Špionka se nesmí zamilovat (ale vždycky se zamiluje)

Email Tisk PDF


Spojenci plakátFrancouzská herečka Marion Cotillardová (*30. 9. 1975) se minimálně v aktuálním filmu našich multikin Spojenci (2016) vzdáleně podobá své vrstevnici Angelině Jolie (*4. 6. 1975), byť „střižené“ mladou Magdou Vašáryovou.

 

 

 

Jinak je dcerou herců, představovala kdysi partnerku hlavního hrdiny v trilogii Taxi (1998–2003), a když jí bylo nějakých osmadvacet let, a tedy dosáhla věku, v němž prý je žena nejhezčí, zbystřil ji v romantickém Vadí nevadí Tim Burton, aby ji obsadil do Velké ryby (2003). Nadále se měla proč radovat, neboť hrála třeba ve filmech Ridley Scotta Dobrý ročník (2006), Michaela Manna Veřejní nepřátelé (2009), Woody Allena Půlnoc v Paříži (2011) nebo Christophera Nolana Počátek (2010) a Temný rytíř povstal (2012). Co víc, i krásně zpívá, ba nahrává a už roku 2007 ve stejnojmenném filmu ztvárnila Edith Piaf. 
Rozepisuji se o této herečce proto, že Spojenci jsou prvořadě příběhem dámy, již tu ztvárňuje, přičemž ona role byla velmi náročná. Nakolik ji Cotillardová zvládla, posuďte v kině sami.
Řekl bych, že tento špionážní film (z druhé světové války) od britského scenáristy Stevena Knighta (*1959) a slavného režiséra Roberta Zemeckise není žádným novým Zábleskem, ač některými sekvencemi dozajista dnes připomene i tenhle „totální doják“.
Zde se ovšem nakonec jedná o ryze tragický příběh a lásku ocitající se takříkajíc v rozporu s povinností. Podle mého názoru je celek i přes určitou stylizaci docela věrohodný, a tak či tak jej plní slušná řádka klíčových detailů (a viz třeba problém s pojistkou samopalu Sten Gun), které teprve později pochopíme jako podstatné.
Dojde naopak i na „obrovsky“ spektakulární scénu s nacistickým bombardérem sestřeleným nad Londýnem a následnou reakcí jednoho manžela a tatínka. Její průběh by tu ovšem nebylo fér prozradit, a zrovna tak nechci hovořit o šokující roli Marseillaisy a klavíru.
Film se nejen topograficky rozpadá do dvou částí.
Ta první, vsazená do válečné Casablancy v Maroku, místy okatě těží z kultovního filmu pojmenovaného kdysi po tomto městě, a dělá to natolik zdařile, že když špion Pitt poprvé vystoupí z vozu ve svém klobouku, máme také následkem odstupu kamery pocit, že před nás vstoupil sám Humphrey Bogart.
Druhá část filmu se pak odehrává v Londýně, disponujícím krom mnoha odhodlaných obránců taky jistým počtem Hitlerem do města implantovaných zrádců, kteří vypadají jako obyčejní pracující a jejichž krytí nás občas může až fascinovat a mj. připomene některé filmy Alfreda Hitchocka.
A Brad Pitt? Zabíjí ve filmu ve velkém a chladnokrevněji, rychleji a promyšleněji než jakýkoli papírový James Bond a v druhé části navíc má najednou i co hrát a jeho pochyby mu dokonce uvěříme. Asi jako se dá pojednou váhat, za koho tu kdo vlastně opravdu hraje.
Věru režijní odvahou ovšem byl dlouhý (a opět hitchcockovský) záběr, kdy tento elegán kráčí od nadřízeného proti kameře a sebejistota v jeho obličeji se má transformovat v možná až paranoidní pochyby. Pitt dělal, co mohl, a tomu asi věříme všichni, ale Anthony Hopkins či Rober De Niro samo sebou není.
Zdánlivě oddechový snímek Spojenci maskuje, jak už řečeno, silný a tragický příběh ženy, ale nenechte si jej ujít ani z jiných důvodů. Ne jistě pro (decentní) soulož hlavních hrdinů, ale určitě pro ony teplé noční střechy dávné Casablancy, na něž si prý tamní manželé skutečně vylézali spát po plnění manželských povinností (anebo snad ještě vylézají).
A nenechte si Spojence utéct ani pro docela dlouhé a bravurní míchání pokerových karet rukama Pittovýma, byť není pravděpodobné, že by dotyčné umění kvůli filmu skutečně až takhle nastudoval. Buď jde o digitální trik, nebo chvílemi hledíme na ruce někoho jiného, ale nejspíš se jedná o kombinaci obou postupů.
P.S.:
Jako knihu, již si čte čerstvě ženatý hlavní hrdina za války zvečera v posteli, vyvolil tvůrci ten nejlepší (nebo tedy minimálně podle názoru Trumana Capota) román Grahama Greena Brightonský špalek.
Five Seconds of Silence. Británie/USA 2016. Režie Robert Zemeckis. Scénář Steven Knight. Hudba Alan Silvestri. Hrají Marion Cotillardová, Brad Pitt, August Diehl a další.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 30 Leden 2017 15:07 )  

Ivo Fencl

Ivo Fencl foto Eva Smolíková

(16. 4. 1964 v Plzni) Labilní i silná (souběh) osobnost, která se realizuje prvořadě psaním, ale i četbou. Bude vám vykládat, že tvoří jen kvůli jisté Jorice (své femme fatale), ale máme podezření, že těch důvodů skrývá víc.

 



Akademie Literárních novin vás zve na kurz

Soudobé československé a české dějiny – významná výročí 2018

Lektory kurzu jsou vědečtí pracovníci Ústavu soudobých dějin Akademie věd České republiky

Oldřich Tůma a Jiří Kocian.

Kurz se zabývá československými a českými soudobými dějinami v souvislosti s významnými výročími roku 2018: 1918 vznik samostatného státu ČR, 1938 Mnichovská dohoda, 1948 komunistický převrat a 1968 konec Pražského jara, a to v kontextu mezinárodních souvislostí včetně studené války.

Středa a čtvrtek 10. a 11. ledna 2018 * 10:00 hod. až 16:00 hod. * 20 účastníků * Korunní 810/104, budova D, Praha 10-Vinohrady * 2400 Kč včetně oběda a občerstvení

Kurz je akreditován MŠMT ČR

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB