě psaním, ale i četbou. Bude vám vykládat, že tvoří jen kvůli jisté Jorice (své femme fatale), ale máme podezření, že těch důvodů skrývá víc.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB