Pět set stran Oswalda Mosleyho

Email Tisk PDF

 

fašista přebal copyV titulu zmíněných pět set stránek nepsal někdejší „vůdce“ anglického fašismu, ale vynikající historik Jakub Drábik, a Oswald Mosley se na těch stránkách pouze permanentně vyskytuje. Což je až dost. Původce propracovaného textu je češtinu ovládající slovenský historik a doplnil knihu Fašista podtitulem Příběh sira Oswalda Mosleyho. Nakladatelství Academia i autor se jistě dočkají za ten výkon cen, i když nebudu hádat jakých; jen o tom nepochybuji.

 

 

Důvod pro očekávání vavřínů? Autorova preciznost při práci s prameny (byť ta by měla jistě být každému samozřejmostí), ale i vypravěčský talent. „A pokud chceš poznat pravdu o člověku, stačí číst Kafku,“ říkal James Hawes, i dodejme: „Stačí si přečíst Topiče nebo Proměnu.

Dobrá; zrovna tak ale je otázkou, není-li pro mnohé lidi lepší raději vůbec neokusit celou pravdu a setrvat v iluzích. Právě v některých z nich žil i Mosley. Byť... Je jasné, že po prostudování této knihy odpoví sám sobě jinak spisovatel Václav Junek (například) a jinak ředitel pražského Židovského muzea.

A zda lze Mosleymu prokázat skutečný, niterný antisemitismus? Lidé zlatí! Okolo podobného pseudoproblému se dá dobře tančit, ale sám si myslím, že tyhle nuance podstatné nejsou. K „Ducemu“ i Adolfu Hitlerovi britský fašista každopádně vzhlížel a bažil po setkáních s nimi a... A taky se setkávali.

Co víc? Drábik samozřejmě musel i navzdory tloušťce svého svazku poněkud vybírat z faktů a mnoha, mnoha informací. Ale vždy, když to dělal, uhnul bulváru; toho si všimněte. To, že byl Mosley i proutník, je známo, ale autor to neakcentuje přehnaně.

Zastavme se však třeba jen u „Fašistova“ zájmu o psychoanalýzu. Ten existoval, ale trval jen do chvíle, než sir Oswald odhalil v tak zaměřených knihách sám sebe. Ulekl se a... Náhle začal tvrdit, že „jen málo věcí je přeceňovanějších než vliv dětských zkušeností na pozdější život“. Co ještě víc? Freudovo učení začal označovat za zženštilé. Ba okultní. A myslil to asi vážně. U něj ovšem nikdy nevíte a Mosley koneckonců může sloužit i co příklad útlosti přepážky mezi šílenstvím a genialitou. Byť... Ano, ano; slovem genialita neplýtvejme.

„Mezi jeho vlastní vizí sebe a realitou zela propast, která se v odborné psychologické terminologii nazývá kognitivní disonance,“ upozorňuje Drábik – a podobně jako Adolf Hitler žil Mosley v jakýchsi „předem připravených vzorcích“. Své pochybné názory následkem toho nedokázal upravovat na základě faktů a reality a realitu ostatně nebyl s to reflektovat.

Ne rozhodně takovou, jaká opravdu byla, a třeba není podotýkat, že cokoli podobného má vždy za následek vršení chyb. A Drábik nás právem upozorňuje, jak tristní bylo, že Mosley valnou většinu svých politických projektů špatně načasoval. Jako by stál podvědomě sám proti sobě, jako by podvědomě a neustále sám se sebou bojoval.

A hnutí, které založil (a snad i napájel jistou energií)?

Bylo ze všech fašistických hnutí na anglické půdě nejklíčovějším a je známo jako Britská unie fašistů (BUF).

***

Mgr. Jakub Drábik, Ph.D. (*1986) absolvoval během studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy více pobytů v Británii a působí v Historickém ústavu Slovenské akademie věd. Jeho práce je výsledkem šestiletého výzkumu. Ten začal roku 2008 esejí o Mosleym pro jeden kurz na Bolton University a „od té doby jsem za účelem bádání navštívil několik desítek institucí, s žádostí o pomoc oslovil téměř stovku různých lidí a získal několik vynikajících přátel,“ vzpomíná. Prvořadě pak děkuje Jiřímu Padevětovi a recenzentovi knihy Martinu Kovářovi z českého Ústavu světových dějin; ti dva výtečný rukopis i přínosně připomínkovali.

„Mosleyho život je fascinujícím svědectvím toho, jak může víra ve vyšší ideály, ospravedlněna náboženstvím, ideologií anebo jakoukoli další vírou, skončit katastrofou,“ uzavírá Drábik. „Kdyby se Mosley (1897–1980) dostal k moci, bezpochyby by udělal vše pro implementaci své politiky do reálného života a Británii by to zcela jistě zdevastovalo ekonomicky, politicky, kulturně i sociálně. Jen díky svým sebezničujícím vlastnostem a obskurnímu charakteru se k moci – naštěstí – nikdy nedostal a nerealizoval nikdy nic ze svých plánů.

Kniha obsahuje dva bloky fotografických příloh, rejstřík a třiatřicet stran položek z oblasti pramenů a literatury.

 

Jakub Drábik: FAŠISTA. Příběh sira Oswalda Mosleyho. Nakladatelství Academia. Praha 2017. 504 stran. ISBN 978-80-200-2679-8

 

Ukázka

Již po odstoupení lorda Rothermera od podpory Britské unie fašistů se v hnutí začaly ozývat radikální hlasy, které pro stimulování popularity navrhovaly otevřenou propagaci antisemitismu. Aktivní byl především William Joyce, známý později jako lord Haw-Haw a válečný zločinec, jenž za války vysílal do Británie nacistickou propagandu. Obviňoval Židy jak z problémů Británie, tak ze všech problémů svých, a ještě jako člen British Fasciti se dostal na shromáždění Konzervativní strany do potyčky s levicovými aktivisty (1924). Jeden mu v bitce rozřezal břitvou polovinu tváře a téměř ho zabil. Joyce vyvázl živ, ale zůstala mu do konce života ošklivá jizva. A tvrdil, že ho Židé napadli ve snaze jej zavraždit, na což si prý vzpomene vždy, když se podívá do zrcadla.

Sám Mosley nechal A. K. Chestertona vypracovat zprávu o vlivu Židů na britskou společnost a vzhledem k tomu, že Chesterton pocházel z rodiny notorických antisemitů (Cecil Chesterton, G. K: Chesterton) a sám byl jedním z nejzuřivějších odpůrců všeho židovského, nebylo těžké předem odhadnout, k jakým závěrům dospěje.

Tato Chestertonova zpráva přesvědčila Mosleyho o tom, že Židé zcela ovládají britskou politiku i celou společnost. Fašisté si ale, pravda, dlouho dávali pozor, aby neztratili pověst seriózního hnutí a reputaci, o kterou se Mosley zoufale snažil. O Židech proto mluvili a psali pouze nepřímo a většinou je označovali za „mezinárodní finančníky“ nebo „cizí/zahraniční nebezpečí“. Ale zůstávaly tu všechny antisemitské stereotypy jako velký nos, tmavé kudrnaté vlasy a podobně.

Antisemitské chování bylo u Mosleyho a dalších vedoucích osobností hnutí nicméně možné sledovat již od dob New Party – i když bylo na oficiální úrovni zakázáno.

Jedno z prvních shromáždění, kde Mosley otevřeně mluvil o Židech, se konalo v Belle Vue v Manchesteru 29. září 1934, ale sám tvrdil, že židovské zájmy napadl již na shromáždění v Royal Albert Hall 28. října 1934, tedy dva roky po tom, co bylo hnutí založeno.

V projevu Mosley napadl tzv. „velké Židy“, které viděl jako nebezpečné bankéře a mezinárodní finančníky, pokoušející se zničit britské hospodářství, ale také tzv. „malé Židy“, kteří podle něj byli odpovědni za kulturní a morální úpadek britské mládeže, za dekadenci v britském umění a ničení národní identity.

Oficiální přístup BUF k Židům se ovšem lišil od role, již hráli u nacistů v Německu, kteří je vnímali jako „rasový problém“. Podle ideologů Mosleyho hnutí byli „národem v národě“, věrným mezinárodní židovské komunitě a nikoli britskému státu, a zároveň cizím a nežádoucím prvkem v britské kultuře.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 02 Srpen 2017 12:43 )  

Ivo Fencl

Ivo Fencl foto Eva Smolíková

(16. 4. 1964 v Plzni) Labilní i silná (souběh) osobnost, která se realizuje prvořadě psaním, ale i četbou. Bude vám vykládat, že tvoří jen kvůli jisté Jorice (své femme fatale), ale máme podezření, že těch důvodů skrývá víc.

 



Akademie Literárních novin

vás zve na kurz

Literatura pro děti

25. listopadu od 10:00 do 17:00 hod.

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

Telefon: 234 221 131

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB