Pasternakova Lara

Email Tisk PDF

Pasternaková přebal„Lara skutečně existuje. Měl by ses s ní setkat.“

Slova, která básník Boris Pasternak opakoval synovi z prvního manželství Jevgenijovi (1923-2012)

 

 

Praneteř slavného ruského spisovatele Anna Pasternaková (*1967) žije s manželem a dcerou v anglickém Oxfordshiru. Ve čtvrté své knize líčí na 360 stránkách život Olgy Ivinské - modelu pro plavovlasou Laru z románu Doktor Živago, který prvně vyšel v Itálii roku 1957. „Ale je kniha Lara zajímavější než sám Doktor Živago?“ ptal se mě o víkendu jeden kolega.

Přiznám, že odpovědět neumím. Je ovšem na místě úplně oddělovat svět vynikající knihy a svět jejího egocentrického tvůrce, řekl bych. Básník a prozaik Boris Pasternak (1890-1960) poznal Olgu Ivinskou roku 1946 v redakci literárního časopisu Novyj mir. Pracovala tam, obdivovala ho už dávno, bylo jí 34 let a měla tehdy osmiletou dceru Irinu. Následující nemanželský vztah vydržel do konce Pasternakova života.

Anna Pasternaková o tomto vztahu píše detailně a tucet kapitol (nejen milostného) příběhu pragmaticky doplnila mapou části Ruska, rodokmenem rodu Parternakových i prologem Rozplétání pavučiny.

Biografii završuje epilog Až to přijde, vzpomeňte si na mě a 317 poznámek. Autorka nemohla vařit z vody, i čerpala hlavně z knihy samotné Olgy Ivinské A Captive of Time. Taky však ze zvláštních vzpomínek její dcery Iriny, která byla nevlastním otcem fascinována stejně.

Anna Pasternaková uskutečnila i několik rozhovorů s dalšími příslušníky rodiny (o tom v Poděkování) a vydání knihy je pro nás cenné rovněž rejstříkem (12 stran). Projekt přitom má původ v pouze krátkém článku pro časopis Spectator připraveném Pasternakovou ke stému výročí prastrýcova narození. Už tenkrát navštívila v Oxfordu svou devadesátiletou babičku Josefínu, spisovatelovu sestru), a dále píše: „Když v roce 1995 v Moskvě zemřela Olga Ivinská, lidé z londýnského Evening Standardu mě požádali, abych o ní něco dalšího zjistila. Abych napsala nekrolog. Udělala jsem to - a zůstala smutná. Olžin příběh mě dojal. Velmi. Cítila jsem, že by si zasloužil větší pozornost. Daleko větší. Já to cítila, ale až o patnáct let později jsem také věděla, že chci (a jsem připravena) napsat Laru.“

V únoru 2010 jsem se proto s otcem vydala do Moskvy. Anna Pasternaková, dodejme, je dnes novinářka a přispívá pravidelně do časopisů Sunday Times Style, Condé Nast Traveler a Harper´s Bazaar.

 

Ukázka z knihy:

Boris Pasternak četl: „Bod sedmý: Nic mě nepřiměje vzdát se pocty, kterou je pro mě ocenění Nobelovou cenou. Peníze jsem ale ochoten předat Mírovému výboru. - Bod osmý: Neočekávám od vás spravedlnost. Můžete mě nechat zastřelit nebo vyhnat ze země. Můžete se mnou udělat, co se vám zlíbí. Žádám vás o jediné: příliš s tím nespěchejte. Nepřinese vám to větší slávu ani štěstí.“ - A dopis končil slovy: „Předem vám odpouštím.“

Všichni naslouchali ohromeni, se zatajeným dechem, a když Pasternak s předčítáním skončil, následovala chvíle ticha. Jako první se ozval Koma, který Borise doslova zbožňoval; povzbudivě se usmál. Řekl: „Nuže, podle mě je to velmi dobré!“

Boris odmítl udělat ve svém prohlášení jakékoli změny (to byl celý on) a Koma a Míťa si vzali taxík a osobně dopis doručili do sídla Svazu spisovatelů na Vorovského ulici. - Tam, v Bílém sále bylo plno a mezi přítomnými panovalo vzrušené napětí. Všechna místa byla obsazena a spisovatelé vyrovnaní podél stěn se na sebe tlačili jako sardinky. Pasternakův dopis přijali „s nejhlubším pobouřením a rozhořčením“. Polikarpov ve zprávě o zasedání vypracované pro ústřední výbor strany označil dopis za „skandální projev drzosti a cynismu“. Zasedání trvalo několik hodin, a když přišlo hlasování, zda Pasternaka vyloučit ze svazu, všichni zvedli ruku. Další den Litěraturnaja gazeta otiskla dlouhé oficiální stanovisko svazu a doplnila ho palcovými titulky: „B. L. Pasternak nesplnil své poslání sovětského spisovatele.“

Autoři rezoluce jej cupovali na kusy a opakovaně ho obviňovali ze zrady sovětského lidu. V textu nechyběla ani řada sžíravých výpadů proti jeho románu. Mimo jiné tam stálo: „Doktor Živago je bolestný výkřik vystrašeného filištína, jehož trápí a udivuje, že dějiny se neubírají směrem, jejž by jim rád sám určil...“ Na závěr zpráva oznamovala, že „B. Pasternak byl zbaven titulu sovětský spisovatel a byl vyloučen ze Svazu sovětských spisovatelů“.

KGB okamžitě ještě více utáhla šrouby. Boris a Olga byli sledováni doslova na každém kroku. „V jednom kuse jsme za sebou měli podezřele vypadající individua,“ prohlásila Olga... Do Malého domu KGB nainstalovala odposlech. „Dobrý den, mikrofone!“ říkával Boris, když si věšel čapku na hřebík vedle místa, kde odposlouchávací zařízení objevili. „Měli jsme pocit, že jsou všude kolem nás,“ vzpomínala Olga. „Většinou jsme mluvili šeptem, děsili jsme se vlastních stínů a v jednom kuse pohledem běhali po zdech, neboť i v nich jsme viděli nepřátele. Hodně lidí se k nám otočilo zády. Mnoho dřívějších známých a přátel se k nám neznalo.“

Když se Olga pozdě večer 27. října vracela do svého bytu, uviděla u vchodu postávat agenty KGB, z nichž některé od pohledu znala. Dobře si pamatovala, jak jí lidé z tajné služby obrátili byt vzhůru nohama a poté si ji odvedli, a tentokrát chtěla být na jejich návštěvu připravena. Některé dopisy a rukopisy bylo třeba zachránit a řadu věcí hodlala spálit. Další den spolu s Míťou pobrali, co mohli, a odvezli to do Malého domu. Boris dorazil chvíli po nich. Byl na nejvyšší míru rozrušený a chvěl se mu hlas.

„Poslouchej, Oljo, musím si s tebou o něčem důležitém promluvit a doufám, že mi Míťa odpustí. Já už to dál nevydržím. Myslím, že je nejvyšší čas odejít. Tenhle život už nedokážu snést.“ Nato Olgu seznámil se svým šokujícím plánem, podle něhož měli sepsat poslední zprávu a poté společně spáchat sebevraždu.

„Prostě se tu večer oba jen tak posadíme, a tak nás taky najdou. Jednou jsi říkala, že jedenáct tabletek Nembutalu je smrtelná dávka – já jich mám u sebe dvacet dva. Udělejme to. Musejí za to přece zaplatit. Bude to jako facka do tváře.“ KONEC UKÁZKY

Jak Anna Pasternaková hned úvodem své knihy upozorní, umíme dnes, v éře pochybných celebrit typu Johnny Deppa, sotva pochopit, jaké vážnosti a úctě se těšil v Rusku dvacátých let Boris Pasternak. „Spojení mezi básníkem a veřejností bylo daleko pevnější než kdekoli v Evropě,“ dotvrzuje i starší jeho sestra Lydie a ta vazba „bezesporu byla i daleko užší, než si dokázali představit jeho rodiče v té Anglii, do níž po revoluci odešli. A než si dokázal představit kdokoli v Anglii.“

Je to zřejmě pravda. Básnické sbírky vycházely v obrovských nákladech, za pár dnů mizely z pultů a města byla plna plakátů, ohlašujících (dlouho před érou televize) veřejná čtení. Lidé, kteří se zajímali o poezii; a to byli v Rusku tenkrát prakticky všichni; se prý jen hrnuli do sálů a na náměstí, aby si poslechli svého oblíbeného básníka. V Pasternakově případě měli koneckonců proč: měl vrozený talent pro pravidelný rytmus i klasické metrum a podobně jako (revolučnější) Majakovskij nanapsal v životě jediný verš, co by se nerýmoval.

Sám Stalin podlehl už roku 1917 a 1922 neskutečně vlivným knihám Nad bariérami a Sestra má – život, hluboce jejich autora obdivoval, i když jinak byl antiintelektuální, a držel nad svým oblíbencem ruku až do své smrti, zatímco další spisovatelé v řádu stovek umíraly v táborech, páchali sebevraždy a byli popravováni.

Po Stalinově smrti... Sporu není, že i pro ten „ocelový“ stín nad ním se proti Pasternakovi už pár let po odhalení kultu osobnosti v „kultuře“ snad všichni postavili. A to tak semknutě a vehementě, že jej zahnali do hrobu. - Už jen dodám, že předlohou oddané a obětavé Živagovy ženy Toni (ve filmu ztvárněné Geraldinou Chaplinovou) byla skutečná Pasternakova manželka Zinaida Neigausová. - A Olga Ivinská?

Pykala za „roli“ v tom románu a zrovna tak za roli při jeho obětavém přepisování (Pasternak totiž nepsal na stroji), ale nejvíc trpěla v roli nejreálnější. Tím, že je veřejně přiznanou milenkou ženatého národního poety č. 1. Dostalo se jí dvou pobytů v kárném táboře, kde tvrdě pracovala, aniž by jí milenec pomohl, a co hůře, semknuta stála proti ní celá jeho rodina, která studeně bagatelizovala jakýkoli Olžin význam. - I zmiňovaná mladší Borisova sestra Josefína (1900-1993) vytěsňovala z mysli jakýkoli její otisk v Laře Guichardové, ignorovala Oldu jako nějakou fenu a ještě v rozhovoru s Annou Pasternakovou v devadesáti letech rezolutně odmítla uznat vliv Olgy Ivinské na románovou figuru Lary. V žádném případě nechtěla ten vztah připustit a tímtéž dechem dodala, že se jí bratr o „velkém dickensovském románu“ zmiňoval přece už roku 1935 na berlínském nádraží. Jedenáct let předtím, než propadl lásce k „nějaké“ Olze. - Jeho sestra jí pohrdala a milenecký bratrův vztah nedovedla morálně akceptovat.

 

Anna Pasternaková: Lara. Z anglického originálu Lara: The Untold Story That Inspired Doctor Zhivago (2016) přeložil Jan Sládek a vydala JOTA. Brno 2017. 360 stran, 16 stran fotopřílohy. ISBN 978-80-7565-109-9

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB