Tato kniha charakterizuje „devadesátky“. Chabě




Radovanović výřez přebalDevadesáté roky pamatujeme každý trochu jinak. I kolektiv Rešeršního oddělení Českého rozhlasu je nějak pamatuje a měl za úkol vyhovět názvu cyklu relací a pozdější-nynější knížky, který je poměrně dlouhý a zní: Svobodná a divoká 90. léta. Příběhy z doby, kdy bylo možné téměř vše.

 

 


Výsledek lopoty patnácti autorů, který vcelku solidně zeditoval jeden z nich (Dušan Radovanovič), mám zrovna v rozpačitých rukou. Nu... A ten výsledek je možná tristní a určitě diskutabilní.
On však už název svazku byl, pravda, na diskusi. Není totiž „vše“ zrovna tak možné i dnes?


Vím, napadá vás cosi o SVOBODĚ. Možná máte pravdu. V mnohém ale přesto jde o optický klam, který vzniká, když se díváme zpátky, a kniha je každopádně až skoro trapným mišmašem.
A její mišmašovitost dokazují už tituly řady ze 159 kapitol: Růžový tank, Vzpoura vězňů, Bomba na Staroměstském náměstí, Zrušení trestu smrti, Skupina Orlík, Stouni v Praze, Hra Tetris, Rozmach second handů, Úspěšná privatizace Škodovky (sic), Tankový prapor (= pár zoufalých řádek o filmové adaptaci Škvoreckého románu), Prezident Havel, Cibulkovy seznamy, Zlaté stránky, Ivan Jonák a Discoland Sylvia, Útok na předsedu KSČM, Bába Tutovka, Privatizace Knižního velkoobchodu, Rozpad Československa, Fenomén Jágr, Obnova sokolských sletů, Televize NOVA, Gumáci (ty psal František Ringo Čech, nebo do jisté míry, podotýkám, a režíroval je jeho syn), Boom erotiky, Orlické vraždy, Čágo belo šílenci, Skořápkáři, Lehké topné oleje, Detektiv Martin Tomsa, Fenomén hokejových kartiček, Vznik Senátu, Šmuclerovo Tabu, Úpadek slavné Poldi Kladno (je pravda, že skutečně začal už tehdy), Nejslavnější český útěkář (míněn pochopitelně dnes už svobodný Kajínek), Česká soda, Sládkovi republikáni, Šusťákové soupravy, Kelly Family, Autobus Zemák, Oscar pro Kolju, První české multikino (Galaxie na „Jižáku“), Radovanović přebalTančící dům, Bratři Nedvědové na Strahově, Pohraniční tržnice, Utahování opasků, Americké seriály pro mladé, Pětidenní stávka železničářů, Lacláče..., Harlekýnky, Pořezání Pavla Dostála, Tamagoči, Vytunelování CS Fondů, Zmrzlinářská auta, Tragické záplavy na Moravě, Tzv. sarajevský atentát, Telefonní karty, Úpadek textilního průmyslu, Vytunelování fondu TREND, Obnova Fidlovačky, Brouk Eduarda Kremličky, Podnikatelské baroko, Bankrot kampeliček, Lunetici: miláčci dívek, Spor o vepřín v Letech, Telenovely, Kauza „Olovo“, „Děkujeme, odejděte!“.
Lze mísiti hrušky s jablky dokonaleji? ptám se. Odpovězte si každý. Každý sám. A vím, právě podobná mozaikovost řadě čtenářů jednoduše sedí a náležíte-li k takovým, už vám knihu víc nemusím doporučovat. Sám se ale nemohu zbavit jistého pohrdání k ní.


Ale ano, jistě, vážím si práce rozhlasáků, kteří tyhle relace připravovali, ale výsledná publikace je hlavně důkaz, že knihu jde udělat skutečně o všem, jakkoli a nejen tendenčně, nýbrž i značně disproporčně.


Škoda dalších slov.

 


Kolektiv autorů (editoval a úvodem doplnil Dušan Radovanovič): Svobodná a divoká 90. léta. Vydal Radioservis. Praha 2017. 168 stran. 349 Kč. ISBN 978-80-87530-15-3

 

Ukázka:

 


Děkujeme, odejděte!' vzkázali ODS a ČSSD. Nečas je přirovnal k fašistovi

Výzvu „Děkujeme, odejděte!" zveřejnilo 17. listopadu 1999 šest bývalých studentských aktivistů z listopadu 1989 – Martin Mejstřík, Šimon Pánek, Igor Chaun, Vlastimil Ježek, Josef Brož a Vratislav Řehák. Text prohlášení kritizoval atmosféru v zemi a požadoval rezignaci vedoucích představitelů dvou hlavních politických stran – ODS a ČSSD.
Obě strany signatáři vyzývali „k vypovězení opoziční smlouvy, která blokuje demokratické mechanismy a je příčinou strnulosti české politiky“.
Už během prvního měsíce výzvu podepsalo zhruba 170 000 lidí. Dne 3. prosince se po deseti letech Václavské náměstí opět zaplnilo, když přišlo demonstrovat podporu výzvě nejméně 50 000 lidí.

 

Jeden z prvních signatářů Igor Chaun tam prohlásil: „Chceme dát politikům najevo, že nejsme masou robotů, kteří jednou za čtyři roky vhodí lístek do volební urny. Toto je naše společnost svobodných občanů a tato demonstrace projevem naší zodpovědnosti." Protesty měly velký ohlas v médiích.

 

Představitelé stran opoziční smlouvy nešetřili kritikou. Tehdejší premiér Miloš Zeman prohlásil, že politická reprezentace vzniká na základě svobodné vůle voličů, a to ve svobodných volbách. „A žádná, byť jakkoli masová demonstrace, která zahrnuje anarchisty i skinheady, komunisty i liberály, na tom nemůže nic změnit," dodal.

 

 

Podpora Havla, Čtyřkoalice i KSČM
Podle předsedy ODS Václava Klause šlo o pokus destabilizovat politickou situaci a změnit existující politické poměry v zemi. Poslanec Petr Nečas neváhal autory přirovnat k prvorepublikovému fašistovi Radolu Gajdovi. Z řad ODS se dokonce ozývaly hlasy, že požadované vypsání předčasných voleb by mohlo ohrozit naše přijetí do Evropské unie. Výzvu naopak podpořil Václav Havel, představitelé Čtyřkoalice i tehdejší předseda KSČM Miroslav Grebeníček.

 

I přes úspěšný začátek však výzva brzy vyšuměla do ztracena. V lednu 2000 vzniklo Sdružení „Děkujeme, odejděte!“, ale většina původních signatářů ho v následujících měsících opustila. V roce 2001 založili lidé z prostředí „Děkujeme, odejděte!“ politickou stranu Cesta změny, za kterou Martin Mejstřík v roce 2002 úspěšně kandidoval do Senátu. Strana ale jinak na politické scéně zůstala bez významu.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 21 Prosinec 2017 10:56 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB