Na Sibiř!

Email Tisk PDF

Na Sibiř výstavaHistorička umění Anna Habánová z Oblastní galerie Liberec se dlouhodobě věnuje výzkumu výtvarného umění německy hovořících autorů pocházejících z Čech, Moravy a Slezska. Spolu s německými kolegyněmi připravila výstavu Na Sibiř! mapující jejich tvorbu na východní frontě a v sibiřském zajetí během I. světové války. K výstavě vyšel také obsáhlý katalog.

 

 

Česko-německý výstavní katalog Na Sibiř! nejprve každého upoutá svou vytříbenou grafickou úpravou Jana Havla. Kniha je chronologicko-tematicky uspořádaná do několika kapitol, nechybí průběžný poznámkový aparát ani vskutku bohatý obrazový doprovod. Hlavním přínosem však zůstává čtivost a nepřeberné množství zajímavých faktů o I. světové válce z pohledu dějin výtvarného umění.

Většina umělců se snažila během války získat místo v malířské skupině Válečného tiskového stanu. Byla to jediná šance, jak uniknout přímému nasazení vvýstava čr umělců v Rusku bojích. Členové této skupiny na bojištích většinou trávili pouze šest týdnů během tzv. exkurze, kdy zde skicovali, malovali či jinak tvořili. Válečný tiskový stan jim však jasně nařizoval, co je povoleno znázorňovat a co ne. Dovoleno bylo zachycovat válečné události a jednotku, portrétovat důstojníky a zpodobovat své dojmy, zakázáno měli naopak zobrazovat strategická místa stejně jako bolest a utrpení války. Povedená umělecká díla nebyla přitom určena jen k výzdobě vojenských úřadů, posloužila rovněž k propagaci – tiskla se na pohlednice a letáky. Od roku 1915 se také konaly prodejní výstavy, kterých bylo do konce války uspořádáno více než 40 a počet vystavených prací překročil 9 000.

 

Zapomenutí česko-němečtí výtvarníci
Mezi nejznámější české Němce účastnící se války na východní frontě patřil Franz Thiele (1868–1945), který působil jako válečný malíř v Rumunsku, Albánii a Srbsku, dále Georg Kars (1882–1945), jenž neúspěšně žádal o zařazení do malířské skupiny, takže celou válku prožil jako obyčejný voják, a Emil Orlik (1870–1932). Ten většinu času strávil na domácí frontě s výjimkou návštěvy Brestu Litevského na jaře roku 1918. Výstavní katalog Na Sibiř! však připomíná celou plejádu dalších, dnes převážně zapomenutých jmen česko-německých výtvarníků.
Pozoruhodné události výtvarně i slovem zaznamenali umělci, kteří během I. světové války padli do ruského zajetí. Díky svému vzdělání zastávali v armádě většinou vyšší hodnosti, a proto se jim v Rusku dostalo privilegovaného zacházení. Nemuseli vykonávat nucené práce, dostávali překvapivě měsíční gáži a mohli se poměrně svobodně věnovat umělecké tvorbě. V druhém největším zajateckém táboře v Rusku, který se nacházel v Krasnojarsku a čítal kolem 15 000 vězňů, se zajatci aktivně věnovali kulturnímu životu; v lágru si dokonce zařídili kavárny a divadla. Nikoho také nepřekvapilo, když český Němec Ferdinand Michl byl spolu s dalšími výtvarníky na pár měsíců propuštěn z tábora, aby reorganizoval místní grafickou školu a zavedl ve městě nový kurz hlubotisku. Cesty Ferdinada Michla stejně jako mnoha zajatých Čechů vedly ke konci I. světové války do Vladivostoku, kde se přidali k Československým legiím, a odtud pak složitě putovali domů.
Dříve se o českém výtvarném umění a Velké válce psalo především v souvislostech s představiteli klasické české moderny Emilem Fillou, Otto Gutfreundem nebo padlým malířem Jindřichem Průchou. Anna Habánová ve výstavním katalogu Na Sibiř! významně rozšířila tento diskurz: odhalila jak zapomenuté osudy česko-německých výtvarníků na východní frontě a v sibiřském zajetí, tak připomněla jejich neprávem zapomenutou tvorbu. Tuzemské dějiny umění se tak dočkaly pečlivého zpracování své další opomíjené kapitoly.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz