„Rát“: Řád aneb Dr. Rath napsal román o „Německé islámské republice“

Email Tisk PDF

Rath přebal„Věru zúročil tu svou snadno nabytou popularitu,“ řekl mi kamarád při pohledu na knížku, kterou jsem zrovna četl ve vlaku z Prahy; ale v podstatě se mýlil. Mýlil se, neboť netušil, že doktor Rath (*25. 12. 1965), kniha o jehož procesu zůstává v prodeji (https://www.zbozi.cz/vyrobek/operace-rath-radek-kedron/fotogalerie/), jest literárně činný přinejmenším od roku 1996, kdy debutoval svazkem Pacienti umírají na choroby, ne na doktory (1996).

 

 

Popravdě řečeno si však nejsem stoprocentně jist, zda tou skutečně první Rathovou prací není spíš Prezident v říši divů (1996), což je – mimochodem – velmi zajímavý příklad toho, jak se inteligentní autor zvládá pomyslně transformoval z prvého muže České lékařské komory do veskrze okouzlené holčičky Alenky (o které však více viz článek Petera Nagye: http://www.literarky.cz/literatura/cteni/25418-lewis-carroll-alenina-dobrodrustvi-v-ii-div-a-za-zrcadlem.)

 

V případě knihy téhož autora I mocní bývají nemocní (1997) si všimněte, že se už tady hraje s podobnostmi slůvek v názvu. - Avšak led, na nějž Rath tímhle svým třetím vydaným dílem zabrousil, už dřív lépe opanoval jeho starší kolega v oboru MUDr. Ivan Lesný, DrSc. (Zpráva o nemocech mocných, 1984; Druhá zpráva o nemocech mocných, 1987; Zprávy o nemocech mocných, 1989; Zpráva o nemocech slavných, 1991; Druhá zpráva o nemocech slavných, 1994), a takRath se náš psavec raději na celých pět let odmlčel. Jistěže ale ne přímo proto, anžto disponoval kvantem jinačích starostí a několika odlišně rozpálenými želízky v ohni.

 

Roku 2002 se nicméně dr. David Rath k literatuře vrátil, a to sbírkou povídek Zápisky lékaře z pozdní noci, o které už jsme psali - v článku později převzatém i Parlamentními listy (https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Ivo-Fencl-Doktor-Rath-jako-spisovatel-430856).

 

A dál? Po jedné knize-rozhovoru (2006) a po publikaci Síla argumentů (2008) následovaly „už jen zprávy z basy“ (lidově řečeno), a to přesně té samé basy, ve které autor nechtě „seděl“: Přisedněte si I, II (2012, 2013) a Absurdní proces (2013). A snad uznáte, že přinejmenším titul Přisedněte si svědčí o možná otrlém, ale smyslu pro humor.

 

Tím se - konečně - dostáváme k již deváté Rathově knize - a hle, jde o science fiction. Tato se zove Řád a spisovatel ji osobně a nejen podle mě ne zcela místně uvedl následujícími slovy (cituji přesně):

 

„Thriller, jejž vkládám do rukou českému čtenáři, pohne, jak doufám, jeho myslí i srdcem.

 

Děj románu se odehrává v Evropě budoucnosti – z větší části je již ovládnuta islámem.

 

Čechy však dosud patří mezi skupinu zemí, jimž se podařilo uhájit sekulární charakter společnosti, třebaže za cenu ztráty demokracie a nastolení autoritativního režimu.

 

Hlavní hrdina Michael je úspěšným obchodníkem, spolumajitelem zbrojařské firmy sídlící v Česku. Její výlučné postavení je dáno skutečností, že Michaelův společník, významný izraelský vědec, drží patent na unikátní zbraňový systém. Firmě se proto finančně skvěle daří a není také divu, že je středem zájmu velmocí. Občanskými válkami rozvrácená Evropa se nalézá v období křehkého míru, avšak Německá islámská republika začíná prudce zvyšovat početní stav své armády. Za této vypjaté situace se hlavní hrdina stává členem Řádu – tajné, bohaté a vlivné mezinárodní organizace, bojující proti radikálnímu islámu.

 

Jako obchodník se zbraněmi, ale i příslušník společenství odporu často cestuje. Díky tomu je dějiště románu situováno nejen do Prahy, města magické a fantastické krásy, jež se stalo jedním z dominantních evropských center, a do Českého Krumlova, honosného sídla mocného velmože, ale také do Berlína, Curychu, Říma, Monaka a dalších zajímavých míst, která prošla radikálními proměnami. Napínavý děj je protkán reáliemi z evropské a blízkovýchodní historie, politiky a kultury. Nebudete tedy číst jen dobrodružný příběh o životních peripetiích Michaela, milovníka krásných žen i aktivního a luxusního životního stylu, ale také vyprávění o společenském vývoji plném zvratů. O době, v níž se rozhoduje, zda vyhraje fanatický islám, nebo se podaří zachránit svobodný a důstojný způsob života...“

 

Tento mnohé odradivší a stylisticky ne 100% úvod mám za kontraproduktivní a zrovna tak bych autorovi rád vyčinil, že absolutně nezmíní (i kdyby letmo) Houellebecqovo Podvolení (francouzsky i česky 2015), a to navzdory tomu, že jej dobře zná, což bych uměl doložit výňatky z Řádu.

 

Již přiznaně však Rath čerpal (vedle Koránu) z knih Thilo Sarrazina (Evropa euro nepotřebuje, Německo páchá sebevraždu), Ayaana Hirsi Alího (Rebelka – odvrácená strana islámu) a Leona Urise (Exodus), a taky z Huntingtonova Střetu civilizací.

 

Co se pak zkušených inspirátorů z této kotliny týká, jako zdroj se uvádí dokonce Klausovo Stěhování národů, Kurasovo Jak zabít civilizaci a Breviář pozitivní anarchie Vlastimila Vondrušky. Je snadné, víte to možná sami, si šlapat s písní na rtu bílou silnicí až někam do Prášil, ale třeba i přes hranice, dál a dál a dál a poté, co jsme zrovna sepsali další ryze informativní článek. Snad se někdy podobně i já sám chovám, ale nejméně tentokrát přifařím k informatoriu dalších pět vět. – Je to kniha, která je momentálně podceňována i přeceňována, ale nic mezi tím. Ve skutečnosti by ji přesto či právě proto měly číst střední vrstvy. A jeden ostrakizovaný lékař (a spekulant se životem) stvořil skrz jednu solidní distopii malilinko (a židovsky) neskromnou, ba hedonistickou knížku, která však má obličej.

 

Ten obličej není přitom nijak temný, nýbrž jasný.

 

A zda se výtvor dočká překladů? Kdo ví. Purističtí milci dokonalých jazykových struktur zrovna nad románem znovu zakvíleli, autor se ale za tuto práci stydět nemusí.

 

„Až moc mozku, málo citu,“ pravil sice ten můj kamarád-lékař, ale já mu neuvěřil. A on nerozumí... podstatě věci. Žádný autor na světě a ani ne na jiné planetě si přece nikdy úplně neporoučí - v tom, jaký je -, a nezáleží na tom úplně. V řadě sekvencí pak je text Davida Ratha dobře srovnatelný třeba s Jonathanem Littellem (Laskavé bohyně, česky 2008) a osobně si jsem jistý, že by bylo i zajímavým probrat odpověď na provokativní otázku, zda píše Mistr v roce 2017 lépe či hůř než „zrádce národa“ Karel Sabina.

 

Podle mě hůř. Ale... To je právě už na diskusi, byť neakademickou. Čas trhl oponou, Sabina je v dáli, ale jeho knihy přece znovu vycházejí!

 

Záleží ovšem a vlastně na tom všem? Záleží na tom v polosvětě, kde se příhoda s údajnými či skutečnými láhvemi dá u soudů protahovat po celou jednu lidskou (anebo přinejmenším dětskou) generaci? – Pochybuji!

 

David Rath: Řád. Ottovo nakladatelství. Praha 2017. 272 stran. ISBN 978-80-7451-644-3     

 

   

Ukázka

Prolog: O některých věcech mluvíme a píšeme především proto, aby se nikdy nestaly.

Z tohoto důvodu napsal Karel Čapek Válku s mloky, Krakatit a Bílou nemoc. Bohužel marně, válka vypukla a téměř zničila svět.

Stejný motiv k psaní má autor této knihy, ale poučen osudem českého spisovatele Čapka a mnoha dalších, nedělá si naději na úspěch. Snad alespoň čtenáře zaujme a pobaví.

 

Motto:

Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel,

pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí.

Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě

 

Strana 30:

„Slyš... Já, Michael, vstupuji dobrovolně a na základě svobodného rozhodnutí do Řádu. Zavazuji se pod přísahou vlastní smrti dodržovat principy Řádu a bojovat za ně všemi prostředky, které Řád uzná za vhodné a nutné.

Zavazuji se dodržovat tyto principy:

-právo každého na svobodný život podle vlastního rozhodnutí;

-právo na svobodné šíření svých názorů;

-právo na rovnost před společenskou mocí;

-právo na důstojný život, který si zvolím sám;

-právo na ochranu svého života, svého majetku a své kultury, svého přesvědčení;

-právo Řádu užívat sílu k ochraně členů řádu a k zachování řádu;

-právo Řádu užívat sílu k ochraně svobodného života každého člověka;

-právo každého člena Řádu na pomoc od Řádu;

-povinnost člena Řádu pomáhat Řádu;

-povinnost Řádu chránit naši civilizaci, založenou na odkazu antiky, renesance a osvícenectví.

Dále se zavazuji, že budu ctít a respektovat hierarchii Řádu, poslouchat představené řádu a vykonávat jejich příkazy. Sám vydám jen takové příkazy, které vždy budou v souladu s principy Řádu.

O všem, co jsem se v Řádu dozvěděl, navždy pomlčím, nebo mi bude hrdlo proříznuto.

Rozumíš přísaze a složíš předepsaný slib?“

„Ano, rozumím a slibuji,“ vyhrkl skrze sevřené hrdlo.

„Nyní ti bude sejmuta maska a částečně navrácen zrak. Pak sám zopakuješ slova přísahy a stvrdíš ji vlastní krví.“  

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB