Ještě pět vzpomínek na knihy a dost

Email Tisk PDF

knihy ilustraceMinule jsem psal o své reminiscenci k dětské literatuře. Vzpomněl jsem ještě na další knížky, které stojí za to.

 

 

 

Vid Pečjak: Ondra a tři Marťánkové
Zvláštní, oč hloub se do mě zavrtávaly knížky objevované a hltané daleko od domova; například v různých horských boudách, když tam ještě bývaly veřejné knihovničky pro rekreanty (snad ještě všudePečjak přebal nezanikly).
Platí to rozhodně o překladu slovinské knihy Drejček in trije Marsovčiki (1961), který u nás ilustroval Miloš Nesvadba (1963). Vyšel nákladem patnáct tisíc výtisků, a pokud si odmyslíte, že se to hrdinovi zdálo, jde o regulérní sci-fi. Udělala na mě dojem a tento Nesvadbův Mars dodnes vídám před vnitřním zrakem.
Podobně jako první dva díly Neználka mě příběh nejméně na jednom místě dojal a rád jsem jej později přečetl nahlas i svému synovi, když měl ten pravý věk.

 

Jurij Tomin: Šel městem kouzelník
Tuto knihu-vzpomínku jsem dodnes nesehnal. Měl jsem ji poprvé půjčenou, když mi bylo pět či šest let a zfilmována je pod názvem Záhada železných dveří. Jde o muzikál, nicméně původnímu textu se scénář nevyrovná. Román vznikl v Rusku již počátkem padesátých let (1953), ale česky vyšel prvně a naposled teprve roku 1966. Pokud se nemýlím, poprvé mi ho předčítala babička, a připadalo mi, že začíná úžasnou scénou. A to? Kluk se dá vyděšeně na útěk před jakýmsi dospělákem. Tu se ocitá v kůlně, kde pracuje jiný (modrooký) hoch. Počítá zde krabičky zápalek, bere jednu po druhé systematicky z hromady. Proč? Jsou kouzelné. Stačí, abyste vyňali sirku, zlomili tu sirku a cokoli, naprosto cokoli si přáli. Splní se to!
Chlapec s modrýma očima původně našel či dostal jedinou škatulku, ale byl nenasytný či chytrý (jak to vezmete), takže si přál stejně mocných krabiček milión.
Přitom tento frajírek ale disponuje nedůvěřivostí, i musí si prostě vyčarované škatulky pro kontrolu spočítat. Což je štěstím, jelikož hlavní hrdina zatím stačí vzít nohy na ramena.
Jednu krabičku ovšem ukradne. A běda. Je to odhaleno a on končí v říši modrookého chlapce.
Z hlediska dětí roku 2017 je knížka psána už kapánek zdlouhavě, mne však totálně pohltila a nikdy z mé paměti už nezmizí dojemné scény s robotem-otrokem modrookého kluka.


Edgar Rice Burroughs: Tarzanův návratTarzan přebal
Mauglí či překvapivě dobře napsaný první díl Tarzana jistě nemají konkurenci, ale i druhý díl „Pána opic" je podle mého názoru úchvatným; a není bez zajímavosti, že části další mě naopak už nechytily.
Na druhý díl ale nedám dopustit, ba fascinuje mě. Burroughs mistrně vypráví, a sice trochu mechanicky, ale taky umně splétá vánočku ze dvou paralelních linií.
Ta první se odehrává v otevřeném člunu, na němž umírají zoufalí trosečníci a kde dojde k tzv. loterii smrti.
Ta druhá nás i Tarzana vede přehluboko do nitra nejtemnější Afriky, až pod hradby prastarého města Oparu. Do lorda Greystoka (Tarzana) se tu zamiluje kněžka, ale to už si přečtěte sami, jestli na to ještě máte, a jen upozorňuji, že počet smrtí v této knize je nemalý, což ovšem je pro Burroughse charakteristické. Někdy mi připadá, že to byl mimo jiné i fanatik zabíjení. A jeho Tarzan? Když se to tak vezme, i on je mnohonásobným vrahem.
Mne ovšem ulovily spíš poutavost vyprávění, spád a bezbřehá fantazie a Burroughsovy hrdiny z nitra Země či povrchu Marsu jsem měl později snad ještě raději.

 

 Jules Verne: Děti kapitána Granta

Z verneovek jsem přečetl jako prvou Zemi kožešin a mnohé sekvence mě nadchly. „Padl zasažen mrazem jako bleskem!" například.Verne přebal
O autory jsem se však dosud nezajímal, a tak jsem si ani neuvědomil, že hltám verneovku. Uvědomění přišlo teprve s Patnáctiletým kapitánem, načež otec přečetl mně a sestře Tajuplný ostrov. Až pak následovaly Děti kapitána Granta a skutečně jen málokterou knihu jsem prožil tak intenzivně. Opravdu jsem zprvu čekal, že najdou pohřešovaného mořeplavce už v Patagonii anebo na ostrově Tristan Da Cunha. Nebyl tam. Najdou jej tedy v Austrálii? Ani tam se Grant nevynořil a zbýval Nový Zéland, kde drama vrcholí mezi lidojedy.
A klasická už scéna? Cituji. „Ano, (to jméno) se vyslovuje Ayrton, ale čte se Ben Joyce!"

 

Třeskl výstřel. Glenarvan klesl...

Ayrton byl, jak asi víte, vysazen pak právě na tom ostrově, kde po celý čas čekal na pomoc kapitán Grant, a později jej objevili kolonisté z Tajuplného ostrova jako jakéhosi svého Pátka.

A hurá, už to louskám podruhé. A zase! Jen a jen 37. rovnoběžka a vodou rozmočená zpráva z útrob kladivouna, která se dá interpretovat mnoha a mnoha způsoby.

Zdeněk Karel Slabý: Pohádkový detektiv Břetislav HostivítHostík přebal
Albatros tuto kultovní knihu před několika roky reeditoval, byť s novými obrázky a textem rozděleným do více kapitol. To původní vydání ovšem nezapomenutelně ilustroval Miloš Noll a jeho antikvární cena dál roste, nemýlím-li se. Možná jde o vůbec nejlepší českou knihu pro děti, když nepočítám Mikeše, a často dumám, zda bych dokázal vymyslet a napsat pokračování. Asi ano, ale ne na úrovni. Zdeněk Slabý, můj kamarád, by mi to ostatně nedovolil.
Hostivíta jsem četl mnohokrát a napsaný je krásně a také úsporně. Kolik jen motivů by tu navíc šlo rozvinout! Kniha obsahuje i plán městečka, kde se část případů odehrává, a taktéž mapu kraje, do něhož se pak děj rozletí. Lze tak sledovat hrdiny třeba i podle čísel domů a v momentě, kdy je Břetislav uvržen do podsvětí, stává se z detektivky poutavá fantasy. Dodám už jen, že se v té knize taky bez milosti umírá, a má kořeny v časopise Mateřídouška. To sami dětští čtenáři tenkrát dostali šanci na textu spolupracovat a nelze se než divit, že dle Pohádkového detektiva dosud nevznikl ani večerníček, ani televizní seriál, ani kreslený film, ani hraný film a ani komiks ne.

 

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 18 Květen 2017 12:20 )  

Ivo Fencl

Ivo Fencl foto Eva Smolíková

(16. 4. 1964 v Plzni) Labilní i silná (souběh) osobnost, která se realizuje prvořadě psaním, ale i četbou. Bude vám vykládat, že tvoří jen kvůli jisté Jorice (své femme fatale), ale máme podezření, že těch důvodů skrývá víc.

 



Akademie Literárních novin

vás zve na kurz

Problémy současné češtiny

Kurz je určen všem těm, kteří denně pracují s naším rodným jazykem, nebo těm, kteří o něm rádi přemýšlejí a uvědomují si, jak se mění. Budeme mluvit o tom, jak se dnes mluví a píše, a zaměříme se i na to, proč se nám v jazyce něco nelíbí. Na příkladech konkrétních jazykových provinění proti správné češtině si ukážeme dnešní nejčastější chyby ve vyjadřování psaném i mluveném v úřednických, reklamních i mediálních textech.

3. prosince od 10:00 do 16:00 hod.

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

Telefon: 234 221 131

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB