Heda Bartíková a některé její nové verše



Bartíková obalTy některé její verše objevíte v letos vydané knize Na půl žerdi (vlevo obal knihy), která je už pátou sbírku Hedy Bartíkové a zahrnuje - protentokrát – do jedné padesát básní; a to básní často všelijak černě humorných, ironických či kriminálem střižených anebo rovnou hororových, abych tak řekl.

 


Nakladatelství Čas už přitom předtím vydalo ve stejné téže řadě i třeba pět sbírek veršů Miloně Čepelky anebo knihy Ireny Žantovské (Zahrada soch), Filipa Skoumala (Zlost na pobřeží života), Jaromíra Komorouse (Nazvučení) a Ireny Obermannové (Moje duše na cibulce).
Pokud pak vím, a vím to i dík osobnímu styku s Hedou Bartíkovou a Obci spisovatelů České republiky, která nás svého času svedla, není básnířce nesympatický ani Vladimír Páral (se kterým ostatně spolupracovala na dvou knihách), ani Ludvík Vaculík, ani Jean-Paul Belmondo (ale komu by ten taky mohl být nesympatický) a ani ne dr. Zbyněk Fišer. Alias Egon Bondy. Nakolik nicméně autorka miluje třeba i skutečné vraždy, to nevím. Svěřila se mi pouze, že se ke své nejnovější knize skutečně, byť jenom zčásti inspirovala i Karlem Jaromírem Erbenem.
A prozradit mi taktéž chtěla,
že si o sobě nikdy nic nemyslela,
a koupí si brzy či hned knihu Kabinet mistra Vrchlického (Druhé město, 2016).
Zda by ovšem i sama ráda pronikla do některého jiného Wernischova výboru z děl českých básníků, to rovněž netuším, a sám si jsem jist, že má daleko, daleko navíc.
Ostatně taky její kniha Na půl žerdi to částečně prokazuje.


Ukázka


Zvířecí přirovnání
Zamiloval se do ní vůl
Má krásné rohy
Rovné nohy
Pohled modrý jako nebesa
Je v něm jistá noblesa
Ale chtěla by raději býčka
Ten by ji v posteli hýčkal
Vůl na ni jen civí
Erotika je mu cizí
Nebesa!


Nepoznaný
Navlékl si na hlavu punčocháče
Byly jednoho opilého hráče
Barmanku udusil polštářem
Upíjela mu vždycky vodku
Stálo ho to pokaždé stovku
Udusil by ji každý To se ví
Lidi nesmějí být chamtiví


Autoerotika
Autoerotika
Je moje Amerika
V orgasmech znovu a znovu šplhám
Do mrakodrapů
Do nejvyšších pater domů
Pak znovu a znovu padám dolů
Rozemletá na kaši


Modrošedé hradby
Kaliště osudu
Je plné mrtvých jiřiček
Které ztratily směr
A narazily na modrošedé hradby paneláků
Kaliště je plné mrtvých koček
Které se vrhly na leklé ryby
Kaliště je plné potkanů a krys
To si piš
Že čekají na tebe
Sotva šlápneš vedle


Sen noci
Dnes mají čarodějnice svůj rej
Ty jim k tomu hrej
Jestli hrát nebudeš
Na hřbitově se ocitneš


Kdo se směje
Jedna dva tři čtyři pět
Smrtihlav jde na výlet
Jako nožem svými křídly
Rozřeže tě na dva díly
A zítra bude řezat dál
Kdo by se mu smál?


Věštba
Po duze polezou červi hadi štíři
Rychle se to bude šířit
Zkaženiny
Každý krok
Čechům ubere jeden rok
Utopíme se v sobectví a nenávisti
Jako v mlze
V Libušině slze?


Staronová píseň
Na Nuselském mostě
Zábrana tam roste
Nikdo ji tam nepřelézá
Ona stále roste
Až tam tudy půjdu
Přelézat ji budu
A pak už jen skok...
Ale dost – a víc si, pokud chcete, přečtěte v knize sami.


***
Heda Bartíková (*27. 3. 1944) se podílela na asi třiceti knižních titulech, přičemž většinu z nich sama napsala. Žije v Praze - Na Malovance - a publikuje od roku 1977, knižně debutovala deset let poté.
Je autorkou knížek Slepí a hluší (1988), Cílová rovina (1989), 10x horor (1991), Umřeš v pachu benzinu (1993), Hrůzy (1993), Hledejte v kobkách (1993), Profesionální muž (s Vladimírem Páralem, 1995), Utajenky (1995), Hvězdné střípky (1996, s Olegem Reifem), Se mnou mě baví svět (1997), Případ první nájemné vraždy (1998), Ortel (1998, s Miroslavem Kučerou), Důvěrné rozhovory (1999), Až mě andělé (1999), Rvu se se životem (2000), Ukřižovaná krása (2002) a Pivrncova bichle (2010).
Další čtyři tituly (Nezabiješ!, Stalo se pak, že zabil, Zločin v galerii a Velké zločiny české) napsala v letech 1997, 1999, 2001 a 2003 s Romanem Cílkem - a s Vlastou Bittnerovou mezitím spolupracovala roku 2000 na trilogii Cesty ke štěstí, O smutku a štěstí a Trny do srdce. Je taktéž a mimo jiné spoluautorkou publikací Slepí, hluší (1988), Čekání na sebe (1992), Podivné vraždění (2013) a Galerie nesmrtelných, 1999-2002) a převyprávěla rovněž (četné) Pohádky Boženy Němcové (2000) i přesně tucet prací Julese Verna - včetně jeho méně známých románů Zelený paprsek a Černé indie (sic).
Je autorkou některých předmluv i řady fejetonů, například do periodik Xantypa, Zabezpečení a kriminalita či Mladá fronta, a uskutečnila mj. rozhovory s Jaroslavem Foglarem, Jaroslavem Šterclem, Janem Vodňanským či Františkem Kožíkem.
Roku 2000 převzala Evropskou cenu - medaily Franze Kafky za uměleckou činnost a roku 2014 Cenu Miroslava Ivanova.
Její próza Portrét černé vdovy získala cenu České společnosti Sherlocka Holmese jako nejlepší detektivka.
Heda Bartíková: Na půl žerdi. Předmluva Drahomíra Smutná. Ilustroval akademický malíř Karel Kilberger. Odpovědný redaktor Josef „Pepson“ Snětlivý. Návrh obálky a sazba Anna Laňková. Vydalo Nakladatelství ČAS, Řitka 2016. ISBN 978-80-7475-147-9

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

Ivo Fencl

Ivo Fencl foto Eva Smolíková

(16. 4. 1964 v Plzni) Labilní i silná (souběh) osobnost, která se realizuje prvořadě psaním, ale i četbou. Bude vám vykládat, že tvoří jen kvůli jisté Jorice (své femme fatale), ale máme podezření, že těch důvodů skrývá víc.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB