V hlavní roli Bratrstvo

Email Tisk PDF

baratrstvo ilustraceKdyž Jaroslav Foglar viděl první, tedy televizní a černobílou adaptaci Záhady hlavolamu, postrádal tam Bratrstvo kočičí pracky. Také režisér dotyčného seriálu Hynek Bočan považuje za chybu, že tam Bratrstvo neřádí, a negativní, zlomyslné škůdce Rychlých šípů má v příbězích za podstatné. Právem! Není to úplně pověra, že příběhy bývají tím lepší, čím zdařileji vykresleného mají padoucha.

 

 

 

Už v dobrodružství Rychlé šípy shánějí desky (Mladý hlasatel 30. 12. 1939, str. 54 souborného vydání) se objevila trojice chuligánů, i když ještě jiná, a... „Kluci, pojďte, proženeme trochu toho ježatce!“ vyzve na sedmém obrázku vůdce té bandy. Rychlonožka sebou následkem toho „švihne" a roztříští pár šelakových gramodesek. Inu, kdyby někdy Rychlé šípy „odpovědně“ točili co televizní sérii, přimlouvám se, aby byli už tito padouši předvedeni jako Dlouhé Bidlo, Štětináč a Bohouš. Je pravda, že by se příběh musel tím pádem přesunout až za moment památného založení Bratrstva.

Seriál o Rychlých šípech hlavní zloduchy dlouho postrádal, přesně řečeno do 8. 3. 1940. Tehdy se teprve postavila pětice vzorných chlapců „… proti Dlouhému Bidlu“ (str. 64), ale pozor. Už před tímto kolohnátem se objevuje Bohouš v kápi, jakási „Šedá eminence" v dětské verzi.

Nebo tedy Zelená eminence, budu-li důsledný. Bohouš je žalobník a chodí do třídy s Jindrou Hojerem. Jednou si postěžuje, že mu „hromotluk“ Dlouhé Bidlo ukradl Mladé hlasatele. Ty měly tehdy značný kredit, a tak se mohl zloděj s nimi hrdě promenovalo městskou čtvrtí. Co víc, mohl se stát objektem honu.

15. 3. 1940 tedy Šípy zachránily Bohouše a ještě stál na jejich straně; jenže byl tchoř (jak by klidně řekl i cudný a opatrný Foglar). Byl tchořem, a tak hned na úvodním obrázku dalšího pokračování (23. 3. 1940) smolí věru podivuhodný dopis zpráskanému Bidlu a spojí se s ním jat Stockholmským syndromem proti Rychlým šípům. Tchořům v jejich zbabělosti totiž imponují ti, kdo je bičují.

Bidlo a Bohouš navíc nezůstanou sami: jdou si za jistým Štětináčem pro talisman, jenž jim má pomoct k vítězství nad Rychlými šípy. Za pozornost přitom stojí, že i štětinatý chovatel krys je ochoten kočce řezat nožičku jen za Mladé hlasatele! Jakýkoli výchovný vliv onoho slavného časopisu se tu prostě neodráží a Bratrstvo je zpupně či jakkoli založeno v příběhu Dlouhé bidlo hledá kočičí pracku (str. 66). V úplné sestavě jsou ti tři ke spatření teprve na čtvrtém obrázku toho dílu, který sice Rychlé šípy zmiňuje, ale vůbec v něm nevystupují.

Bratrstvo pak ovšem ovládlo i klasická už dnes pokračování, ve kterých Šípy „... dostaly výstrahu“ a v nichž se na str. 67 ocitly i „... pod vlivem kočičí pracky“. V dalším díle o modelaření (str. 70) zachrání ovšem Metelka na poslední chvíli život zrádci Bohoušovi, kterého by jinak zabilo vysoké napětí. Čekal bych smíření, ale nekoná se a záchranné akci zbytek Bratrstva pouze tupě přihlíží.

Zde si všimněme, že hned po implantování „trojspolku“ do komiksu dojde i k setkání se psem Bublinou (str. 71), čímž jsou tedy Šípy teprve definitivní, a rovněž v prvním psím příběhu spatříme na obrázku č. 7 Bratrstvo. „Z toho psa by byly pracky, panečku!“ představuje si nechutný Štětináč (věru komplementární to obrázek).

I díky epizodě s Bublinou se Bratrstvo tenkrát vynořilo hned v osmi číslech Mladého hlasatele za sebou a nezdůrazňuji to náhodou: nikdy už víc se tak dlouho nepřerušená řada příhod s Bratrstvem neobjeví.

Čtyři kreslené epizody Rychlé šípy v Pískových skalách převedl později Foglar i do prózy (stejně jako příběh založení Bratrstva) a shrnul je do jediné kapitoly. Původní hlasatelská série (dnes str. 77-80) stojí však za víc, a to i právě dík Bratrstvu. V prvním díle Skal se sice Bratrstvo ještě nevyskytuje, ale ve zbylých třech ano, i když bez Bohouše, jehož asi maminka za město nepouštěla.

Jak to v Pískových skalách dopadlo, víte. Štětináč se jmenoval novým vedoucím Bratrstva. Dlouho mu to nevydrželo. Již v díle Rychlé šípy se prozrazují (94) je svržení Dlouhého Bidla „pro zbabělost“ zapomenuto. A to se už nacházíme v centru slavné pětidílné série o vykladačce karet Jeremiášce (9. 11. až 7. 12. 1940).

Přesně PO ROCE tu Foglar zkusil opakovat, co se zdařilo předchozího podzimu v sérii o domě hrůzy (známé však už z knihy Tábor smůly, kde to samé zažili jiní kluci). Opět se tedy pracuje se žánrem hororu, a anžto měl Foglar proň buňky, znovu bodoval. V prvních dvou částech „Jeremiášky“ sice Bratrstvo ještě není, ale v sobotu 11. listopadu 1940 původkyně lektvarů pro zloděje umírá v tajuplném činžovním domě a Dlouhé Bidlo prý to „tak nenechá": jde ukrást její knihu kouzel (Rychlé šípy a strašidlo). Titul části vyvolává představu, že právě mrtvá se stane strašidlem, ale omyl. Je jím Dlouhé Bidlo, kterému Rychlé šípy odcizenou knihu také, ehm, ukradli. I šlo si Bidlo pro ni do jejich klubovny v přestrojení a s baterkou, respektive kryto malým prostěradlem.

V posledním pokračování „Jeremiášsky“ (str. 96) ovšem Rychlonožka magickou knihu mrští z mostu do řeky a nezabrání tomu ani dohánějící jej Bidlo. A ani Bohouš. Štětináč po mostě kupodivu neběží, ale spíš se pouze nedostal do „záběru“, jelikož Rychlonožka si zde říká: „Bratrstvo kočičí pracky mě dohání – raději smrt, než dát knihu do jejich drápů!“

„Plav, neřáde!“ poručí nato rychloběžec knize kouzel, za což mu Dlouhé Bidlo hrozí. A prý: „To ti nezapomeneme, teď budeš mít od nás peklo na zemi!“

Ale peklo se nekonalo, byly to jen brepty. V dalším příběhu ze 4. 1. 1941 Rychlé šípy staví sněhuláka (str. 100) je povedený kočičí trojlístek díky Rychlým šípům zavalen obří sněhovou koulí (poněkud nepravděpodobná scéna) a všimněte si též příběhu Rychlé šípy pronásledovány pomatencem (str. 110, původně vyšlo 8. 3. 1941) a konkrétně třetího obrázku od konce. Pepík Řachtan a jeho kumpáni dostanou takřka klackem se smrtícími hřeby a on nám s hlavou pod šílencovým palcátem trošku připomene hrůzou shrbené Dlouhé Bidlo.

V kresebné verzi Václava Junka se Bratrstrvo prvně objevuje v příběhu Rychlé šípy pronásledují Bambuse, který je předposlední částí pětidílné série z dubna až května 1941 (str. 114-117). „Za svou záchranu vám povím o černé kočce s bílými tlapkami, kterou sháníte jako talisman…“ slibuje Bambus a nejednoho čtenáře napadne, zda trojice novou packu vůbec sháněla. Osobně se domnívám, že o ní jen žvanívali a „skutek utek“. Až pod Bambusovým vlivem opět vyrazili na večerní výpravu (Rychlé šípy zachraňují kočku).

Navázal příběh o stavbě chýše pouze z provázků a taky zde se Bratrstvo angažuje. V roli špiónů. „Jéé – to je provázků!" provokuje Bohouš. „To se na nich chcete oběsit?“ Rychlonožka jej ovšem vykazuje a končí se známým a občas citovaným varováním: „… nebo tě do těch provázků pochováme!“ (17. 5. 1941).

V dalším pokračování (str. 120) se Bidlo přestrojí za němou prodavačku pohlednic a vyvolává. Ale v Mladém hlasateli díl nemohl kvůli Hitlerovi nikdy vyjít, takže se vynořil až po třiceti letech v časopise Rychlé šípy (duben 1970) a Bratrstvo se původně vrátilo až do let poválečných a prvně do série o Písklounovi s Tlouštíkem. „Kde je Bratrstvo, tam jsou přece i Rychlé šípy!" dedukují malí kluci v šoku, když stojí na bedničce u ohrady, a v příběhu Rychlé šípy zvou Tlouštíka (str. 130) si připomeňme legendární „modlitbičku" Křičte si na mne, řežte se mne, mučte si mne chlebovou polívkou – přece jsem nejšťastnějším chlapcem: vždyť jsem viděl Rychlé šípy!

Pak se začtěme do tří klasických pokračování s trilobitem; Bratrstvo je zde opět v plné sestavě (str. 131-133). Nato se ovšem z komiksu vytrácí, asi jako by se do nové doby už nehodilo, nebo si Foglar s jejich rolemi nevěděl rady. V příběhu Rychlé šípy vnikají do chlapeckého domova (149, původně 22. 10. 1946) se sice aspoň mihne Bohouš, ale jen jako udivenec s mnoha otazníky nad „mnišskou“ kápí. Ohromen sleduje sestup Rychlých šípů nákladním výtahem do podzemí a žaluje vrátnému. Zbytek Bratrstva ovšem absentuje a jako padouši je nahradí „Noční můry“.

Snad aby to Foglar napravil, připravil na 26. 11. až 10. 12. 1946 už legendární sérii (str. 154-156) začínající příběhem Kočičí pracka chystá léčku. „Vař se, vař, čajíčku – vždyť času už jenom chviličku a Rychlé šípy jsou tu co nevidět!!“ veršuje absurdně Bidlo.

Na straně 158 (Příhoda s dědou Sehnoutků) mohl Foglar nasadit Bratrstvo do bojů opět, ale neudělal to. Aby to nevypadalo, že má veškeré zlo světa skoro jen jediný původ, zlobí dědu jiná trojice. Po trilogii s čajem asi Foglar nechtěl Bratrstvo využít tak brzy, anebo mu trápení dědečka přišlo i pod úroveň těch tří.

Anebo, samozřejmě, pod dispozice Bratrstva.

Nevím. Ale znovu Bratrstvo užil Foglar až pro Trampoty s Metráčkem (168, 4. 2. 1947), což je „lední“ dobrodružství s hokejovým brankářem a tlusťochem, který v seriálu nastupuje po Bambusovi a Tlouštíkovi. Jde o jediný díl, kde Pracka slaví vítězství nad Rychlými šípy, a nepodstatné pro Foglarovu mentalitu není, že jde o výhru na sportovním poli. Co však vlastně Foglara přimělo k nápadu udělat (náhle) z bídácké trojice zdatné sportovce, zůstává malou záhadou. Jejich hokejový úspěch ovšem pak Foglar zase shodil. Jak? V příběhu Rychlonožka-krasobruslař (166, 25. 2. 1947). Bidlo a Bohouš se tu na ledě zábavně znemožňují jako smíšený pár. Ale pozor! I zde se končí vítězným výsměchem Dlouhého Bidla, a to zmáčenému Rychlonožkovi. - Foglarovy a Fischerovy humorné díly, dodejme, patří v celku Rychlých šípů k tomu nejlepšímu. Ještě s těmi hororovými.

Pro pořádek nyní zmiňme i tři příběhy Strážci tajemné knihy, Honba za odcizenou knihou a Tajemství knihy rozluštěno (174-176, duben a květen 1947). Bratrstvo se zde sice nevyskytuje, ale opět by jím klidně mohla být trojice nepřátelských kluků. - Na třetím obrázku druhého pokračování té trilogie si všimněte Rychlonožky na šikmo opřené kládě náplavky. Onu scénu čeká v Rychlých šípech obdoba v momentě, kdy žije ten samý hoch Modrým životem (243).

Jak se zdá, Foglara začalo Bratrstvo nudit. Nebo snad ne? I kdyby ale nezačalo, těžko je mohl nasadit co Rychlonožkovi kolegy z dílny, a tak vznikla i zbrusu nová trojice: Tyčka, Bago a Strašoun (obdoba Štětináčova). Tyčka a Bago jsou přitom fakticky novým Pisklounem a Tlouštíkem! Příhody s tou trojící a létajícím kolem se v časopise odehrály od 2. 9. do 7. 10. 1947, dnes jsou na str. 186-191. Ale nešlo o konec Bratrstva a do hned následující války s Podkováky (192-196) se tři zlotřilci opět horlivě zapojí. Všimněme si prvního obrázku na str. 194. Mirek odevzdaně podpisuje smlouvu a na protější straně stolu čeká na podpis výsměšný Chamberlain alias Dlouhé Bidlo. Působí přitom dokonce dojmem, že má větší slovo než Podkova. V následující bitvě (195) trochu postrádáme Štětináče. A Bohouš? Jako vždy dostane strach.

Bidlo se pak projeví co padouch z největších. „Dohoda nedohoda“ chce porušit pravidla za pomoci ďábelského „šťouchadla“. I Bohouš to, zdá se, odsuzuje, ale čtenáře mohu ujistit, že jde pouze o mylný výklad jeho slov. Hoch v kápi totiž jen konstatuje fakt, že se „něco nesmí", takže jde opět o pouhou zbabělost. Figury Dlouhého Bidla a Bohouše podchytil Foglar psychologicky dosti slušně! A zkáza Podkováků? Nastane. A Bidlo ji ani tím „bidlem“ nezastaví. – V souvislosti s dotyčnými epizodami (bez Štětináče) si také opět uvědomme, že vztah mezi Dlouhým Bidlem a Bohoušem je očividně bližší než vztahy mezi nimi a Štětináčem.

Nu, a to je celý hlavní part Bratrstva v seriálu. Proč? Následují, řekl bych, jen marginálie.

V příběhu Rychlé šípy kupují vánoční dárky (201, 16. 12. 1947) zničí Bohouš za asistence Bratrstva Rychlonožkův dárek pro tatíčka (novou bouřku). V příběhu Rychlé šípy posypávají chodníky (203, 30. 12. 1947) se Bidlo vysmívá Vpředu slovy: „Vpřed si něco vymyslí a Rychlé šípy se div nepřerazí, jen aby redakci poslechly!“ Sledován zbytkem Bratrstva ale vzápětí uklouzne a jenom mi není jasné, zda blesky nad ním cílí do čepice či do nebe. A symbolizují-li tedy otřes a vztek či spíš trest nebe (a zde by, myslím, stálo za to nahlédnout do scénáře, anžto Fischer byl věřící).

Asi nejmarginálnější roli má ovšem Bratrstvo v příběhu Rychlé šípy dovedou prohrávat (208, 3. 2. 1948), kde navíc opět absentuje Štětináč. Fischerovi se z trojice očividně kreslil nejhůř, neboť se nejvíc vzdaluje karikatuře. Dlouhé Bidlo s Bohoušem sledují na posledním obrázku této epizody zdrceně, jak Mirek poctivě nahlašuje ztracený závod. A jak se kupodivu zdá, členové Bratrstva tu Rychlé šípy dokonce litují.

Či jen žasnou? Nad tou jejich nebeskou poctivostí? Nevím, ale upozorňuji, že Dlouhého Bidla si lze všimnout už i na prvním obrázku téhož příběhu.

O něco méně marginální a typičtější roli hraje Bratrstvo v dílu Rychlé šípy sbírají poštovní razítka (str. 213, 9. 3. 1948). „Zlá trojice“ totiž na ulici rycne do Červenáčka a on rozsype lístečky. Všimněme si – mimochodem - zajímavé věci. Když jsou útoky Bratrstva vedeny proti jednotlivcům z klubu, VŽDY jde o ty mladší hochy.

Ale dál. Po bruslích normálních dojde i na kolečkové (220, 27. 4. 1948) a Bidlo tentokrát selže. Ani berle mu nepomohou a ve finále dokonce svým letem z kopce „ožebračí" párkaře a paní prodávají tuřín. Končí, pravda, jako ve správné reklamě až před prodejnou tabáku, kde si vyslechne tato slova: „Nikoliv, chlapečku, nikoliv! Nový Vpřed ještě nevyšel!“

A všimněme si i dalšího intuitivního vyvážení celku seriálu. Zatímco na normálních bruslích se Bidlo poškleboval Rychlonožkovi, zde se pošklebuje Rychlonožka jemu! Za pozornost pak stojí i zjištění, že Bohoušova rodina je, tedy pokud ten mizera nelže, natolik chudá, že on sám vlastní jen jedinou kolečkovou brusli.

V úvodu další série o plovoucím Šlapohybu (228-231) se objevují VE STEJNÉM PŘÍBĚHU jak Tyčka, Bago a Strašoun, tak Dlouhé Bidlo, Štětináč a Bohouš. Dlouho upozaďovaný Štětináč navíc konečně dostane šanci aspoň několikrát promluvit. Také on tedy myslí! odhalujeme. - Ale možná to byla chyba v těch časech odhalit a příběh z 22. 6. 1948 bohužel byl ve Vpředu vůbec posledním. Tři jeho pokračování se objevila teprve v časopise Rychlé šípy z června 1970.

V Čermákem kreslených příbězích se Bratrstvo moc neobjevuje. Důvod je ten, že většinou vznikly přepracováním staršího Foglarova seriálu Kulišáci, kde Pracka a ani žádná její obdoba nevystupuje. Nicméně Foglar přece Bratrstvo dál světu vnucoval, takže trojici zbystříme na konci příběhu Rychlé šípy a podfukář (241, poprvé 1970), kde je Bidlu aspoň přisouzena tato mírně absurdní hláška: „Prej se taky vyhrají strakaté kočky!! To by byla bašta.“

Hned v následujícím pokračování vyhrává Bidlo na los číslo 112 děravé paraple a Bratrstvo deštník nadšeně obdivuje. V příběhu o dobré pověsti Rychlých šípů (245) se na jednom jediném obrázku vysmívá Bratrstvo falešně nařčeným kladným hrdinům. V Rychlé šípy jedou do neznámé čtvrti (263) dělá Rychlonožka na Dlouhé Bidlo a Štětináče dlouhý nos z korby náklaďáku. Bidlo reaguje dlouhým výčtem všeho zlého, co Rychlonožkovi přeje, i včetně „ouroček“. Ale až nečekaně pozitivně se Bratrstvo projeví v části o hře Číslované lístečky (265); i ono tři lístečky namaluje a pošle s nimi Bohouše za Šípy. S tím, že se Bratrstvo „nechává poroučet“. Na Štětináčově lístku přitom je nakreslena krysa.

Příběh Rychlé šípy opět pod vlastní střechou (273) ukončuje šestidílnou sérii o nepříjemném „rozšíření“ klubu o „Murkačovce" a Jindra zde Bratrstvu namluví, že se „u vodárny vysypal z letadla pytel s korunama“. Ti tři tam letí jako zjednaní a ctný Mirek Jindru napomíná: „Takové vtipy ani nemáš říkat, Bohouš tomu nakonec bude ještě věřit!“

Jindrův úskok ovšem smí Bratrstvo Šípům oplatit, a to v první části příběhu s Jedovatým dědkem (282). Je baveno vyhnáním Šípů z činžáku, když pátraly po jakési desce, a domovníka ihned před „hned tak se nevzdávajícím" klubem varuje. Ve dvoudílném příběhu o hře Fan-Tan (284-285) má pak ta parta konečně zase podstatnější roli a objevuje se opět i Bambus a dokonce i Bambusův otec-domovník.

Tady se navíc projeví i Bohoušova hamižnost. Za zprávu, kterou prý donese svým kumpánům, se totiž nespokojí jen s párem bílých myší v teráriu a uschlou prackou vzteklého kocoura, ale navíc vyžaduje knížku o strašidlu Bambírovi, „dřevo, co v noci svítí“ a „mušli, co jste našli ve Stínadlech…“

Dlouhé Bidlo ovšem Bohouše vzápětí označí za „docela obyčejnou myš, přestrojenou za kamaráda“.

Bohouš se mihne v epizodní roli také příběhem Rychlé šípy jdou za most pro své věci (289) a ten i následující díl vlastně volně parafrázují někdejší bitvu s Podkováky (byť to už není ono).

„To zase asi bude pěkná skopičina,“ mýlí se Dlouhé Bidlo v příběhu o sbírání zápalkových nálepek (291) a zahlédneme tu i Štětináče a Bohouše. V Rychlé šípy mají výjimečné štěstí (303) se Bratrstvo chlapcům vysmívá a na pátém obrázku křičí Bidlo přes zábradlí dolů do ulic: „Tak co, Šípáci – prej se rozpadnete!! To si po vás zabereme vaši klubovnu – chechééé…“ A Bratrstvo opravdu zajde za „panem domácím“ a uspěje.

Ne nadlouho. V příběhu Rychlé šípy vynalézají novou zábavu (305) se pak opakuje motiv napálení hloupého Bohouše. Bratrstvo navíc kdosi převeze, když ho přesvědčí, že prý Šípy sbírají staré jízdenky z autobusů a tramvají. I Bratrstvo začne to samé střádat a po třinácti dnech vybírání košů má už lístků sto tisíc. Podle plánu je nese v koši na „ředitelství elektrik“, a když tam o jízdenky nestojí, putují z mostu do řeky, za což Bratrstvo platí „dvacet korun pokuty“.

Příběhy, kde se Pracka někomu z Rychlých šípů vysmála, byly podobně časté jako tato jejich napálení, která poukazovala na hlupáctví. A dosti se Bratrstvo nachechtalo i v momentě, kdy se „Šípáci vymázli“ na pětikole (306).

Ale tyhle opravdu marginální roličky KDYSI takřka klíčového Bratrstva začaly být i Foglarovi trapné, a tak se vzchopil a aspoň ještě vymyslil příběh Rychlé šípy zachraňují Dlouhé Bidlo (313, červen 1971). Titulní hrdina zde sletí do kašny kvůli údajným zlatým rybičkám a vidíme i jeho druhy; to však jest opět vše. - Vlastně ještě něco. Jako už jsme se shledali s otcem Bambusovým, zde spatříme poprvé i tatínka Dlouhého Bidla a zjistíme, že kolohnát vlastně ještě nesmí do vody!

„Statečné a odvážné Rychlé šípy!“ končí otec tu epizodu. „Za to, že jste zachránily mého syna, smíte si dnes večer půl hodiny hrát s naším psem.“

Závěrem už jen kapku statistiky. Aspoň někdo z Bratrstva se objevil ve dvaašedesáti pokračováních z 316 a kompletně žije ta parta v sedmačtyřiceti pokračováních. Zabírá tak asi šestinu cyklu, i když je samozřejmě otázka, kolikrát hraje i klíčovou roli či který člen Bratrstva je vlastně zobrazen nejčastěji.

Jinou věcí je ovšem počet epizod a jinou množství dobrodružství (tvořených sériemi epizod) a dejme tomu příhody Písklouna s Tlouštíkem jsou jednou takovou sérií a zrovna tak causa uspávacího čaje. Tím pak ovšem dojdeme k ještě nižším počtům. Přesto je Bratrstvo nezapomenutelné a skutečně lze uvažovat o tom, že přifařilo-li by se k jeho příhodám například i těch pár dílů, kde ona parta teoreticky také mohla fungovat (a viz výše), náměty by vydaly třeba i na celý dlouhý film. - I kdyby „jen“ animovaný.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB