Bukovský a báchorky naruby

Email Tisk PDF

Bukovský přebalZápadočeský výtvarník Stanislav Bukovský - a pohádky; cožpak to lícuje? - Cožpak tenhle muž nepase víc po skutečnostech historie a realitě?

 

 

Pase. A nedejme se podtitulem letošního „Kalendáře plzeňského“ (což je jako vždy tenká knížka) zmást. Má podtitul Pohádky, ale ony se nacházejí v podobném stavu jako kdysi pohádky Joseda Lady; tj. překrásně naruby.

„Závidím ti, že umíš věci dotáhnout,“ řekl mi Standa Bukovský letos v jedné rychle uhánějící tramvaji, když jsme se vraceli z (nijak pohádkového) pořadu jistého egyptologa v Knihovně města Plzně, na který se Standa natolik soustředil, až ve finále do branky nedotáhl bedlivě chystanou otázku.

„Ale to se mýlíš,“ opáčil jsem. „Bývám kompilátor a ti hotovo nemají nikdy. Nevzpomínám zato na žádný tvůj nedotažený fejeton. To leda snad přetažený.“ Zasmál jsem se. Zachechtal jsem se - a doma se pak chutě ponořil do Standových Pohádek.

Za jeho fejetony, myslím, nezaostávají, ba dočkáme se zde i všelikých přesahů.

A například nás krásně vystraší třeba jezinky, které ovšem už Hrubín kdysi přezval na jeskyňky.

Zrovna tak potěší, že zdejší hloupý Honza není hloupý, i když se ten brach, a to je taky pravda, chová podivně. Pozastavíme se přinejmenším nad jeho poněkud orientálním přístupem k dámám.

Co víc? - Dočkáme se science fiction - o neandrtálcích dneška - a také báje Pamruk, situované až do srdce Brd.

A tak dále, a tak podobně; pohádky Stanislava Bukovského ale ještě ani zdaleka neobsadily veškeré fantaskní bytosti, i zasloužily by pokračování.

A autor? - Připomíná mi vysloužilého pilota s četnými zkušenostmi či veterána války, ale pozor, na veterána ještě je celkem jura a bitevní vřavy moc nemiluje. To radši v klidu maluje, to radši vnímá, to radši i píše. A také brojí za mír.

V pohádkách snad i lépe, než to kdysi zkoušel dělat novinář Radovan Krátký v knize Bubáci.

V ní ostatně bylo strašidla nutné po socialisticku potírat; to Standa je v klidu, nic nepotírá. Ale i tak... Vysadil mezi nás kumpanii sršící ironií, to zas ano.

Tak třeba v pohádce o čertech, kteří způsobují, že nejen politici, nýbrž všichni často preferujeme vlastní písečky.

Jinde připomíná Stanislav Bukovský přirozený val hor obemykající Čechy a vyjmenuje přes čtyřicet kmenů, které prý tu kdysi byly pohlceny cizáky. Vida, a přece se tady dnes umíme navzájem ohmatat. Jsme. A přece si čas od času zvládáme vysnít i nějakou tu zbrusu novou pohádku; a proč také ne, zatroleně?

Pohádky o vezdejším světě často sdělí více, nežli i ty nejfotogeničtějí záznamy realit.

A u malíře slov Standy Bukovského se to děje zcela určitě.

 

Stanislav Bukovský: Kalendář plzeňský 2017. Pohádky. Předmluva Ivo Fencl. Ilustrace Antonín Lněnička. Redakce Jana Horáková a Vladimír Gardavský. Grafická úprava Vhrsti. Vydalo nakladatelství Pro libris. Plzeň 2016. ISBN 978-80-86446-88-2

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz