Malíř Hopper jako inspirátor povídek

Email Tisk PDF


Hopper přebalNewyorčan Edward Hopper (1882–1967) je, jak víte, známý realistický malíř. Jeho samotu zachycující obrazy dnes visí hlavně ve Whitney Museum od American Art, které je kdysi získalo od vdovy. Spisovatel Lawrence Block (*1938), jinak „velmistr“ Sdružení amerických autorů detektivních románů, nedávno navrhl víc než šestnácti autorům, aby se – stejně jako on – pokusili stvořit každý po jednom příběhu přifařeném vždy k některému z Hopperových obrazů.

 


Ne všichni oslovení nakonec úkol zvládli, ale hned dvě z výsledných povídek byly vloni nominovány na tzv. Edgara. Jde o text Stephena Kinga, inspirovaný obrazem Pokoj v New Yorku (1932), a (divme se!) o Blockovu šarádu k Hopperově Bufetu (1927).
Nepřeceňujme ani jednu z dotyčných literárních paralel, tak jako by neměl být přeceňován ani sám Hopper, nicméně Blockova povídka je vylíčení (dost pravděpodobného) podvodu, který podvodem není, a Kingova zobrazuje šokující a hrůznou lhostejnost jednoho manželského páru, jenž je i párem vražedným. Zabíjejícím ovšem s neobyčejně netělesným odstupem.
Zdroji dalších povídek jsou mj. cenné a zde reprodukované obrazy Soir bleu (1914), Noční okna (1928), Kostel v South Truro (1930), Hotelový pokoj (1931), Městské střechy (1932), Kancelář v noci (1932), Newyorské kino (1939), Dívčí show (1941), Letní večer (1947), Pokoje u moře (1951) nebo Žena na slunci (1961). – Co víc?
Slavná Joyce Carol Oatesová (mj. členka Americké akademie výtvarných a literárních umění) napsala pro knihu prózu Žena v okně, a to coby doplněk Hopperova obrazu Jedenáct dopoledne (1925), a „mistr detektivního thrilleru“ (a autor Sběratele kostí) Jeffery Deaver (*1950) ukul svůj Incident z 10. listopadu inspirován Hotelem u trati (1952).
Obraz Hotelová hala sloužil pak jako kadlub k povídce Pravda o tom, co se stalo známému Lee Childovi, jinak tvůrci agenta Jacka Reachera, ztvárňovanému ve filmech Tomem Cruisem.
Hopperův Dům u trati z roku 1925, který se pro Alfreda Hitchcocka patrně stal předzvěstí Psycha, sice Blockova kniha nepochytila, co ale určitě nezapomenete, je pocit oné osamělosti, kterou cítí už vnímaví malířovi diváci; a především snad osamělosti žen, inspirované určitě některými díly nizozemského malíře sedmnáctého století Johannese Vermeera.
Noční ptáci (1942) bývají označováni jako Hopperův nejznámější obraz. Je tu taky! Cti dle něj napsat stejnojmennou povídku se dostalo i u nás známému autorovi detektivek Michaelu Connellymu (*1956).
Mimo už zmíněných děl je pak publikace uvedena ještě dalšími dvěma reprodukcemi z Hopperovy dílny Ráno na Cape Codu (1950 a Newyorská kancelář (1962). Povídku k Ránu prý původně přislíbil „přední spisovatel a nadšený obdivovatel Hopperova díla“, nicméně do uzávěrky ji nedodal.
A pan Lawrence Block? Ten dal svému – žánrově nezařaditelném – sborníku titul Ve světle nebo ve stínu a nikde neuvádí, kteří autoři nabídnutou jím spolupráci vlastně odmítli. Většina však nabídku přijala, a to navzdory tomu, že...
„Hopper nebyl narativní malíř,“ formuluje onen problém lapidárně Block, „a jeho obrazy nevyprávějí příběhy. Zato jemně, ale neodbytně naznačují, že něco za vyprávění stojící existuje a stačí otevřít dveře.“ – K čemuž editor úvodem prozradí: „Hopper býval zdrcen, pokud někdo jeho práci kritizoval prohlášením, že jsou to jen ilustrace; a jako každý abstraktní expresionista se ve skutečnosti velmi zajímal o tvary, barvy a světlo.
Ne však o smysl nebo o příběh.“

Sedmnáct autorů: Ve světle nebo ve stínu. Přeložil Zdík Dušek. Metafora. Praha 2017. 270 stran. ISBN 978-80-7359-523-4

 

Čtěte  ukázku z knihy Ve světle nebo ve stínu



AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 10 Duben 2017 11:36 )  

Ivo Fencl

Ivo Fencl foto Eva Smolíková

(16. 4. 1964 v Plzni) Labilní i silná (souběh) osobnost, která se realizuje prvořadě psaním, ale i četbou. Bude vám vykládat, že tvoří jen kvůli jisté Jorice (své femme fatale), ale máme podezření, že těch důvodů skrývá víc.

 



banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB