Rychlé šípy a kočky

Email Tisk PDF

Foglar Jaroslav foto Fr DostálNemusí se nám to líbit, ale seriál Rychlé šípy lze označit jako kultovní a jeho autor by proti nebyl. Sám se o kultovno totiž snažil, a to pragmaticky a vědomě (z obchodních důvodů); i když je otázkou, od kterého se snažil momentu.

 

 

Některé výroky z jeho dávného komiksu také bezesporu zlidověly (nebo dokonce mnohé) a zrovna tak četné situace. A jistě, ne každý ví, že měli Rychlé šípy „klubovního psa“ Kuliferdu, ale kdo by neznal Vonty umučeného Bublinu (v knize Stínadla se bouří)! I ten přitom původně vystupoval pouze ve slavném Foglarově komiksu.

Nu, a zrovna tak pojem „Bratrstvo Kočičí pracky“ je pro mnohé příslovečný. Snad i skutečně naznačuje, že scenárista (a skautský vedoucí v jedné osobě) přijal za své (trochu laciné) spojení „falešný jako kočka“. Nicméně... Přítulné domácí mazlíky neakcentoval (jak hned připomenu) zdaleka jen co materiál, který se hodí k (neodborné) amputaci nohou.

Prvně se v kresleném seriálu Rychlé šípy o kočce zmiňuje už domovník ponurého činžáku, v jehož útrobách měli chlapci klubovnou, a to v příběhu Rychlé šípy na omylu (str. 46 souborného vydání). Díl je posledním z pěti pokračování na téma luštění „sítě záhad“a domovník zde chutě popadne Červenáčka i Rychlonožku za uši řka: „To křičící dítě byla mňoukavá kočka…“

Kdy však kočku v seriálu poprvé spatříme? Dojde na to, jak tušíte, v příběhu Dlouhé Bidlo hledá kočičí pracku (str. 66). Je však zdrcující, že dotyčnou Jediný díl Rychlých šípů s kočkou v hl. rolispatříme (na stole) již mrtvou. Jde přitom o bíle zbarvenou Lízinku staré paní Zavadilové a Štětináč její mršině(!) už vzápětí uřízne přední tlapu. A následky?

Řezání vlastně nevidíme, a tak následkem vynechávky dodnes nevíme, která noha to byla. Ale Líza spočívá na levém boku (nebo aspoň ve chvíli, když se k ní „myšomil“ blíží s kudličkou), i vsadil bych se, že jde o tlapu pravou. O magické její síle hovoří poprvé Bohouš, a to v dopise Dlouhému Bidlu na téže (obrázek první), a dvakrát pak i Dlouhé Bidlo, jenž je, jak si vzpomenete, „pověrčivý jako stará černoška".

Naposled spatříme onu pazouru v Rychlonožkově ruce a podá ji „staré Zavadilce" poté, co o kočičí fous unikl Štětináčově kryse. Bába mu poté kupodivu úplně klidně (ale taky bez jakéhokoli projevu díků) oznámí: „Zahrabu ji k hrobečku ubohé Lízinky, aby měla po smrti klid.“

Což jest i Foglarova dětinská mentalita v kostce. Nebo snad ne? – A vy si onu mentalitu, ale i jeho humor můžete ověřit také v následujícím cenném filmu: http://www.bohousek.cz/clanek-2017070018-unikatni-filmovy-zaznam-besedy-jaroslava-foglara-v-pribrami-z-6-11-1989.html.

Eskapáda o vzniku Bratrstva Kočičí pracky byla publikována v Mladém hlasateli během čtyř týdnů a je bezpochyby nejpověstnějším zneužitím kočky ve Foglarově rozsáhlém díle! Zdůrazněme ale, že Štětináč Lízinku nezabil a patrně pošla sama.

Prakticky hned po ukončení až nekrofilně morbidní historie s prackou (kterou dokonce vidíme v záhlavích hned tří z pěti epizod) vymyslil Foglar i první svůj komiksový příběh se psem. A psi a kočky k sobě moc nepasují, jak víme, odmyslíme-li si tedy známou knihu Povídání o pejskovi a kočičce od Josefa Čapka, nicméně právě tvůrce Rychlých šípů je už vzápětí přece jenom dohromady dal. Nebo skoro. A v příběhu Rychlé šípy maminkám (str. 73) a navíc poprvé dovídáme, že kočku mají Metelkovi. A hle, konečně je i živá (nebo aspoň zatím) a k tomu i černá.

Ale skrývá se pod postelí. Jarkovou? To není dořešeno! Ale Bublina ji zvětří a pomocí vodítka strhává pod lůžko Rychlonožku. Kočka však uniká skokem, a když se povalený jinoch pokusí vstát, zdemoluje postel. „Tohle složil Rychlonožka,“ ukazuje Jarka mamince hrdě její trosky, přičemž zůstane až překvapivě nevzrušen. Inu, měl as velmi tolerantní rodiče.

A další kočky z legendárního seriálu? Vyskytují se i v dalším ponurém činžáku, u staré Jeremiášky, a to minimálně v počtu tří. Černá náleží pí Jeremiášové a věrně sedí na jejím pracovním stole, zatímco se hned vedle bublavě a s kolotem vaří „kouzelné lektvary“.

Tak to aspoň vidíme „obří“ klíčovou dírkou v jen lehce voyeurském příběhu Rychlé šípy pozorují Jeremiášku (str. 93) a dvě světlé kočky už předtím vystrašily Rychlonožku na chodbě. Měl je za „zelená světýlka! Magické kouzlo!“, ale skutečně jde jen o kočky a celé je uvidíme teprve na posledním obrázku téhož pokračování Rychlé šípy v objetí kouzel (str. 92), zatímco kočku staré Jeremiášky lze pozorovat poprvé už z pavlače na sedmém obrázku.

Naposled si jí všimneme na bábiných zádech uprostřed dílu Rychlé šípy se prozrazují (str. 94) a stejná kočka se pyšně vystavuje na pravém rameni „staré čarodějky“ i ve chvílích, kdy tato otevírá pověrčivému zloději.

Už jen kočičí hlavu registrujeme během vykládání karet Rychlonožkovi a všimněte si, že se její oči ani náhodou nekoukají do karet, ale sledují obluzované chlapce. Ba co víc, skoro to až vypadá, že chytrá kočka prokoukla jejich přestrojení už před svou ďábelskou paní.

Přítomnost kočky v tomhle příběhu navíc stylově vyvažuje akcentování Štětináčových krys v klecích na (na stránce na posledním obrázku). Nu, Foglarův zvěřinec, řeklo by se, ale... Navzdory tábořením i výpravám do přírody byl ryze městským člověkem, a tak se v jeho příbězích už moc jiných zvířat nevyskytuje a tou první i poslední VENKOVSKOU kočku potkáme teprve v díle Rychlé šípy pomáhají Tondovi Pírků (str. 103), a ještě to vlastně je jen nebohý kocour z hospody. Hospodský jej nazývá Fousáčem a krutě trestán za Rychlonožkou roztříštěné talíře sice od pána neobdrží večeři, ale pachatel to napraví. Kocour se přece nažere.

„Chudinko fousatá,“ říká dobrotivý, obětavý chlapec - a kreslíř Jan Fischer nás na posledním z obrázků této stránky (poněkud lenivě) seznámí už jen s kocourovou fousatou hlavou.

Další významnou roli získala pak kočka v příbězích Rychlé šípy pronásledují Bambuse a Rychlé šípy zachraňují kočku (str. 117 a 118).

Jak to bylo? Bratrstvo „zachránilo“ před Rychlými šípy jistého tlustého chlapce a ten holomkům na oplátku řekl o černé kočce „s bílými tlapkami, kterou sháníte jako talisman“.

Chystá se lov a vražda, ale Rychlé šípy informátora zaslechnou a Bratrstvo téhož dne večer sledují. A Dlouhé Bidlo, Štětináč a Bohouš se tentokrát chystají němou tvář skutečně zabít.

Jejich potenciální oběť pak i spatříme. V záři úplňku sedí na střeše jedné z několika kůlen.

„Tumáš myšku! Koukej, myška!“ láká ji Štětináč, ale tvor se podezřívavě nahrbí. Nic víc. Nevykročí. A Bratrstvo tudíž musí za ním po žebříku. Až na střechu, odkud však kočka pohotově skočí na níž položenou stříšku. Místní domovník pak prostě odstaví vrahům z Bratrstva žebřík. Příběh existuje hned ve dvou verzích a díky tomu také můžeme dnes konstatovat, že si „foglarovskou kočku" vedle Fischera vyzkoušeli postupně nakreslit i Václav Junek a Marko Čermák.

Ale pak vládlo v seriálu na kočičí pěšině ticho dlouho a až v dílu Rychlé šípy pomáhají starým lidem (str. 232) se kočka poprvé dostala i do záhlaví příběhu (a ne už jen pracka) i do zcela zásadní role. A to ještě zaživa. Jak?

Spadla na římsu nad první patro dalšího činžovního domu a kupodivu se odsud bála skočit na ulici. Došlo k záchranné akci, ale zůstává otázkou, proč vlastně Rychlé šípy prostě nezaťukaly na dveře bytu o patro níž? A proč vlastně odlovovanou kočku nepřinutili seskočit třeba do nějaké vystrčené krabice, kterou by zdvihli pod horní římsu okna.

Snad nebyl majitel spodního bytu doma? To se ovšem nikde neříká! Jak to tedy bylo?

Sám věřím, že byt patřil povahově horší z dvou sousedek na čtvrtém obrázku, která praví: „Kdyby se ta ženská starala radši o ňáký dítě než o kočku!“

„Ale prosím vás, taková stará osoba se nepostará už ani o sebe!“ odpovídá mladší paní. Tak či onak, Šípy zapracují odshora a spustí Micce dokonce vlastní její bedničku s miskou mléka.

A všimněte si jedné podivnosti! Vedle průjezdu náhle přibyly dvě římsy a asi i okna. Proč asi?

Inu, asi proto, aby nám přece jen došlo, že akce Rychlých šípů probíhá až ve třetím patře, odkud se kočky už skočit bojí.

A každopádně? „Buéénos Aires, kabaléros, čili česky: chytré hlavy se neztratí!“ loučí se na ulici se shromážděným davem Rychlonožka a nelze nedodat, že spouštění krabičky se nám připomene při pozdější komunikaci s Jindrou Hojerem, který bude mít domácí vězení v příběhu Rychlé šípy ztrácejí člena (str. 302).

A to je vše. AKCÍ ČINŽÁK Foglarovi kočičí nápady došly.

I co! Aspoň „psích kusů" měl dost. Tolik, že se o nich ani nevyplatí psát.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Ivo Fencl

Ivo Fencl foto Eva Smolíková

(16. 4. 1964 v Plzni) Labilní i silná (souběh) osobnost, která se realizuje prvořadě psaním, ale i četbou. Bude vám vykládat, že tvoří jen kvůli jisté Jorice (své femme fatale), ale máme podezření, že těch důvodů skrývá víc.

 



Akademie Literárních novin vás zve na kurz

Soudobé československé a české dějiny – významná výročí 2018

Lektory kurzu jsou vědečtí pracovníci Ústavu soudobých dějin Akademie věd České republiky

Oldřich Tůma a Jiří Kocian.

Kurz se zabývá československými a českými soudobými dějinami v souvislosti s významnými výročími roku 2018: 1918 vznik samostatného státu ČR, 1938 Mnichovská dohoda, 1948 komunistický převrat a 1968 konec Pražského jara, a to v kontextu mezinárodních souvislostí včetně studené války.

Středa a čtvrtek 10. a 11. ledna 2018 * 10:00 hod. až 16:00 hod. * 20 účastníků * Korunní 810/104, budova D, Praha 10-Vinohrady * 2400 Kč včetně oběda a občerstvení

Kurz je akreditován MŠMT ČR

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB