Výjimečnost činu sebeupálení Jana Palacha vystihl snad ze všech nejlépe krátce po jeho činu básník Jaroslav Seifert, když další připravené pochodně varoval – "Neupalujte se!"
Část veřejnosti není nadšena s rozsahem amnestie, s jejímž udělením končící prezident se už v předstihu vyčůral na svůj dosud nepostavený pomník. Další části veřejnosti zatím nedošlo, že amnestii nějakým způsobem uhradí. Jiná část veřejnosti se už svých peněz nikdy nedočká.
Podivný název zamyšlení, není-liž pravda? Po dešti bývá zase mokrý chodník a v čase padajících kapek se někdy porouchá i deštník. V jiné roční době zasněží a chodci ve městě se najednou nějaký čas brodí sněhem.
Před mnoha lety, kdy mnoho dnešních bojovníků za úplně všechno nebylo ještě na světě, pozval mě opět k sobě do badatelny dnes už zesnulý historik František Janáček.
Pro mnohé z nás jméno kdysi populárního baviče, herce, konferenciéra, autora kabaretů Jiřího Štuchala (1912 – 1979) leží už dlouho ve studnici zapomnění.
V čase předvánočním obchodní řetězce jako by snad mlely z posledního, a tak útočí na lidi se zaručeně výhodnou koupí, ke které se člověk jinak během roku nedostane. A pak ty úžasné předvánoční slevy, dokonce prý čokoládového zboží vyrobeného již v čase, kdy se mnozí lidé povalovali na plážích v Dominikánské republice. Někteří z nich dokonce na březích rybníků v Čechách! Navíc zřejmě ještě po předvánočních slevách budou následovat ještě slevy povánoční doprovázené totálními výprodeji...
Divné sousloví hned na úvod, že? V době vymknuté z kloubů však velice případné. Ve své jedné písničce Jiří Suchý již kdysi dávno zpíval o tom, že si dá do bytu židli a ten kdo jí má, prý bydlí...
V prosinci 1989 po změně politického klimatu se hledali lidé na všelijaké posty, kteří cítili svěží závan sametové revoluce. Blížila se rovněž volba prvního prezidenta již bez dosazení z ÚV KSČ. Národ se rozhodl pro disidenta a dramatika Václava Havla. Ten si moc přál, aby pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí. Bohužel k vyplnění podobných přání nikdy nedochází. Nejsou totiž lidi...
Moudrý člověk často raději mlčí a má tak šanci, že si neušpiní renomé v čase svého odcházení z funkce, jak se to evidentně daří pánovi, který končí pobyt na Pražském hradě pod vlajícím praporem s nápisem "Pravda vítězí".