Kvalita zůstává, kdežto cena se zapomene aneb Hovoří Irena Fuchsová a Jozef Banáš

Email Tisk PDF


hovory přebalSpisovatelka Irena Fuchsová (*1950), autorka víc než třiceti titulů, vydala počátkem roku novou knihu, která se jmenuje Slovensko - české hovory. Přispěl jsem do ní jen krátkou úvahou a (jistěže poměrně banálním) názorem, že literatura má komunikovat se čtenářem.

 

 

Ono se to zdá samozřejmé, ale... Zas tak samozřejmou věcí to není.
Nebo snad ano?
Část písemnictví jako by totiž komunikovala jen s literárními badateli. Všechna jim čest a tuší, co je správné, nicméně i mezi nimi se chvála Bohu vyskytnou frajeři, kteří nepovažují zvládnutou komunikaci se čtenářem za jakýkoli symptom nekvality!
„Ale né! Todle přece louskaj masy, čéče. Tak na to pozor! To čtou to davy, tak to bude známka masovosti. Né?"
Tak a podobně rezonuje typická námitka, nicméně třeba takový Jiří Trávníček nebo Eva Klíčová by vám asi (každý ze svého úhlu) vysvětlili, proč nemá mysl širokou čtenářskou obec podceňovat; a Eva dala hovory obaldokonce před lety dohromady bezvadné texty, v nichž vyzývá k návratu k těm spisovatelům, kteří jsou skutečně čteni.
„Možná nemají úplně všechno, co lze analyzovat s Lukavcovým slovníkem literární teorie v ruce. To je fakt; ale pořád toho mají víc, než aby je šlo analyzovat jen s tím slovníkem," řekl mi po sklence jeden kolega na setkání Obce spisovatelů České republiky ve Valdštejnském paláci. - Právě toho setkání se ovšem (výše zmíněná) Irena Fuchsová z Kolína bohužel nezúčastnila.
Psala. Nevylučme to. I odpověděl jsem otázkou: „A zdalipak mají oni psavci vazbu se značným počtem všech nesnobských čtenářů, které jejich knížky oslovily?"
„Aby ne. Nejdřív totiž musíte být čten ze skutečného zájmu a oslovit skupinu čtenářů, kteří vaše zpovědi neberou do ruky jen tak ze snobismu, ale proto, že jste pro ně sdělný; a teprv potom, a když tohle dokážete, má smysl semo tamo sdělovat i něco takříkajíc vyššího. A to se Ireně povedlo. Zvládá to. A ještě zůstává nad věcí. Hm, hm; já bych ji bral."
„Dobře," odvětil jsem poněkud sklíčeně. „Irena je sdělná. Uznávám. Ale kde ji máme? Nespí na vavřínech? A co hlavního: propašovala do svých sdělných příběhů i to vyšší, po čem lační kritika a literární historie? Vkličuje to tam?"
Odpověď mě zaujala i proto, že zněla takřka matematicky. Jak?
„Máte-li relativně širou čtenářskou obec, samozřejmě nemůžete počítat s tím, že si ji udržíte, když budete lidi v každém druhém odstavci atakovat vyšším uměním, politickými alegoriemi nebo detailními popisy niterných vzpomínek vyvolaných zavoněním ranní kávy. Netvrdím, že si skutečný génius vybere ke čtení právě Ireninu knížku, ale třeba astronom Grygar je někdy čte. Nu, a ký smysl má tvořit jen pro čtyřiačtyřicet géniů povlávajících nad světem a říkat jim hrdě své maximy? Wittgensteini nestačí. A není snad lepším vyslovovati třebas i méně, ale osloviti mnohé a mnohé?
A nemá skutečný smysl právě to, Wittgensteini?
Vždyť Většina s velkým V a ne velkým W si Hledání ztraceného času a Odyssea nikdy nepřečte. I není pak lépe zůstat skromně sebou a nechtít spasit svět? Není to lepší, než být nečten a v akademickém ranku i slovníku?
I opakuji a apeluji: Myslete na tyhle lidi; to není pražádný komunismus. A proč ne?"
„Poněvadž literatura nejsou jen knihy, ale jde o styky knížek s uhranutým vnímatelem?"
„Ano. Přesně. Vnímatelem čí vnímatelkou."
A začali jsme se přít i hádat, zda Irena opravdu oslovuje víc žen než mužů, a doplnil bych, že onen rozhovor proběhl mezi mnou a Páralem, nicméně Páral by to dozajista dementoval.
Sám nejvíc věřím těm autorům, jejichž tvorba je takříkajíc „prorostlá" s jejich životem, a ať si to zní sebevíc mechově, nejedná se o mech. A jistě! Je pěkné být profesionál a říkávat si: „Tohle je ono, už to mám! Velké téma. Zpracoval jej někdo už vůbec dobře přede mnou a nezeje tu díra v ledu i trhu?"
Jistě. Je fajn podobné otvory zaplňovat a je to hodno obdivu, ale už to, že jste úvodem takříkajíc pojali záměr tvořit... Nepřipadá vám to podezřelé?
Už tady je něco špatně a možná vše.
Oproti tomu Irena Fuchsová nikdy v pravém smyslu těch slov nepojala „záměr tvořit". Přesto tvoří, jak pták zpívá, a přitom dolaďuje, doplňuje a... Naplňuje život; dává mu smysl.
Ale zároveň... Nenahrazuje ho tím. A vyjměme z jejího života například jen ta fakta, že začala psát teprve s narozením své dcery (1983), což o čemsi svědčí, a že svoji první knihu vydala až ve chvíli, kdy její dcera Rita vstupovala do dospělosti (2001).
I tomu se říká žít psaním a nezapomínat přesto na život. Navíc... Irena Fuchsová nepomíjí ani politiku (v ní se teď dokonce co zastupitelka angažuje značně) a jistěže i dál vnímá svůj svět divadelní, kde je čilou rybou od mládí.
Nu, a to, že dokázala napsat i dobrou knížku pro děti, mozaiku jen doplní; a já nyní provedu něco, co bych provádět neměl, protože až onen rok přijde, tak tu nebudeme, abychom se odpovídali.
Ale nešť. Roku 2067 - a tedy za padesát let - bude jistě někdo hodně sečtělý psát dějiny literatury 21. století a... Co myslíte? Budou v nich všichni na té úrovni, jakou jsou vnímáni dnes? Samo sebou, že ne. A ne, nikdo nebude vyzmizíkován, nicméně se prokáže platnost postřehu Fredericka Henryho Royce z památné dvojice Rolls - Royce, který řekl:

Kvalita zůstává, kdežto cena se zapomene.

A nemyslím si, že bude první desetiletí tohoto století při zpětném pohledu prozařovat jméno Irena Fuchsová (to asi těžko), ale mám pocit, že se Eva Klíčová nemýlí, pokud mezi „klíčovými" autory, k nimž lze beze studu tíhnout, vnímá také tvůrce Irenina typu. A koneckonců... Přinejmenším jedno mají Eva Klíčová a Irena Fuchsová společné.
A to? Prostě a jasné vědomí, že „domněnka ženy bývá přesnější než jistota muže".


***
Poznámka. Abychom však nezapomněli na druhého velikána. Spoluautorem knihy (sestávající vedle rozhovorů a vzpomínek i z výběru publicistiky obou tvůrců) je slovenský spisovatel Jozef Banáš (*1948, www.josefbanas.sk).
Poté, co dostudoval zahraniční obchod (1972), se stal manažerem Chirana exportu v Piešťanech. Nato pracoval v Reiffeisen – Tatraleasingu a ve firmě Reemtsma Hamburg – Slovak International Tabak. V letech 1983-1988 byl tiskovým atašé na velvyslanectví ve Východním Německu a po převratu vyslancem v Rakousku (1990-1992). Roku 2002 se stal poslancem slovenské Národní rady a vedl delegace při Parlamentním shromáždění Rady Evropy a Parlamentním shromáždění NATO, kde ho roku 2004 zvolili viceprezidentem.
Ve zdaleka neposlední řadě však napsal i pětadvacet knih, pět scénářů a tři divadelní komedie, přičemž jeho Zóna nadšení bývá označována za vůbec nejpřekládanější slovenský román. Banáš zatím prodal před čtvrt milionu výtisků svých knih.

 


Slovensko – české hovory. Jozef Banáš – Irena Fuchsová. Otázky Bronislaw Ondraszek.
Vzpomínají Rasťo Piško, Adela Banášová, Martin Čičvák, Ivo Fencl a Jolana Konečná
Verše Hannes Wader. Vydalo „Nakladatelství Beskydy, Bronislaw Ondraszek".
Vedryně 2017. 200 stran. ISBN 978-80-87431-42-9

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Ivo Fencl

Ivo Fencl foto Eva Smolíková

(16. 4. 1964 v Plzni) Labilní i silná (souběh) osobnost, která se realizuje prvořadě psaním, ale i četbou. Bude vám vykládat, že tvoří jen kvůli jisté Jorice (své femme fatale), ale máme podezření, že těch důvodů skrývá víc.

 



Akademie Literárních novin

vás zve na kurz

Problémy současné češtiny

Kurz je určen všem těm, kteří denně pracují s naším rodným jazykem, nebo těm, kteří o něm rádi přemýšlejí a uvědomují si, jak se mění. Budeme mluvit o tom, jak se dnes mluví a píše, a zaměříme se i na to, proč se nám v jazyce něco nelíbí. Na příkladech konkrétních jazykových provinění proti správné češtině si ukážeme dnešní nejčastější chyby ve vyjadřování psaném i mluveném v úřednických, reklamních i mediálních textech.

3. prosince od 10:00 do 16:00 hod.

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

Telefon: 234 221 131

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB