Třetí vydání „Myšek“ Lucie Lomové



 

Lomová přebalDnešní titulek je, uznávám, zavádějící, protože uhrančivý dětský komiks Anča a Pepík letos knižně vychází teprve podruhé. Nicméně vlastně ne! O třetí vydání se jedná. Ale nutno počítat pradávnou sešitovou publikaci Anča a Pepík na stopě (1989, http://chrz.wz.cz/?stranka=2448) plus také veškerá první otištění všech dalších dvaašedesáti částí opusu v časopise Čtyřlístek let 1991-2000 (http://chrz.wz.cz/?stranka=2203). Tedy třetí vydání... Jak ale sága vlastně vznikla?

 

 

Ptal jsem se na to autorky poprvé už před jedenácti lety a nedalo mi to, abych nepřipojil mírné rýpnutí. Obě srdnaté Luciiny myšky pocházely totiž z neúplných rodin.

Byla to náhoda? Byl to záměr? A podvědomý nebo vědomý?

Lucie Lomová: Je pravda, že jsem nikdy nevyřešila problém, zda Pepíkův tatínek a Ančina maminka jsou s nějakými dalšími myškami rozvedení nebo zda je to vdova a vdovec. Nebo jestli jejich partneři někam dlouhodobě zmizeli a proč vlastně bydlí tak těsně u sebe a zda by se třeba nemohli časem vzít.

IF: Možná by mohli.

Možná mohli. Jenže to by se Anča a Pepík místo dobrodružství a spolupráce za chvíli začali hádat, kdo má vynést smetí.

Jak a kdy jste je vymyslela?

V lednu 1986 a spolu s mou o pět let starší sestrou Ivanou (Taktéž výtvarnicí. Pozn. IF), když jsme byly na prázdninách na krkonošské chalupě a po večerech se bavily kreslením a vymýšlením. Z nějaké legrace jsme také připadly na myšlenku, že bychom mohly vytvořit něco o dvou myších dětech. Zprvu jsme dokonce pomýšlely na večerníček, ale pak jsme si řekly, že o těch myškách ještě nic nevíme a že si musíme nejdřív vyzkoušet, co jsou zač. Tak jsme jen tak naprázdno vymýšlely a kreslily, až to vzniklo. Obě dostaly jména i domečky a každá po jednom rodiči.

A to je to.

První příběh vznikl živelně a z čiré radosti. Já kreslila figurky, sestra pozadí. Také určovala barvy. Ale vymýšlely jsme, aniž bychom přesně věděly, kam chceme příběh dovést.

Přesto nedopadl nejhůře. Komu jste jej jako prvnímu nabídli?

Albatrosu. (Ale tam zrovna chystali Skálova „Vlase a Bradu“, což bylo na socialistický režim na jeden jediný rok či dokonce jedněch jediných více let už až příliš, jak letos připomínají v doslovu „Myšek“ Pavel Kořínek a Tomáš Prokůpek. Pozn. IF).

Lucie Lomová: Asi po třiceti stranách jsme vše odnesly (Také. Pozn. IF) do redakce Panoramy, kde roku 1987 seděl redaktor Jiří Čehovský. Jemu se myšky zalíbily; po nějakých úpravách tam proto vyšly. Původně jsme ani neměly v úmyslu pokračovat a sestra se začala víc věnovat volné tvorbě. Už sama jsem po škole mířila na rok do Šumperka - do divadla jako dramaturg - , ale přišla revoluce a já jsem se vrátila a začala psát do kulturní rubriky Večerníku Praha. Zjara 1990 jsem v obchodním domě Máj potkala pana Čehovského, který mezitím odešel z Panoramy a založil Čtyřlístek, s. r. o. Navrhl mi, abych v Anče a Pepíkovi pokračovala.

Dala jsem se do práce. Většinou jsem každý díl vymyslela rychle, ale vždycky teprve poté, co jsem dostala sten právný nápad, což taky trvalo čtrnáct dní, během kterých jsem se trápila u stolu či chodila po bytě a prokládala to kafem a cigáry; tedy pokud jsem zrovna nebyla těhotná nebo nekojila, neboť vedle Anči a Pepíka jsem totiž za ty roky stihla ještě Bětušku a Vašíka (Úryvek z rozhovoru, který v definitivní podobě uveřejnil Tvar číslo 9 z 5. května 2005 na stranách 18-19.)

Dodejme jen, že honorář za jeden jediný díl „Myšek“ stačil Lucii v první půli devadesátých let na čtvrt roku slušného živobytí. Nicméně ona suma nebyla valorizována a nijak navyšována, takže po deseti letech kreslení (roku 2000) autorce už dobře nevystačila ani na měsíc života. I to se stalo jednou z příčin, proč práci na myškách po třiašedesáti pokračováních (obnášejících 460 barevných stránek) a taktéž po stvoření půvabné stolní hry (samozřejmě, že s Ančou a Pepíkem) přerušila.

Anebo - vlastně - jen po 58 pokračováních! Jak to? - Dvě epizody nazvané Fantom Ušína a (závěrečných) pět epizod Studnou do pohádky představují jen dva příběhy.

Finanční příčina zastavení prací na Anče a Pepíkovi ovšem byla spíše podružná, vždyť zatímco v letech 1991-1992 uveřejnil Čtyřlístek jen deset dílů Luciina seriálu, v polovině dekády již postačil pro osm epizod pouhý rok. Hlavním důvodem tu tedy asi byla opravdu touha po odpočinku - od určitého stereotypu - a současně pán pokusit se prorazit na poli komiksu pro dospělé, kterýžto pokus pak také skutečně (a opakovaně) vyšel, přičemž se Lucie etablovala v zahraničí.

Roku 2004 se časopiseckého komiksu ujal - ke všemu kvalitnímu vnímavý - Alexandr Tomský a druhý až třiadvacátý díl (1991-1994) uveřejnil knižně v nakladatelství Academia. Odsud ale odešel a vedení firmy už další svazky nerealizovalo, i ujala se jich Ivana Pecháčková a Meander.

První díl byl díky tomu doplněn svazky Anča a Pepík zasahují (2006, obsahuje díly z let 1994-1997) a Anča a Pepík opět v akci (2007, zahrnuje epizody z let 1997-2000 plus reedici úvodního sešitu Anča a Pepík na stopě).

A dnes? Nové vydání v nakladatelství Práh bude mít o dva svazky víc (tudíž svazků pět) a stane se prvním knižním vydáním plně chronologicky uspořádaným. Současně (nebo vlastně však už po několik let) pracuje Lucie Lomová i na seriálově televizní adaptaci a takřka po třiceti letech se tím v jistém smyslu (a zjednodušeně řečeno) vrací k onomu prvotnímu večerníčkovskému záměru, který měly spolu s Ivanou. Už roku 2008 přitom poskytla skrze své myšky také námět pro divadelní hru (http://chrz.wz.cz/?stranka=2467).

Dosavadní dva svazky s reedicí Ančiných a Pepíkových příhod obsahují v prvním případě 32 stránek detektivky Anča a Pepík na stopě (1989) plus osm osmistránkových příběhů z let 1991-1992. V druhém případě pak devět (pouze šestistránkových) epizod z let 1992-1994 a pět „kompromisně“ sedmistránkových částí ve Čtyřlístcích poprvé zveřejněných roku 1994.

Vzhledem k tomu, že budou mnozí sýčci nazývat i tento ryzí produkt svobody let devadesátých faktickým odkazem socialismu (za kteréžto éry se dobrý nápad, uznejme, doopravdy zrodil), vrátím se závěrem tohoto článku (a kratičkou ukázkou z delšího rozhovoru se mnou a Lucií Lomovou na stranách 107-109 v časopise Host číslo 10 z 12. 12. 2006) k jedné jediné otázce brněnského redaktora Michala Kubala, již jsem si ale do jisté míry vyžádal.

Kubal: Dokázali byste teď připomenout některé zdařilé projekty pro děti či dětské edice z éry „komunismu“?

Lucie Lomová: Moc si toho nevybavuji – kromě těch dobrodružných knížek pro kluky, co měly na hřbetě vždycky tři pruhy; ty mě ale z jakéhosi důvodu zcela minuly. Dobré však byly časopisy; bylo jich hodně a byly různé a pestré. A tehdy se za publikování v nich a ilustrace platilo docela dost peněz, takže tam přispívalo hodně kvalitních autorů.

Ivo Fencl: Dítě si něco najde i na úhoru a tady navíc nebyl žádný úhor. V šedesátých či osmdesátých letech přece vyšly spousty skvělých knížek pro děti a jejich vydání byla

 

1. Lucie a Ivana Lomovy: Anča a Pepík 1. Kresba Lucie a Ivana Lomovy. Koncept obálky Lucie Lomová a Zuzana Vojtová. Doslov Tomáš Prokůpek a Pavel Kořínek. Práh. Praha 2016. 112 stran. ISBN 978-80-7252-613-0

2. Lucie Lomová: Anča a Pepík 2. Kresba Lucie Lomová. Koncept obálky Lucie Lomová a Zuzana Vojtová. Doslov Tomáš Prokůpek a Pavel Kořínek. Práh. Praha 2016. 104 stran. ISBN 978-80-7252-614-7

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Sobota, 26 Listopad 2016 08:58 )  

Ivo Fencl

Ivo Fencl foto Eva Smolíková

(16. 4. 1964 v Plzni) Labilní i silná (souběh) osobnost, která se realizuje prvořadě psaním, ale i četbou. Bude vám vykládat, že tvoří jen kvůli jisté Jorice (své femme fatale), ale máme podezření, že těch důvodů skrývá víc.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB